Archive for the ‘Moučníky’ Category
Dnes měla přijet po dlouhé době půlka mé rodiny, chlapi pracovali, tak jen maminka, Verunka a dva synovci. Co uvařit? říkala jsem si 
a protože pro tolik dětí se mi nechtělo připravovat stůl a talíře – jsou všechny dost malé – nemyslím tím, že dokud jsou děti malé, tak je nekrmím z talířů :-)), ale vzhledem k tomu, že šest malých dětí už je pěkný bugr a jedna místnost a člověk chce mít občas taky klid a po dlouhé době si něco říct, tak je potřeba udělat něco, co strčí do pusy a nebudou tak moc hluční :-)). A tak padla volba na koblihy. Chtěla jsem zkusit něco nového a tudíž vyndala prvorepublikovou kuchařku Anuše Kejřové a nalistovala – ale ouha- pět receptů na koblihy. Volba padla na koblihy obyčejné kynuté. Na rozdíl od těchto mých koblih je tam ušetření trochu vajec a jsou přesto jsou výborné. Rozdíl jediný je v tom, že používám mouku celozrnnou pšeničnou místo normální a na smažení na koblihy se nevzdávám své oblíbené kombinace, kterou mi kdysi poradila jedna starší paní, a že prý je to nutné- namixovat půl na půl ztužený tuk a olej- to že je prý ta finesa, která způsobí úspěch. Anuše Kejřová doporučuje smažit ve 3/4 litru přeškvařeného másla. Navíc doporučuji koblihy rozvrhnout tak, aby se koblihy dělaly vícekrát za sebou, protože tuk lze použít na koblihy ještě jednou, je škoda se ho zbavit jen pro jedno pečení koblih. Omlouvám se všem odpůrcům přepalovaného oleje, ovšem dělám to jen s koblihami a zase na koblihy.
Tak suroviny: 1/2 kg mouky, 40 g práškového cukru, 220 ml mléka, 30g droždí, citronová kůra z jednoho citronu, 3 lžíce rumu – dávám o dvě více než Anuše, 4 žloutky, 60g másla, marmeláda, zrníčka z jednoho lusku vanilky, 1/2 litru oleje a 125 g ztuženého tuku.
Nejprve vložím do mísy mouku, udělám v ní důlek a do důlku rozdrobím droždí. Přidám trochu cukru, trochu mléka, zamíchám a nechám vzejít kvásek. Když vzejde, přidám žloutky, rozpuštěné máslo,rum, zbytek cukru, mléka, vanilku a citronovou kůru. Vše řádně uhníst na ne úplně tuhé těsto, těsto je spíše řidší a musí se hníst opravdu dlouho, dokud se v něm nedělají jemné bublinky.
Těsto i s mísou přikryji a přendám na teplé místo. Zhruba po hodině začne těsto vylézat z mísy ven. Dnes to bylo jen tři čtvrti hodiny. Těsto vyndám na pomoučněnou desku, rozválím docela tence, méně než půl cm a druhou stranou hrníčku- tedy hrdlem vykrajuji kolečky. Na kolečka ihned kladu marmeládu, přiklopím druhým kolečkem, jemně namačkám okraje, aby se kolečka spojila Read the rest of this entry »
Už dlouho jsem ho chtěla zkusit, pročítala různé diskuze, jaký recept na ten pravý a nakonec stejně tím,že je z celozrnné mouky, nemůže to být přesně ten pravý, jemný a tak nadýchaný jako z bílé mouky, ale to vůbec nevadí. Inspirovala jsem nakonec volně receptem z apetitonline, ale jak uvedeno výše, mouka je celozrnná pšeničná přesátá, mouky je o 200 g více , protože jinak bylo těsto velmi řídké a do krému přidávám tvaroh. S těste se velmi hezky pracuje a je pravda, že majolka ho opravdu nadýchá více, než je normální kynuté těsto. Takže pro milovníky celozrnných koláčů jeden příjemný recept- tedy trochu kalorická bomba, ale to občas musí být… Read the rest of this entry »
