Archive for the ‘Vegerecepty’ Category
Slíbila jsem v komentáři článek o všech dýních, se kterými pracuji, k čemu jsou a nejsou, ale musí to počkat. Neříká se nadarmo – sliby chyby a 
kolem mě se to hemží vším možným, co od dodělání tohoto počinu neustále odtahuje. Ale bude :). Zatím přidám jeden podzimní dýňový recept na guláš. Než jsem šla vařit, skládali jsme s Hugem cibuli a vázali jí do copů. Když přišel k cibuli, vykřikl – „Tý jo, to je ale cibule!“ já na to “ Však musí být na celou zimu“ a Hugo „No jo, ale já nejim cibuli, protože je pálivá a česnek taky ne“. „Jenže jako chlap by ses měl naučit trochu pálivý jídlo vyrdžet!“ Následovalo zamyšlení a pak vítězoslavný pohled „No joooooo, to jooooo, to chlap musí, já taky ťik – ťaky vydržim !!“ :-) Read the rest of this entry »
Opět nastal podzim, kdy nejen, že se to kolem hemží takovými pošetilostmi, jako je spousta práce, ale navíc začíná klepat silně na dveře hluk. Čím dříve se stmívá, tím více jsou děti doma, navíc jsou doma víc, protože se více učí než o prázdninách a já i pan domácí se začínáme opět utíkat do svých uzavřených aktivit – být chvilku sám. U pana domácího to vypadá tak, že najednou z čistého klidu vystřelí od stolu a utíká pryč. Ptám se vyděšeně, kam jde? „Není tu Hugo – dodělat rychle kurník!“ :-)). Jinak se totiž v pravidelných intervalech otevírají dveře a nakukující hlavička Huga, stojícího za dveřmi z velikou gumovou palicí kontroluje – „Je tu pan domácí ?“. Když jsou s člověkem děti 24 hodin denně, nedá se nic dělat, někdy před nimi musí utéci :-). No a já jsem si vybrala na příští rok jednu moc povedenou akci, o níž je mi jasné, že jí nelze zvládnout :-), takže budu celý rok oblažovat v intervalech jednou denně, vždy po doběhu, pana domácího, zda se to dá uběhnout? A taky jsem si našla moc pěkný, asi hodinový strečink, ale řekla jsem si, že se nemůžu takhle dlouho protahovat, když je tu takovej bordel, takže nejprve uklidim, abych na to protahování měla hezkej pocit. Na protahování zatím nedošlo :-). A tak se prodlužuje trochu doba mezi články, protože buďto ta všudypřítomná práce, nebo návštěva, nebo běh, nebo touha po strečinku a články šly trochu bokem.
A navíc jsem musela do Prahy do školy a druhý den se se mnou sešel pan domácí a děti v Lysý, na výstavě Kůň. Děti to navrhly a pan domácí neprozřetelně kývnul. My tam nikdy nechtěli! Nikdy nebyli! A už taky nikdy nebudeme! Ale děti, jako by nám četly myšlenky, hned ve vlaku na cestě zpátky, s velikými koženými kovbojskými klobouky za 80 Kč na hlavě a medailonkem s koněm na krku, sdělily nám – „To bylo parádní, příští rok jedeme, i kdybysme tam měli jet sami!“ A večer při příjezdu jsme zjistili, že čtyřhektarová ohrada se našim miláčkům zdála malá a uspořádali pořádný mejdan , všechny sudy s obilím poválené, jeden Bábel dokázal otevřít – umí otevřít obruč a sundat plastové víko a všude pšenice. Koně se pásli poslušně vedel ohrady, takže jsme ještě za tmy chytali koně, lili do Slávy flašky oleje, protože jsme netušili, kdo pšenici sežral a Slávinka je na ní trochu náchylná a s hrůzou zjistili, že druhý den má Hugo narozeniny. A tak jen velmi rychlý dort. Read the rest of this entry »
