Archive for the ‘Luštěniny’ Category
Od ledna je nás tu sedm. Ne, nerozhodli jsme se v pokročilém věku rozšířit rodinu (s ohledem na mentální zdraví pana domácího), ale vrátila se nám Eliška. Takže se mnohem jednodušeji seje, sází, dodělává rybník, nadává družně na slepice, které to zasazené rozhrabávají, na koně, které nad ránem honíme po záhonech, protože jakmile prorazí povalí ohradu, jdou zcela najisto. Umíme se vzájemně pěkně politovat, s upřímností sobě vlastní, neboť každá z nás známe pocit nedostatečného docenění vlastního chudinkovství a taky si díky tomu připravujeme půdu pro první výjezd z chalupy po xxx letech – máme záskok.
Postupně zaplňujeme místní gymnázium a opět jsme byli jak rodina Homolkova, když jsme seděli všichni před jedním monitorem a čekali na výsledky přijímaček. Gratuluji všem rodičům, kteří jsou klidní a vyrovnaní. Já jsem před tím monitorem seděla trochu s tachykardií. Evidentně si to beru moc osobně.
Také milujete hovory se svým, už v podstatě dospělým, dítětem, které přemýšlí o vlastní budoucnosti? Vůbec nebudu konkrétní, jen musím dát k dobru Eliščinu historku o dítěti z právnické rodiny, u kterého se předpokládalo, že půjde samozřejmě v jasně daných šlépějích. A on ….. no… vybral si hungaristiku. Jsem opravdu v upřímném očekávání, jak to dopadne u nás .)
A taky čekáme s napětím na výsledky hlasování veřejnosti o příběhy 20. století. Výhra od Scia by se velmi hodila na pokrytí přijímaček, ale vypadá to bledě. Tuším, že Ester se bude muset přijímačkami na svou hungaristiku tvrdě proučit.
Stále je ještě možné brát ze sklepa uskladněnou červenou řepu a vytvářet z ní zcela nanáročná, na vitamíny ovšem stále bohatá jídla. Dnes je to vařená černá čočka a pečená řepa. Budeme potřebovat cibuli, červenou řepu, černou čočku, sůl, slunečnicový olej, olivový olej, ochucený olivový olej s feferonkou a česnekem, balzamikový ocet, trochu pálivé papriky.
V horké vodě uvaříme doměkka černou čočku (není třeba předem nakládat), čočka se uvaří doměkka do 35 min. Teprve na posledních 5 min varu čočku solíme. Měkkou čočku slijeme, ochutíme pálivou paprikou, balzamikovým octem, olivovým olejem, ochuceným olivovým olejem a promícháme. Mezitím oloupeme a omyjeme červenou řepu, nakrájíme na hranolky a vložíme spolu s oloupanou, omytou a na plátky nakrájenou cibulí na rozpálený plech do trouby, potřený olejem. Osolíme a pečeme při cca 180 °C a velmi často otáčíme, aby řepa nevyschla. Nepeče se příliš dlouho.
Hotovou řepu smícháme s ochucenou čočkou a můžeme podávat.
Někdy se to tak sejde a může nastat situace, že je třeba upéci bez mouky. A pak se může hodit recept na fazolové brownies. Pokud nechcete věřit tomu, že lze upéci buchtu z fazolí, tak tomu věřte. Pro ty, kdo nechtějí cukr lze dokonce péci zcela bez cukru, pro ty, kdo raději sladké doporučuji trochu přisladit. Ideální je upečené ozdobit jogurtem nebo šlehačkou.
