Archive for the ‘Moučníky’ Category
Na stránku přibyla nová rubrika –historické rady do domácnosti, jejíž nové příspěvky se neobjevují jako článek, nýbrž pouze v dané rubrice a vždy poslední vlevo dole na liště v galerii. Kdo máte v zásobě historické rady, sem s nimi, budu ráda.
Také přibyla stránka Domácí mlékař v praxi, všimli jste si? Pokud ano, je to výzva i pro vás. Pokud vyrobíte jakýkoli mléčný výrobek podle knihy, nafoťte a pošlete fotku na my@conovehonakopci.cz, uveřejníme ho v Mlékaři v praxi.
A teď už fakt ke koláčům. Včera byl první den, který se vrátil svým průběhem jakž takž do normálu. Cestu na poštu za mě vzaly děti a tak byl čas oddat se něčemu příjemnému, například pečení koláčů. Jedná se o zcela klasické koláčky, které lze plnit čímkoli, dnešní verze je však specifická právě náplní. Jsou plněné nejen makovou nádivkou, ale také pečenými jablky. Zkuste to, změna je občas příjemná. Read the rest of this entry »
Léto v plném proudu, přijel kamarád pomoci panu domácímu a přivezl s sebou dvě malé děti. Holky jsou skvělý, milý, hodný. Jen mají rády svoje jídlo. A to došlo. Na těstovinách se nedá nic zkazit, říkala jsem si. Holky budou těstoviny, máte je rády?“ „Máme, ony na to. S parmazánem!“ a byla jsem namydlená. „Krupicovou kaši?“ „Máme“. Oddychla jsem si, dokud jsem si téměř současně s oddychem neuvědomila, že nemáme klasickou dětskou krupičku, ale naší, namletou. Ale prošlo to. Dnešní večer strávím opocená přemýšlením o tom, co zítra uvařím. A nejhorší moment nastal, když jedna z nich začala vyprávět, že když ještě nebyly prázdniny a chodila do školky, tak tam taky dělali polívky. A já bych v ten moment dala nevím co za to, aby nepokračovala…. jak já nechtěla slyšet, že jí v tý školní jídelně ty polívky chutnaly! Nechutnaly! Malá, nic neznamenající výhra. A taky vyhlašuji anketu o nejvtipnější zvíře. U nás jednoznačně vyhrává běžec. Ti jsou tak neuvěřitelně vtipný, že kdo je nemáte, určitě si je pořiďte. Read the rest of this entry »
Pravděpodobně většina z vás zná tradovanou historku s žárovkou. Na nějaké menší sešlosti padl hec, zda si dotyčný dokáže vložit žárovku do úst. „No jasně, na tom nic není!“ Dokázal. Ven už nešla. Druhý to viděl a pravil:„ to není možný“. Bylo. Tak byli dva s žárovkou v puse, upito, nikdo s papírama střízlivý, tak zavolali taxi. Třetí vysvětloval taxikáři co se stalo během jízdy na pohotovost. Jakmile taxikář zákazníky vysadil, dorazil domů a říká manželce „to není možný!“…. atd. Read the rest of this entry »
Termín porodu krávy dávno za námi a Máří se promenáduje vyzývavě po pastvině s břichem. Už jí to nemůže být příjmený, ale dělá jakoby nic a pan domácí znaleckým okem poznává, že to nebude ani dnes, ani zítra. Kéž by se mýlil. Na návěštěvě jsou další tři malé děti, kterým naštěstí chutnají vejce. Už jsem vyzkoušela čočku, rizoto, pomazánku, ale vždy to skončí u chleba a vejce. No týden je dlouhá doba, uvidíme, kam je hlad posune. Dnes jsem vyměkla a dojeli jsme dolů do kravína pro mlíko, aby měly ráno alespoň jogurt, protože rakytníkový džus, čokoláda, müsli tyčinky, palačinky i skvělá smetanovo máslová polévka z jejich zásob už došly, ale drží se statečně. Jsou to drobnosti, které člověku připomínají jeho jistoty – stačí vlastní láhev a nevadí, že je v ní voda. Stačí vlastní růžový toaletní papír a přebije to kadibudku. Je docela prima pozorovat, jak ty jistoty postupně ubývají a mění se za nové, prirozené novému prostředí, například když vstávání před sedmou spousta nových vjemů posune až před devátou. Na určité věci si člověk zvyká celkem rychle.