Září je velmi zapeklitý měsíc. Než se doma vše zajede do správných kolejí, než si každý večer uvědomím, že dělat policajta je nesmysl, že je mnohem lepší připravit se na další učící den nějakou zajímavou motivací a sedět pak nad tou motivací, aby jí děti okamžitě sepsuly, prokoukly, udělaly a já se s vnitřním brekem a venkovním naštváním vrhla na to, být zase na chvilku policajtem, aby se to celé večer opakovalo .), když vidím ty drobečky nebohý, jak upřímně spí. Jenže jak se vzbudí, dělají takový bugr, že často na svou pracně udělanou motivaci zapomenu ještě dřív, než na ní vůbec dojde. Neumím si představit mít ve třídě víc než čtyři děti. Byla bych vyprahlá, vynervovaná stará panna. :)
No a poslední dobou se toho u nás kumuluje nějak mnoho. Stále jsem přemýšlela, jak setřást děti při běhu. A tento týden se to podařilo. Hurá!!! Vlk se nažral a koza zůstala celá. Já vyběhnu, a nařídím dětem hodinky na 40 minut odpočet. Pak vyjede pan domácí s Ester na koni a když zapípaj hodinky, vyběhnou zbylý tři nejmenší děti nám naproti. Je to bezva. Hugo má pocit, že stíhá, tedy on stíhá a akorát to zvládne. Ostatní taky a všichni jsou spokojení. Jen Ester přijíždí pravidelně cca 30 minut velmi rozvážnou chůzí po panu domácím, který se i po hodinovém běhu vřítí domů šílenou rychlostí a Sára stále cválá i na místě a pak to doma bonmotuje tak, že Sára a Esteřin Charlie jsou jako já a on. Jeden žene šíleně dopředu a cválá na místě, druhý nespěchá. Zásadně nikam nespechá :-)).
No a po příjezdu tedy další večerní pomazánka. Tentokrát falešná lososová. Opět velmi jednoduchá a zdařilá. Stačí na to jedna mrkev, 3 lžíce rostlinné majonézy , sůl, pepř, jeden list suché řasy nori trochu citronové šťávy. A vše se rozmixuje mixérem a je to!
Včera jsme naložili první zelňák, tak nějak v poklidu. Má být prý velmi tuhá zima, takže u prvního jistojistě nezůstane. Domeček pro slípky už se blíží dokončení. Z jedné Araukany se nám stala sova a panu domácímu se vrátil foťák ze záruční opravy, kterou mu neuznali. No je to logické. Neotevře se sama lamela na objektivu a musí se do ní klepnout. U dražšího foťáku by si člověk řekl, takovou drobnost, která nešla od prvního použití, by měli opravit, případně vyměnit. Vyměnili, opravili – už dvakrát. Lamela se hodinu po příchodu foťáku odmítla sama otevírat znovu a tak šla na opravu třetí a zde přichází logika. Pokud to nikdy nefungovalo, dvakrát to servis opravil a opět to nefungovalo, předpokládá člověk, že se tak stane i potřetí. Ale chyba lávky. Tam už jde o peníze a potřetí je to vina prachu v objektivu. Poprvé a podruhé za to mohl výrobce, potřetí prach. Lze zaslat reklamaci reklamace, ale tu opět dělá Nikon. Nezbývá než lamelu vycvakávat rukou, být zásadový a Nikon už nekoupit a být rád, že zase pan domácí může dělat svoje hezký fotky, a že se nebude rozčilovat pokaždé, když vezme do ruky foťák, který jinak používám já a děti. No, ten funguje potvora, ovšem přivádí ho k šílenství, že vždy je na objektivu řádný otisk prstu, v lepším případě potní stopa. V horším případě je nastopě mouka, olej, o zbytcích těsta na spoušti ani nemluvě :). Read the rest of this entry »
Další snídaně a další pomazánka. Je to falešná rybičková a taky hlavně a především dýňová. Určitě je však dobré volit druh dýně, protože ne každá dýně je vhodná. Lépe je volit dýni s tuhou, nemoučnou a světlejší dužninou. U nás to vyhrává Kabocha.
Pomazánka je velmi jednoduchá, stačí okrojit od kůry dýni a nakrájet jí do misky – 150 g, přidat 50 g slunečnicových semínek, 20 g semínek sezamu, jeden stroužek česneku, trochu soli, trochu citronové šťávy a jeden list sušené řasy nori – je to přesně 3,7 g.