Jste rodiče spořádaní, pečliví a precizní? Doporučuji, buďte. Já nejsem. Jsem matka nespořádaná, která nevede žádný deníček, žádné zápisky, když vypadne první zub, či zazní první slovo nebo padne první krok, vždy si říkám, to je jasný,to si přece musím pamatovat. Prd. Teď mám děti čtyři,tedy čtyřikrát víc možností si tu kterou emocionální chvilku vybavit a nic. A pak vám přijde naproti,když vyvážíte kolečko od slepic dítě, které má pusu celou od krve, a když se ptáte, co se stalo, odpoví, že nic,že jen spadla z kola. A odkud jsi jela? Odnikud, stála jsem. :-)) Tak proč tolik krve, říkáte si v duchu a za chvíli zjistíte, že v puse chybí zub. Kdybych byla matka spořádaná, hned bych koukla do deníčku, tuším, že něco podobného rozdávají i v porodnici, ale to je ta potíž, my máme totiž tolik dětí, protože když první dítě pobralo rozum a zjistilo, že s druhým dítětem přišel domů i jakýsi kufřík růžový, bylo neodbytné :-)), kdy že ho zase dostane :-)), takový ideální PR projekt :-)), tak prostě a jednoduše bych koukla do toho deníku, který nemám, na zápisky, které nedělám- a už to asi nedoženu a zjistila bych, jestli se jedná o zub první nebo druhý. Čtyři děti totiž blízko sebe znamenají, že to normální člověk absolutně nemůže stihnout, maximálně jen vyndavá pořád nějaké dvacky pod polštář- tuhle tradici vůbec nevím kdo vymyslel, zvláště, když osmiletému vypadl první zub před dvěma měsíci a šestiletá už jich má venku šest. To musí mít člověk neustále připravenou portmonku a někdy si i říkám, jestli těch zubů nevypadlo už nějak moc :-). Tak se celé odpoledne ubezpečuji, že druhý by se při pádu ze statické polohy na zem tak hezky nevylomil, doufám, věřím…..a pak jdu rychle udělat pražský koláč-…. na nervy… protože tahle třená bábovka je už zase snědená :-) Je to bábovka podle prvorepublikové kuchařky Anuše Kejřové a je vy-ni-ka-jí-cí :-))
suroviny na bábovku- na jednu pěknou velkou formu: 240g másla, 6vejce, 450 cukru, 450 g mouky celozrnné pšeničné přesáté, 1/8l mléka- dala jsem o něco více, skoro 200 ml, citronová kůra, 1 prášek do pečiva, trochu cukru s vanilkou
Nejprve utřeme máslo do pěny, přidáme žloutky, cukr, vanilkový cukr a třeme lopatkou na tření velmi dlouho, nejlépe půl hodiny. Do utřeného přidáme mléko, mouku s práškem do pečiva a tuhý sníh z bílkůl a citronovou kůru. Vše zlehka promícháme a těsto vložíme do formy vymazané a vysypané moukou nebo strouhankou. Dáme péci do dobře prohřáté trouby a pečeme 3/4 hodiny. Vychladlé vyklepneme a pocukrujeme. Read the rest of this entry »
Dlouho už se chystám na tvarožník od Saši a teprve nyní na ní došlo. Ale je pravda, že Saša musela trochu škytat, když jsem ho dělala. Prostě mi nešlo na mysl, jak by bylo možné, aby se upeklo něco, v čem je jako náplň smícháno kilo tvarohu s 200g oleje a 800 ml!!! mléka. Stála jsem nad tím a říkala si- fakt Sašo? To není možný. Ale bylo. Saša dělá recept do klasické formy od dortu, tu ovšem nemám a chtěla jsem ho na pekáč. Dostala jsem jasné upozornění, že je to až 4cm vysoké a proto musí být vysoký okraj. Zvolila jsem trochu špatně, protože jsem z toho pochopila, že se má do boku vytáhnout i těsto, ale myslím, že ne, že příště to chce těsto jen na dno. Nicméně nijak zásadně na stěně nevadilo :-)). Je to hodně sytý koláč patřící do čeledi tvarohovitých a chystám se pomalu na malý speciál tvarožník, protože tvarohové recepty už si to pomalu zaslouží.