Připravíme si 2 větší vejce, 245 g sterilovaných červených kidney fazolí, 30 g kokosu, dvě lžíce kakaa a 15 g kakaových bobů. Cukr můžeme přidat dle potřeby. Read the rest of this entry »
Honzík mi dojel do Klementina a ofotil mi, co jsem potřebovala a tak jsem se dostala k periodikům z roku 1890–1935 a je neuvěřitelné, jak se nám toho mnoho ve společnosti nemění. Stále nacházíme nějakou skupinu lidí, proti které máme potřebu se neustále vymezovat, stále používáme tytéž reklamy a co je horší, stále jim věříme, pokud bychom nevěděli, že je rok 2016, mohli bychom se politicky přenést do spousty článků a nepřišlo by nám to vůbec divné. Stále používáme stejná schémata. S pravidelnou železností je v těchto starých odborných novinách vytažena vždy nějaká novinka, která se v obměnách objevuje v různých článcích v celém ročníku. Taková „bomba“ roku. Jednou z takových stále se objevujících bomb je např. soja. Asi existují nejen ročníkové intervaly, ale i stoleté intervaly. Podobné argumenty, podobná dikce. Uvidíme, co si o soji přečteme v roce 2116. Nebo politika? Read the rest of this entry »
Já jsem si vždy myslela, že slovo organizace je od slova organizovat. V tom případě je česká pošta tak zorganizovaná, že si nejsem jistá, jestli se v tom dá regulerně orientovat. Když jsem tam byla nedávno, zjistila jsem, že zatímco u nás na poště sloužily za okýnkem 12 let pošťačky v šesti, nedávno jim to skrouhli a jsou tam ve dvou. Dvě ženské a vedoucí, která musí samo někdy zaskočit, protože dělají šest dní v týdnu v pětitisícovém městě. Ovšem na kontrole tam byly z kraje čtyři úředníci a tak ty dvě poštovní úřednice musely ještě během nabízení hasicích přístrojů ukazovat, kam zařadily formulář z minulého týdne.
Ale jsou tam peníze, tak je jasný, že mají nad sebou bič. Takže minulý týden jsem začala důležitě tisknout adresy na lepicí štítky, co mi dal pan obchodní zástupce. Šlape to bezvadně, když nedělám moc chyb a jsem moc důležitá.Proto jsem nechápala, proč mi po první várce odeslaných knížek z dotisku píše paní, že děkuje, kniha moc pěkná, ale chtěla jí na dobírku a nikdo po ní nechtěl peníze. Tak jsem zaváhala, prošla celou aplikaci a zjistila, že to má fakt na dobírku. TAk poctivé paní píšu, že je moc hodná, ale že si nevšimla trojúhelníčku, co se vytiskl na samolepku. A paní mi píše, že ne, že se tam žádný nevytiskl. Poslala mi scan a fakt – aplikace vygenerovala dobírku, kterou nevytiskla jako dobírku. Pošta si s tím nevěděla moc rady, hodila to na doručovatelku – nevidíte trojúhelníček – to nestačí, musíte vědět, že je to dobírka a hezky ze svého. Naštěstí to byla doručovatelka z poctivého rajónu. Tak si říkám bacha, možná to nebude všechno šlapat jak má a zbystřila jsem.
A taky jo, vrátila se obálka s knížkou. jak to? Když je to tak organizovaný? Na zadní straně bylo napsáno – z důvodu chyby ve jménu! Protože jsme měli připravené nadepsané obálky, a protože píšu psacím písmem, a protože mi to diktovaly děti, když jsem to tedy následně dávala do počítače, spletli jsme to a napsali místo jednoho „k“ „l“. Takže místo např. Nováková bylo Noválová. Jinak vše v pořádku.
Tak jsem se na sebe zlobila, že zvítězila technika, že kdyby to bylo rukou, určitě by to dodali. Jak je to tištěné, pošlou to zpět a ať to odešlu znovu. Tak, že si na to dám bacha. Ale dnes mi píše paní, že jí do Nového Knína přišla kniha v pátek a dnes omylem znovu, že jsem se přepsala v ulici. Představte si, že bydlíte v ulici například Spálená v Novém Kníně. Dojde vám kniha a dva dny na to vám dojde znovu – na vaší Spálenou ulici. Není sice na obálce vaše jméno, ani vaše město, je tam Blansko, ani vaše PSČ, ale to neva, je tam razítko Domácí mlékař a „Spálená“. Takže je asi úplně logický, že prostě kniha dojde na jediný špatný údaj na obálce. Na ulici, kam nepatří. Možná, že takto veliká chyba ve jménu, jako že je úplně jiné, je natolik matoucí, že se kniha nemá šanci vrátit zpět odesílateli? Možná, že ani nevadí, když doporučenku podepíše osoba, jejíž příjmení je o pět písmen kratší a mezi jmény Ladislava a Jitka už od čtyř hledám marně souvislost.
Obávám se, že do toho nikdy neproniknu. Všem, komu přijde mlékař se zpožděním se velmi omlouvám. Snažím se být o krok vpředu před Českou Poštou, ale přísahám, jsou lepší!
Polévka z červené čočky
Další z velmi rychlých polévek. Když není čas, sáhne se po červené čočce. Na tuto polévku je třeba 1 větší cibule, olej, balíček červené čočky, barevný pepř, tři špičaté dlouhé čerstvé feferonky, tvrdý sýr, sůl, olivový olej.