Rychlá buchta s kakaovými boby a syrovátkou
Dneska vkládám recept na rychlou buchtu, která je místo mléka zadělávaná syrovátkou. Na chuti to buchtě nijak neubírá, naopak. Uvnitř buchty jsou kakaové boby. 
Potřebujeme: 4 vejce, 3/4 hrnku oleje, 1 hrnec cukru krystal, 3 hrnky celozrnné přesáté pšeničné mouky, 1 prášek do pečiva, trochu vanilky, 1/3 hrnku kakaových bobů drcených, 2 lžíce kvalitního kakaa, 320 ml syrovátky.
Nejprve pečlivě našleháme vejce s cukrem, přidáme olej, kakaové boby, kakao. Přisypeme mouku a prášek do pečiva a zároveň opatrně přiléváme syrovátku.
Vymažeme tukem pekáč plech s vyššími okraji, vysypeme moukou a těsto na plech nalijeme – pomáháme si stěrkou. Dáme péci na 180 °C a hlídáme, aby se nezačal pálit svrchu.
Pokud se vám líbí sladké recepty na této stránce, lze si stáhnout e-knížku se sladkými recepty – čisté vařivo bez fotek.
Dnes jsem Saše přesunovala doménu na jiný hosting, a když jsem vše přesunula, objevilo se na monitoru hlášení:“ Váš požadavek byl přijat a co nejdířve ho vyřídíme“ a já četla “ Váš požadavek byl přijat, nevíme co dříve!“ Tak přesně v tomto stavu se nyní nacházím. Takže tento článek bude velmi krátký, dort bude stručný a jdu zase třídit mák :).
Read the rest of this entry »
Dnešní recept je původní, tedy vlastní. Jedná se o velmi jemné kynuté pečivo a uvedené množství je pro šestičlennou rodinu. Proto je pro menší rodinu nutné množství surovin upravit. Také příprava šneků je časově malinko náročnější – začínám je dělat v podvečer a hotové jsou na snídani – to proto, že se dělají z těsta kynutého přes noc. Read the rest of this entry »
Běžně to funguje tak, že se člověk rozhodně něco udělat, pak to udělá poprvé, podruhé, ještě několikrát, vypiluje a pak o tom sem napíše článek. Tentokrát to bylo tak, že jsem dostala nečekaný e-mail od Bruna, zdali nechci recept na turecký med. Že chodí často na stránku, již mu k něčemu pomohla a tak by také rád přispěl nějakým svým know how. I zajásala jsem. Sice jsem měla různé návody z internetu a párkrát vyzkoušela, ale přiznávám, bez teploměru, bez sirupu a většinou byl tedy výsledek nevalný.