Přidávám tedy gramáž na formu dortovou, velkou dortovou a fotky jsou z dvojité várky. Pekáč je tedy nutné použít s vysokým okrajem alespoň čtyři cm. Suroviny jsou: 250g celoozrnné mouky pšeničné přesáté, 150g másla, 80g cukru, 1 vejce, 1/2 prášku do pečiva,kůra z jednoho citronu, vanilkový cukr. . Na náplň potom 500g tvarohu minimálně polotučného, 400 ml mléka, 1 vejce, 100 ml oleje, 150g cukru, 40 g maizeny – kukuřičného škrobu, kůra z jednoho citronu a vanilkový cukr. Tuk a mouku na vymazání a vysypání formy. Read the rest of this entry »
Milá Banditko, budiž pochválena tvá babička ze Sudet! Nejprve jsem tu buchtu dělala v pondělí, vstávala jsem brzy ráno, protože jsme jeli k žužabi a když jsme se vrátili, nestihla jsem jí bohužel vůbec nechat vyfotit a dost mě to mrzelo, protože byla vynikající. Tak jsem se do ní dnes pustila znovu a skoro to dopadlo stejně. Dala jsem jí vychladnout a těsně před tím, než odešla návštěva jsem si na ní vzpomněla. Byl jí jeden plech a pokud si dokážete představit, jak leží plech na stole, já krájím, kolem sebe šest dětí a tři slušné dospělé, kteří stojí opodál, děti návštěvy jako správně vychované jen otáčejí prosebně očíčka k rodičům a ty naše zcela bez skrupulí pobíhají kolem mě a křičí mi do ucha já já já a do toho pan domácí tiše hudruje, že to dopadne zase jako minule, že na něj nic nezbyde a že už by si pomalu mohl koupit sejf. Výsledek je ten, že na skříni leží čtyři kousky, protože došla baterka do foťáku a já odmítám čekat :-)) a plech byl prázdný zhruba za dvě minuty. Šest vajec nešest vajec, kilo nekilo tvarohu, je rozhodnuto, že tato buchta se zapisuje do zlatého fondu našich buchet a rozhodně méně jak dva plechy odmítám dělat. Nemá to smysl :-)))
U nás začalo jaro, je to letos už potřetí a pevně doufám, že na pětku to nevystoupí. Že už by to bylo definitiní – to nevěřím, ale hromniční obleva, která je pro nás každý rok záchytným bodem v ročním cyklu nezklamala. Zklame málokdy. Nemáme doma žádné viditelné hodiny. Jedny jsme kdysi koupili v místním městečku od Cikánů – kukačky, které jsme dali opravit, ale nepřidělali na ně přední desku. Byl vidět celý mechanismus a kukačka byla svobodná. Teď jsou v haldě věcí, které ještě nedostaly zpátky svoje místo po tom, co se chalupou proletěl orkán v podobě nové střechy a tak jsem večer vytáhla hodinky, se kterými jsem běhala a nastavila si budíka na šestou. To je věc, kterou neděláme běžně – třikrát do roka? Naposledy když jsme jeli do Prahy, abysme stihli vlak. Od té doby každou čtvrt na pět zvoní za hlavou a pokaždé si řeknu, že už to musím přenastavit a pokaždé na to do večera zapomenu. Dnes jsem ale budíka potřebovala a tak jsem se k tomu konečně dostala. Ráno se mi vůbec nechtělo, nakonec to klaplo a potom, co jsem zatopila, tak jsem zjistila, že je pět. Budíka jsem sice nastavila, ale on má těch alarmů pět a v šest mě tedy budil až druhý. Vzpomněla jsem si na jednu hezkou súfijskou moudrost
Ráno hloupý člověk uvažuje, co bude dělat, zatímco chytrý člověk uvažuje, co Alláh zamýšlí udělat s ním.
Skořicové šneky jsem se rozhodla udělat opět inspirována knížkou Petera Reinharta a stejně jako u kaiserek je to inspirace volná. Kniha The bread bakers apprentice je moc fajn kniha a jsem Daniele hodně vděčná, že mi jí půjčila. Dnes kniha putuje zpátky domů a mě se hřeje pěkně v notebooku. Těším se, až bude chuť přečíst si to důležité – nikoli recepty, ale vše kolem pečení, o čem P. Reinhart píše. Read the rest of this entry »
Tak kromě hořčice už není ani sladká paprika, poslední dvě lahve oleje, děti jsou nešťastný, protože došel kečup – blíží se neodvratně cesta dolů. Nezbývá nic jiného než udělat něco, na co jsou všechny suroviny – takže štrůdl.