Nejprve si oloupanou a omytou cibuli nakrájíme na kostičky. Osmahneme na oleji, přidáme čočku a zalijeme vroucí vodou. Nedáváme příliš mnoho vody, minimálně však trojnásobné množství čočky (odměříme hníčkem). Přiklopíme a necháme čočku uvařit. Jakmile je měkká, přidáme sůl, sundáme ze sporáku a polévku rozmixujeme ponornýmm mixérem. Následně přidáme trochu olivového oleje, na malé kroužky nakrájené feferonky a barevný pepř. V této fázi je třeba nechat polévku alespoň 15 minut stát, aby se chuť feferonky rozležela v polévce. Nakonec přidáme strouhaný sýr a můžeme podávat s opraženou houskou.
Mám v současné době tři základní místa, na kterých mě lze zastihnout. V koutě místnosti, nadepisující obálky, na poště a na kole, pohybující se mezi koutem a poštou. Ale taky je třeba jíst a na jídlo jsou teď veliké nároky. Musí být dobré, rychlé a pokud možno by mělo zasytit. Včera jsem málem jela tam i zpět autem, když vzal pana domácího Jirka pro potravinářskou pšenici, ale já se tak strašně bála přijet na jinou poštu s tolika obálkami, dobírkami a říci jim tam usměvavě „dobrý den, máme to asi na hodinku, mám to nadepsaný, nalepený, to sfouknem jako nic“, že jsem stejně jela raději hezky na tu „svou“ a vyšlápla si domů hezky po svých. Není nad to mít vlastní poštovní úřednici.
Dnes tedy jedno rychlé jídlo z červené čočky, zeleniny, domácího polotvrdého sýra a především – z čerstvého zázvoru. Read the rest of this entry »
Bylo ode mne velmi neprozřetelné napsat v úterý večer, že doma skončilo období nouzového režimu. Pokud jsem takto nazvala stav před vydáním knížky, dochází mi adjektiva pro správné pojmenování stavu současného. Je pravda, že za poslední čtyři dny jsme si udělali v hodinách psaní náskok na několik let dopředu. Příště, až pojedeme do Prahy, nemusí už děti mít cedulku s adresou babiček, protože už jí budou znát nadosmrti, včetně směrovacího čísla a také už budou znát navždy číslo účtu, včetně kódu banky. Budou umět už navždy podávat dobírku, vypisovat podací listy a především, budou vědět, že v České Republice existují místa jako Hovězí, Telecí, Vrábče, Svatá Trojice nebo Křtiny (pokud bych měla hodnotit nikoli podle poetičnosti jména, nýbrž počtu prodaných knih, získává si mé srdce Brno :). Read the rest of this entry »
Minulý týden byl velmi nadupaný tím, jak se vůbec nic nemuselo a nic nechtělo. Málem mě zajelo auto, přesto, že jsem běžela osvětlená a za krajnicí, pilně pilujeme naší dějepisnou hru – už do smrti budu vědět, kdo se narodil 14.května 1316. Slepice začaly snášet jedno vejce denně a my se psychicky připravujeme na příští týden, kdy začneme konvovat protože zamrzne voda. Jinak se neděje vůbec nic a mohlo by se takto nedít vůbec nic ještě hodně dlouho!
