Archive for the ‘veganská jídla’ Category
Tak přesně v ten moment, kdy jsem psala minulý příspěvek o tom, jací jsme špatní prodejní obchodníci, měl pan domácí přesně čtyři hodiny v oběhu inzerát na své motorové vidle. Malotraktor už si tu dlouho pobyl, pan domácí vyměnil stáj a tak se rozhodl poslat svého pomocníka dál. O pomocníka se příliš nestaral, jednou byl na jakési generálce motoru přes zimu, jednou mu koupil čelák, právě aby splňoval funkci vidlí a jinak nic moc. U zrcátek odpadla zrcadla, u světel krytky, u kol pár šroubů, brzy bude po baterce a startér taky bude třeba brzy měnit. Výfuk je třeba přivařit už rok. Read the rest of this entry »
Máme tady našeho osobního pomocníka. Eliška odpočívá v Praze a má zde střídání. Včera nadešel zase po roce den, kdy jsme vyrazili na borůvky. Plán zněl – „Vzbudím vás v šest, půjdete?“ Veliký ohlas to vzbudilo, všichni se těšili, všichni křičeli ano, až na pana domácího, který zcela stoicky zachoval klid „Jděte, jen jděte“. A tak jsem je taky v šest vzbudila, vzali jsme kola a vyrazili. Honzík je velmi zdatný cyklista. A když je někdo zdatný cyklista, umí si většinou i hezky porovnat kola. Takže jakmile přijel, dostal okamžitě do rukou postupně všechna kola, na která nezbyl panu domácímu čas, možná hlavně chuť, nebo taky to považuje za zbytečný, dokud to jede, aby je porovnal. Začal s Hugem a Jentl. Hugo po vyzkoušeném porovnaném kole přišel domů s dvěma obrovskými krvavými podlitinami – odřeninami na noze a na boku a Jentl spadla na porovnaném kole nešťastně na rám, protože to kolo bylo porvnáno fakt pečlivě. Ne zcela normálně, protože naše norma například na brzdy je zcela jinde, než vykazovalo porovnané kolo. Samozřejmě jsme zvyklí na to, že kolo nebrzdí, nikoli na opak. Honzík se držel za hlavu s tím, že už raděj nic rovnat nebude, nebo když, nejprve tedy vysvětlí dětem, jak se brzdí. A Hugo si na borůvky vzal pro jistotu nově porovnané torpédo. Na opravované duši na torpédu se nic přepečlivě opravit nedá, zdá se. Přesto Hugo letěl přes pařez, protože torpédo nebylo úplně přesně vycentrováno, aby mu správně brzdilo. Hugo měl zážitek a Honzík se rozhodl, že si to s otevíráním cykloservisu ještě pořádně promyslí :). No a cestou zpět jsme mu ujeli, protože děti chtěly už domů a on potřeboval ještě dosbírat pár hrstí. Však nás dojede. Když tedy vyjel, sjel v té naší sudetské končině z protějšího kopce, jede si tak pustinou, kde by nikoho nehledal a najednou vidí, jak sedí v kopřivách myslivec, kalhoty na půl žerdi. Honzíkovi okamžitě naskočí vlastní vzpomínka na Francii, kde, nejsa nikde ubytován, respektive všude doma, používal takto po ránu na osobní hygienu také okolní přírodu a jak byl tak jednou v jedné rokli, také v pustině a nikoho nečekaje, objevil se nenadále jogger se psem. A jak tak probíhal kolem Honzíka, který se mu omlouval, jen blahosklonně pokynul a pravil „C’est la vie!“ Hozník, vidouce myslivce, také se psem, také s kalhotami na půl žerdi, také v kopřivách, takové malé „dejavu“ – vzpomněl si tedy okamžitě na tuto svou historku a pravil, jedoucí kolem “ Bonjour!“. Podotýkám, že má sice náš Honzík velmi francouzský vzhled, navíc se vkusně, snad až francouzsky obléká a navíc má na hlavě skorobaret, nicméně francouzsky umí opravdu jen c’est la vie, bonjour a Tour de France. Starší myslivec v oblékacím tanečku, poskakujíce kolem projíždějícího Honzíka se rozzářil, podíval se na domnělého Francouze s pusou tmavně fialovou od borůvek a začal na něj mluvit plynně francouzsky. Honzík ze sebe vyrazil pouze ui, ui, ui, šlápl do pedálů a ujel. :-) Občas si člověk naběhne, ani neví jak :) a tak nyní už na báječný tatarák z lilku Read the rest of this entry »