Štrůdl – můj nejoblíbenější moučník – miluju štrůdl ! Ale poslední dobou to doma vypadá jak v kasárnách. Pan domácí začíná Read the rest of this entry »
Jsem mezisložka ! Dnes jsem to zjistila. Ten poník je pro mě naprosto ideální. Zvládnu ho,postrojím, dokonce mě i poslouchá, což se většinou u nás doma neděje – pes, jen když řeknu „můžeš“ a dostane svou misku, nebo „spinkej“. Kočka tady běhá kolem místnosti půl hodiny, ať se snažím, jak se snažím -pak vejde pan domácí, podívá se a kočka je venku. O dětech vůbec nemluvím a koně – to už je zcela mimo mě. Mám naše zvířata moc ráda, ale nemám pro ně na rozdíl od pana domácího přirozený cit. Jedinkrát jsem měla na starosti všechny, to když si pan domácí totálně rozšrotoval kotník a nesměl půl roku stoupnout na nohu. Většinou stál u okna v momentě, kdy jsem hrdinně s chomouty na rameny vycházela se zvoláním -“ jdu zapřáhnout“! a držel se za hlavu a pak to nevydržel a od okna raději poodstoupil, aby nic neviděl. Jednou jsme se Slávou porazily seník, jednou jsme převrátily cirkulárku…zvířata si oddychla, když už to pan domácí nevydržel, přivařil si na luční smyk sedačku s pérem, aby byla noha hezky odpérovaná a já pak už jen zapřahala, podávala berle, zase nosila šrot, a zase podávala berle a kochala se – to mi jde !:-)) Poník je výborný, ale bohužel mě neuveze. Takže to, že mě poslouchá je naprd, dokud nebudu mít svůj vozejček na vožení hnoje na záhony a do skleníku. Nakonec se ale i mezičlánek uplatnil – nejstarší dcera je přeci jen stále ještě lehce nesvá a proto jezdí kolem chalupy a tak jsem si vzala pohorky, dcera sedla na koně a já běžela vedle nich. Po 4 kilometrech v docela hlubokém sněhu a v lese- takže po 40 ti minutách :-)) jsme se vrátily a já říkám panu domácímu, jak to Ester hezky šlo, jak se snažila, jak se ptala, co a jak a odezva na to byla “ proboha, doufám, žes jí neradila !!!!“:-)) Takže jsem se vrátila pokorně ke svým vařečkám a šla dělat večeři :-))
Dnešní tvarohová buchta je rychlá a je to ideální recept pro ty, kteří mají přísun tvarohu a nevědí co s ním. :-) Má tři vrstvy, ale jen dvě těsta -jedno tmavé, jedno světlé a je velmi, ale velmi dobrá.
Tyto suroviny jsou na jeden plech : 1+1/2 hrnku mouky pšeničné celozrnné, 1 hrnek cukru krystal, 3/4 hrnku oleje,1 hrnek mléka,1 vanilkový cukr, 1 prášek do pečiva, 2 vejce, 2 lžíce kakaa. Toto je na první těsto a z tohoto těsta si odlijeme 1/2 hrnku těsta.
Nejprve utřeme vejce, přidáme cukr, vanilkový cukr, olej, mouku,mléko, prášek do pečiva a kakao. Jak je uvedeno výše, odlijeme si půl hrnku bokem a zbytek nalijeme (těsto je docela řídké) na papírem vyložený plech.
Dále si ušleháme 500g tvarohu, 1 hrnek cukru, 1 vavnilkový cukr, 40 g maizeny nebo 1 pudingový prášek, 2 vejce, 1/2 hrnku mouky
toto těsto nalijeme na těsto hnědé , stěrkou pěkně roztáhneme – trochu se nám těsta promíchají a nakonec pokapeme zbytkem hnědého těsta, které je odstavené v hrnku. Vše dáme péci do trouby zhruba 200 st. horké. Buchtu krájíme až studenou.