A protože se nic neděje, je ideální šance odpovědět některé připomínky, udané v anonymní anketě na stránce “ O virtuálním kopci“ Read the rest of this entry »
Tak dnes to byl zase rambajz !!! Podvečery mám vyhraněné pro sebe, pro poletování kolem. Při obědě jsme shodou okolností probírali s panem domácím techniku běhu. To my umíme, bavit se o důležitých věcech :-) a on jednoznačně prosazuje Carlose Castanedu a styl běhu Dona Juana. Nad mým podivem zvednutým obočím pravil, že je to jednoduchý a bezvadně to funguje. Tělo mírně předkloněné, došlap na špičky, oči upřené přímo před
sebe a kolena zvedat co nejvýš. Že tak prý za tmy proběhl celý les, když hledal krávy :). No a já dnes, když jsem doběhla tam, rozuměj 8 km, 400m převýšení nahoru po skalách a otočila se směr sem, zase se setmělo nebo co. Nějak to neumím načasovat. V bundě v kapse ani koruna, (to, že tam není mapa, je zcela v pořádku, byla by tam na vě věci.-) a to si většinou beru alespoň něco málo, abych si mohla dát v hopsodě malý pivo, no a navíc tedy byla ta hopsoda zavřená. Takže taky šmidlik a tak jsem se za šera obrátila směr sem a myslela na pana domácího, když jsem skákala jako kamzík, oči sveřepě upřené přímo před sebe, kolena občas u prsou. Read the rest of this entry »
Dnešní den byl pestrý – přírodověda, skladba – vážení, to je paráda taková skladba. Doporučuji každému rodiči zopakovat si předmět, přívlastek rozvitý, příslovečné určení a doplněk, větu hlavní a vedlejší, těším se upřímně, co se mi dnes bude zdát :-)
Také pak přijela návštěva – přijela si pro kohouta a s dovolením vkládám autorský kompliment našemu kohoutovi
“ Už jsme po práci v klidu a teple, ale předchozí hodiny byl docela šrumec, nejvíc kolem osmé, kdy jsme přijeli a vložili dědoj do ruky krabici s kohoutem. Vzal ho tedy a odnesl do chlíva ke slepicím. Slyším: „ten je ale velkej a fešák….ježíš mariá von mě utek!!!!!!!!!!“ a najednou vidím přes dvůr běží černý stín a za ním ještě větší černý stín – to byl děda a závodil s kohoutem kolem baráku. Tak jsem se nechala strhnout davem běžících a přidala se do těsnýho závěsu. Kohout pořád první. Oběhli jsme 2x barák, stodolu a za vyzývání ostatních během běhu je zvali k príma honičce. Vše ale dopadlo dobře. Děda musel v chladné větrné noci sundat kabát a po důmyslné hohoutově schovávačce se dědovi podařilo kohouta odlovit. Nyní je umístěn v teple chlíva. Všichni jsme se nahrnuli dovnitř a obdivovali krasavce. Vskutku výstavní kus. „
No ale dnes nebyl k večeři kohout, víš Rachade, dnes bylo něco mnohem jednoduššího :-)
Není každé zdravé jídlo nechutné, není každá pohanka nedobrá a tahini není jen humus. Vše má několik úhlů pohledů a dnešní jídlo je velmi rychlé, dobré a navíc dost vyvážené. Je to jídlo zcela ideální, protože je vegetariánské, veganské, je pro celiatiky i ty, kteří trpí intolerancí laktózy. Je ideálně sacharidové, bílkovinné i tučné, prostě takové akorát. Navíc nejmladší syn se mě dnes ráno po probuzení zcela upřímně zeptal, „jestli jsem taky někdy byla mladá ?“ :-) a tak předcházím jistému nadcházejícímu, totiž, až se mě zeptá, „zda jsem taky někdy byla hubená?“ a místo výborného jablečného křehkého koláče, na který dám recept hned zítra, si vymýšlím jídlo dnešní. Je to fakt jídlo lehké a oddechové, nicméně dnes vzniklo a ode dneška ho mám ráda ! :-) Read the rest of this entry »
Celkem vzato byl konec týdne dost hektický, přezkoušení, přezkoušení průdušek jednoho dítěte, aby se potvrdila doměnka pana domácího, že je zcela zdravé, záhy vstávat a pak jít z Hlaváku až na Karlov a po celé cestě nepotkat jediného z těch mluvících, mluvícího česky. Pana domácího houkajícího á 5 minut, že chce domů, děti se peroucí o to, kdo štípne lístky, čekání na Elišku na zpáteční cestě s jejím hluchým psem – tedy čekající na různě kolem sebe mávající Elišku rukama a Špulku, totiž toho psa, který se vždy ležérně otočí a dělá, že to mávání nevidí. Příjemnou paní průvodčí, která nás z vagónu pro rodiče s dětmi příjemně vyvedla do jiného vagónu, protože ve vagónu pro děti nesmí být psi, aby nás tam vystřídali tři urostlí chlapi s dvěma lahvemi slivovice , nabízející mi místo, když jsem se vracela pro zapomenutou bandasku s tahini omáčkou.Bylo to příjemné chodit po Praze s pixlou od Balkánu v ruce. Člověk měl pocit, jako by byl právě na borůvkách. .-) Udělali jsme navíc takovou malou mezikulturní družbu. Když jsme jeli na přezkoušení, zastavili jsme se v Biozahradě, shlédli zákulisí jedné malé české příjemné kavárny a přivezli si domů právě tahini- to v té bandasce. Nejen tedy tahini, ale ta je pro dnešní recept celkem klíčová. Přivezla jsem si taky mnoho různých dalších malých bonbónků v podobě zodpovězených otázek, které se nahromadily v hlavě od odjezdu Rachada od nás. Read the rest of this entry »