Následující úprava už je velmi jednoduchá, vše se rozmixuje a namaže a chleba. Pokud někomu nestačí rybí aroma z jedné řasy, lze přidat ještě trochu, ovšem i s řasou s její denní dávkou opatrně.
A právě dnes mi to nedá a zkusím napsat něco o složení potravin. Tato pomazánka je velmi dobrá. Pokud jí člověk nabídne přímo na nakrájeném rohlíku, toastu, případně ozdobí ještě bylinkou, rajčetem, kouskem citronu, ten, kdo ochutná, nebude mít pravděpodobně vůbec problém hotovou jednohubku sníst a dát si další. Ale pokud vaříme čistě rostlinné jídlo častěji, případně ho častěji nabíhzíme, přijde 
dříve či později moment, kdy se zamyslíme, jak je to s nutriční hodnotou, zda stačí bílkoviny, atd. atd. 
A zrovna tato pomazánka, čítající málo surovin a tudíž nedávající mi takovou práci to spočítat, je velmi dobrý příklad, jak se občas zbavit nějakých předsudků. Read the rest of this entry »
Měli jsme doma já, pan domácí a Eliška bouřlivou debatu, když přišel tento komentář. Nejen, že jsme se vrátili do školních let, zavzpomínali na mléčné svačinky, kdy ve čtvrtek byl termix – čokoládový, ovocný s šíleně růžovou barvou nebo nejméně chutný vanilkový, ale Eliška prohodila -“ Chlap a zkouší dělat termix?“. Byla to genderově zcela nekorektní poznámka a vydržela nám na debatu na docela dlouhou dobu. Pan domácí se tvrdě postavil za, „Samozřejmě, to je přeci výzva ne? Něco zkoušet a zas a znova a zase. „. Eliška se nedůvěřivě dívala a korunu tomu nasadil film „Last night“ kde se manžel vzbouzí ve dvě v noci, jde si udobřovat manželku a udobřuje jí tím způsobem, že jí pozve do kuchyně kde jí posadí na barovou židli a uvaří jí pozdní večeři. Tak to nám pak vydalo na ještě delší debatu:)) Eliška pak vyrazila s dětma na návštěvu nahoru na chatu, kde byl zrovna náš španělský aupair, který tam měl další tři kámoše a Eliška šla dělat možná sociologický průzkum, jak je to s těmi vařícími chlapy ve dne v noci a já se pustila do večeře i termixu. Termixový článek teprve přijde, potřebuji pilovat :), ale dnešní cuketový je možné udělat neprodleně. Je to osvědčená metoda, jak změnit trojobal a přitom udělat rychlé a dobré jídlo. Read the rest of this entry »
Když jsme se před patnácti lety přistěhovali sem na kopec, navštěvoval nás hodně často náš kamarád Ondra a po celotýdenní práci v obchodě si k nám jezdil pro bonusy typu popálenin několikátého stupně, když dával s panem domácím na střechu lepenku, docela dřinu v lese, v chalupě i před chalupou. A za možnost takového pěkného relaxu nám jako úspěšný podnikatel vozil dobroty, které tady kolem neseženeme a kdybychom je náhodou sehnali, tak bychom na ně asi zase neměli. Takže to byla taková hezká a milá reciprocita :). A jednou z těch lahůdek byla pomazánka ze slunečnicových semínek s bazalkou.
Jenomže Ondra už má svojí rodinu a nejezdí tak často :-) a když se sejdeme všichni, oddáváme se konzumaci mnohem jednodušších a mnohem více objemných jídel. A tak nastala doba, udělat si pomazánku sami. Stačí k tomu kvalitní mlýnek na mák, slunečnicová a sezamová semínka- vyloupaná!, sůl, olivový olej, slunečnicový olej, pepř, citronová šťáva a jakékoli bylinky a voda.