Bruno mi velmi ochotně poslal jak recept, návod, tak své fotky, které jsou mimochodem skvělé – jeho med je fantastický a přidávám proto i do tohoto článku s jeho svolením jeho výrobky. A také jsem mu napsala, že nedám hned první med, co budu dělat, to je jasné. Nejprve to vypiluji. Ale vše je jinak. Z čistě prozaického důvodu nepiluji dále a dále do dokonalého výsledku, protože je to tak cukrově náročné, že to ani nejde a zase mi je líto Brunův návod na stránky nedat. Read the rest of this entry »
Během mé běžecké kariéry se mi ozvala známá z Prahy, co vzala kamaráda, a že se tu proběhneme po skalách, trasu 25 km dlouhého závodu. Vůbec nechápu, kde jsem vzala tu drzost kývnout na to, že jim budu dělat průvodce (jako kdyby netušili, že na stejné trase to minule z plánovaných 23 bylo 35 kilometrů a možná chtěli poznat i luxusní vyhlídky, na které tak ráda vybíhám- omylem), a že poběžím s nima. 25 km dlouhá štreka po skalách, s převýšením 1000 m není vůbec lehká ani jen tak, hezky s chůzí a se psem, natož když si na psa hraju já a snažím se zuby nehty držet návštěvy. Navíc jsem si disciplinovaně vzala batůžek s pitím a hruškou, protože to tu znám, ale pro jistotu jsem se zaptala, když to tu znám, že, jestli si na pětadvácu už berou pití. Prý ne, to je v pohodě, to máme na dvě a půl hodinky. Tak jsem disciplinovaně batoh taky nevzala. Ale itinerář jsem si v kapse nechala, pro jistotu. Cca na 15 km jsem se málem rozplakala. Neustále je přesvědčovala, že klidně můžou běžet napřed, že mi to vůbec nevadí – i když netušim, co bych dělala, když jsme byli zrovna v půlce a tam i zpátky to bylo stejně daleko a stejně úporný terén. Oni na to neustále kontrovali, že ani náhodou, že nám to jde moc hezky. Celá trasa končí neskutečným hrdlořezákem, kde se člověk těší na seběh k hospodě, ale při seběhu bylo na cestě bahno a hospoda byla zavřená. Pokolikátý – i když to byl bezvadnej běh, jsem si říkala, mám já to zapotřebí, tu svojí hlavu? Nemám ! :) Read the rest of this entry »
Letošní zimu asi netřeba komentovat.Letošní zima je parádní. A aby člověk moc nelétal v oblacích, den, kdy jsem jela s dětma do Prahy na přezkoušení, klesly teploty ráno na -8°C. Vlak nám jel v 5:19, hodinku to dá na vlak, takže vstávání do mrazivé noci. Pan domácí učí děti dost nenásilnou formou, nemá na rozdíl ode mne nesmyslné vzorce v hlavě, nepotřebuje učebnice, nepotřebuje žádné osobní učební plány a na jeho interakci s dětmi je velmi dobře vidět, jak je potřeba vnést do učení mužský element. Pan domácí odmítá rozdělovat učení dětí na „to pro úředníka“ a „to pro ně“. „To pro úředníka“ zcela ignoruje. Nakonec právě ta nenásilná forma je rozhodně ta nejprůraznější. Read the rest of this entry »
Tak co? Co vánoce? Dobrý? Napečeno? Uklizeno? Vyzdobeno? Tak to je bezva, to patříte letos přesně do té skupiny, do které my nikoliv! Letos mi to došlo nikoli až po upečení deseti kil cukroví, nýbrž hned po druhém druhu – totiž po těchto vanilkových rohlíčcích. Před tím jsem stihla ještě báječné pomerančové hvězdičky a na ty dám recept zítra. Před čím že? Před tím, než mi to došlo. Že másla je každý den půl kila, Mariím chutná seno, a tak není kam spěchat. Hezky si to rozvrhneme pěkně do celého roku. Na výzdobu jsme obětovali moho nocí sněním o výrobě tématických slaměných a vizovických ozdob, vkusných a krásných a v realitě jsme tomu věnovali 31 Kč na barevné papíry, ze kterých děti udělaly dlouhý řetěz. A atmosféra je báječná. Přesně 70 metrů pod námi končí bezsněhová zóna. My jsme již v zóně sněhová, takže bordel je pod sněhem a atmosféra se udělala sama. Děti nás navíc přemluvily jít na vánoční trh, který sestával z dvaceti stánků s ponožkama a rukavicema, jeden stánek se svařákem a dva se jmelím. A tak jsme skončili vánočně na Bowlingu. Máme tu báječný, kam pouští hráče v pohorách a nevadí jim, když si malé děti berou ty největší koule a snaží se ke kuželkám dostat skrz prostředek dráhy. Na půllitrovou malinovku a vyzvednout stolní hru na poště, kterou jsme dostali jako dárek. Mimochodem, když jsme ráno šli, koně byli na pastvině u čtyř hromádek sena. Děti se rozhlédly a pravily: “ Vidíte, hezky to mají rozdělený, u jedný jsou kobyly, u druhý chlapi, u třetí jsou chudinky a u čtvrtý jsou sobecký mimokolektivové!“ Pan domácí byl nadšen. :) Read the rest of this entry »