Ideální je s rybízovým koktejlem, který se udělá tak, že se smíchá ledové mléko s marmeládou z rybízu a vše se mixérem umixuje.
Tištěnou formu receptu naleznete v knize Domácí pekař.
Znáte ten moment, kdy se vám prostě nedaří a nedaří? Eliška přinesla recept babičky na citronový koláč a já se do něj s radostí pustila- tedy ne do koláče, ale do receptu. Poprvé se nepodařil vůbec, mojí vinou samozřejmě. Včera jsem to zkusila znovu a zase nic – nepovedl se piškot -měl jakousi nepříjemnou příchuť – už těsto bylo divné, ale říkala jsem si, pečením se to spraví – nespravilo. Věřím tomu, že do třetice všeho dobrého i zlého, tak jsem to nechtěla pokoušet – po třetí do něj nejdu, řekla jsem si a udělala svou citrónovou buchtu. Ta se povedla, vypadala moc hezky, tak jsme jí dala upečenou do chodby do skříňky, aby rychle vychladla. Když jsem šla zkontrolovat, jestli už jí můžu vzít domů a nakrájet, skříňka byla otevřená, vedle plechu seděla kočka s radostným výrazem a půlka buchty pryč. Do třetice citronového koláče, tak jak se na pořekla sluší a patří :-)) a je jedno, jestli je můj nebo Elišky – je prostě citrónový !!!
Na tuto obyčejnou, rychlou a jednoduchou citronovou buchtu je třeba na těsto: 4 vejce, 3/4 hrnku oleje, 1+1/2 hrnku cukru, 1 prášek do pečiva, 2 hrnky mouky, 100 ml smetany, 2x vanilkový cukr. Na citronovou nádivku pak 2 litry mléka, 1 krabička maizeny, šťáva ze dvou citronů, 10 lžic cukru. Dále na ozdobu dva bílky + dvě kávové lžičky cukru moučka s vanilkou.
Nejprve se našlehají celá vejce spolu s cukrem a vanilkovým cukrem a olejem. Přidá se prášek do pečiva, mouka a smetana. Těsto se vylije na vymazaný plech a ihned se polije pudingovou nádivkou. Tu si uděláme tak, že dáme vařit 1+3/4 litru mléka a vedle do hrnku dáme zbylou 1/4 litru, do které rozmícháme jednu krabičku kukuřičného škrobu maizena. Do horkého mléka v hrnci na kamnech si dáme 10 lžic mléka a když je horké, nalijeme do něj zbylou 1/4 se škrobem a mícháme – velmi rychle houstne. Když už je hmota hustá, vlijeme šťávu ze dvou citrónů a zamícháme.
Celou tuto hmotu nalijeme tedy na korpus, rovnoměrně roztáhneme stěrkou a dáme do trouby na 200 st. C. Když se buchta upeče, potřeme jí ještě našlehaným sněhem ze dvou bílků, do kterých zašleháme dvě lžičky moučkového cukru s vanilkou a necháme jemně zapéci.
Pudingová vrstva je dost vysoká, což nám vyhovuje, stačí však udělat pro nižší vrstvu i jen 1 cm vrstvu.
Dnešní den byl výborný. Povedl se koláč, který je jedním z nejlepších koláčů co existují. Děti ho hned po ochutnání ohodnotily, že je to nejlepší koláč, jaký jedly a Eliška, která nás o víkendu se Špulkou navštívila, že je nejlepší, co v životě čuchala – odolala, že si dá až po obědě. Nebyl doma pan domácí a já trochu vyměkla, takže když děti brečeli u koláče, že mají“ hrozný hlad „na koláč, uřízla jsem z něj kus a mohly ochutnat :)). Je to linecký koláč od Mančinky, která ho měla každé úterý a čtvrtek na tréninku, ještě když jsme v dávné minulosti žili sportovním životem. Je to sladká pohádka v puse. A navíc, dnes je ten den, který vyřešil kvíz z minulého týdne, co si pan domácí vymyslel a co nám přibyde do rodiny. Dnes přibylo.
Read the rest of this entry »