Vyloupaná slunečnicková semínka, spolu se sezamem umeleme na mlýnku na mák, přidáme vodu – velmi opatrně, abychom pomazánku nepřelili. Přiléváme postupně a zároveń mícháme, dokud nemá pomazánka hezky příjemnou, stále všeak hutnější konzistenci. Rozhodně nemá téci. Pak osolíme, opepříme, přidáme trochu olivového a trochu slunečnicového oleje – oboje dle chuti a nakonec zakapeme citronovou šťávou.Do pomazánky můžeme vmíchat jakékoli byliny. Ta dnešní je s tymiánek, lze však přimíchat čerstvou bazalku nebo oregano. Pomazánka je velmi dobrá na chleba s rajčetem.
Na zahradě je poslední rybízový keř a tak je třeba vynikající mák proložit ještě občas rybízem, aby se mák nepřejedl :). Takže dnes jen mřížkovaná rychlovka. Na těsto je třeba klasický křehký recept mé babičky, totiž 7-14-21. Nejméně je cukru – 70 g, pak 140 g másla a nakonec 210 g celozrnné přesáté mouky. A na tento poměr jeden žloutek, trochu citronové kůry a malinko vanilky. Osobně vše dělám minimálně v dvojité dávce.
Všechny suroviny smícháme dohromady a těsto necháme chvilku odpočinout. Pak si oddělíme třetinu, kterou použijeme na mřížky. Dvě třetiny dáme do vymazaného plechu a to tím způsobem, že těsto navlhčenou rukou roztáhneme po plechu s vyšším okrajem. Na těsto pak vložíme nádivku, která je udělaná z tvarohu, moučkového cukru dle chuti, žloutku a navíc, s dvěma hrnky čerstvého rybízu (na 750 g tvarohu 2 hrnky rybízu, ale je třeba podle kyselosti rybízu a své chuti) a také s 40 g kukuřičného škrobu, případně vanilkového pudingového prášku. Vše rozmixujeme. Na tvarohovou vrstvu položíme mřížky a již ničím nepotíráme. Dáme péci na 180°C a hlídáme. Krájíme až vychladlé.
Pan domácí ještě doposekával a tak dnes jely děti do knihovny na francoužštinu sami s Eliškou. Ohromně se těšily. Byl to prý báječný den, všichni na ně byli milí. Na poště si měla Ester vyzvednout balíček, ale neměla s sebou občanku, protože jí nevlastní a Eliška taky neměla občanku, protože jí nenosí. Tak prý stačí řidičák. „Ten mám“ – vyhrkla Eliška šťastně, ale než paní přinesla kýžený balíček, zjistila, že nemá. K čemu taky? Tak ukázaly obě paní za přepážkou kartičku do vzp a balíček máme doma :). Usměvavý řidič autobusu se přepočítal o lístek, Hugo si přinesl domů knížku „Učíme se číst“, kde některá slova nahrazují obrázky. Hned na louce jsme si otevřeli první stránku a ve větě “ a pak si dupla ….. a obrázek nohy v pruhované ponožce“ Hugo četl – a pak si dupla na ponožku!. A pak mi taky vyprávěl, že si chtěl hrozně moc koupit megafon!!! Uf – nekoupil. A taky každý, kdo ještě než otevře dveře auta, poté, co k nám dorazí, ještě než chce pozdravit, má nahrnutou krev do hlavy a má tendenci nejprve ze všeho trochu si zanadávat, tak pro ty všechny dobrá zpráva. Dnes k nám dorazil velmi hezký gabriolet a jeep to rozhodně nebyl. Nebude to cestou, bude to rukama! :-) Read the rest of this entry »
Jak tady tak Eliška hledá práci ve Francii, napadlo mě, jak to, že mě vlastně nikdy nenapadlo, že bychom měli zcela regulerní oupair? Jasně, peníze, pak taky nějaké ty zásady, možná by asi taky neměla kde bydlet, možná by jí bylo trochu zima, ale je to celkem zajímavá volba, jak se děti co nejjednodušeji naučí cizí jazyk. Uvažuju, co bych vyplnila do kolonky – potřeba drobná pomoc v domácnosti… :) Asi by mi ani nevadilo, na rozdíl od francouzských domácností, kdyby byla kuřák, nevadilo by mi, kdyby za měsíc zmizela, ale bylo by fajn, kdyby nebyla moc hezká:). Kvůli dětem smozřejmě. Read the rest of this entry »