[restrict … ] Kdo má děti v narozené během jedoho týdne, v rozmezí dvou let, má to obrovské štěstí jako my, že může jezdit na povinné preventivní prohlídky s více dětmi najednou. U nás to bylo vůbec nejpříjemnější, když jsme měli zapůjčené auto před čtvrtým porodem a těsně před termínem to právě nastalo. Prohlídka ve třech, sedmi a devíti letech. Nejedeme na kole, jedeme tentokrát autem a všichni se začali balit. To ovšem málokdo tušil, že předtermínové břicho může být tak velké, že se nevejde ve škodovce mezi sedačku a volant. Logické je, posunout sedačku. Pak jsem ovšem zase nedosáhla na pedál. Většinou se do auta různě kroutí děti do sedaček – naše děti tam byly natošup,protože tam nebyly dětské sedačky, zato se mnou byl zásadní problém a jakmile jsem se usadila, nesměl nikdo zdržovat, abychom mohli vyrazit a „neztratila“ jsem po cestě pedál :). Pak je vždy dva roky klid – ovšem, nějak se nám do toho zamíchal Hugo, který je mezi a tak chodí sám. Což je v pořádku, protože jeho prveventivní prohlídky jsou slyšet velmi daleko, je hlučný a prostorově náročný :). A včera to opět přišlo. Pan domácí se poslední dobou neúmyslně mrzačí, po naražené (doufáme, že jen naražené) čelisti po neplánovaném bodyčeku s kobylou to je malinko nadrcený prst u nohy. Pan domácí většinou se svými úrazy může vše, snaží se je vůbec neřešit, nebrat na vědomí, ale jsou situace, kdy je rád využije k tomu, že něco skutečně nelze. Třeba jet na kole na preventivní prohlídku. :-). A tak jsme ráno vyrazili a pana domácího zanechali na kopci. Výhoda veliká je ta, že děti odrostly natolik, že sklenice na ranní moč jsou schopné samy nalézt, vymýt a zároveň i naplnit, bez mého dohledu. Další výhodou je to, že si i pamatují, která sklenička je která, na rozdíl ode mne. Vyrazili jsme a v půli cesty se jednomu dítěti přelomila přehazovačka. Dítě je vycepované, dojelo to jako na koloběžce. Všichni viděli, slyšeli, byli příčetní, někdo trochu malý, nikdo naštěstí moc velký. Všichni mají po cestě na kole dolů nohy jak ze španělských galejí, Ester po pádu s prasklou přehazovačkou špinavý celý bok – alespoň obličej zůstává čistý a stejně tam jde skro donaha – uklidňuji se. To prostě nemá smysl se předem snažit, k ničemu to nevede :). Prošli jsme všechny potřebné obchody, hlavně s potápěčskými brýlemi :). Nazpět zůstává dítě bez kola u kamarádky, že přijede autobusem domů. Kolo sebere HOnzík, co k nám zítra jede na galeje. Všichni jsou spokojení a vyrážíme k domovu. Read the rest of this entry »
[restrict … ]Minulý týden jsme si připadali, jako když jsme dojeli do Arizony a poprvé za celý půlrok pustili v autě klimatizaci, kterou jsme nikdy v životě nikde neměli. Venku cedule 49°C a v autě bylo blaze. Zastavili jsme na parkovišti a přiběhla nějaká Američanka a lomila rukama, že nám cosi teče zpoza auta. Tak jsme si logicky řekli, že klimatizace je rozbitá, a tudíž jí tedy vypneme. Samozřejmě nebyla rozbitá, byla to přebytečná zkondenzovaná voda, ovšem to jsme netušili a zbytek cesty jsme se zažívali pravé Phoenické počasí. Ovšem letos s jednou změnou, Hugo jezdí poprvé sám na kole a tak jsme každý den v podvečer, po senech, jeli 3 km dolů do rybníka. Na cestě zpátky, na vrcholu kopce, každý den někdo (někdo kromě pana domácího, který si to metelí pokaždé na koni) poznamenal, že už tam nejede, nebo chce překlápěcí kopec, ale druhý den už zase od rána chodili všichni s balíčkem svého ručníku a á pět minut se ptali, kdy už vyrazíme. Read the rest of this entry »
Praha nás sice trochu zdravotně sejmula, ale brambory jsou brambory a pan domácí se několik dní zaobírá sazečem brambor, který jsme koupili kdysi výhodně na inzerát a od té doby se s ním zlobíme. Měl v něm běhat takový umělohmotný pás, ale neběhal. A když ho pan domácí opravil a běhal, zase ničil klíčky. Ovšem na druhou stranu sazeč sází a rovnou za sebou přihrnuje a tak vzal pan domácí rozbrušku, svářečku a udělal z něj babosed. Vypiloval to a máme bezvadný sazeč. Sice letos zase pro změnu chybí brambory, ale v neděli dojde ještě zbylá várka a tak budou dosazeny i poslední dva sedmdesátimetrové řádky.
Read the rest of this entry »
Toto je moje noční můra. Děti milují Marmite a my taky a tak se spotřeba této pochutiny značně prodražuje. A tak už velmi dlouhou dobu přemýšlím, jak to udělat. A samozřejmě nezůstalo u přemýšlení, došlo i na činy. Nejprve však, co to vlastne Marmite je? 
Marmite slovy prodejce je:
Vhodný je pro vegany především pro svůj bohatý obsah vitamínů B, a to hlavně B12, který se hůře získává. Dále má vysoký obsah riboflavinu a niacinu. Neobsahuje žádný tuk, ani cukry. Výborný je na pečivo (stačí malá vrstva), do polévek, či při vaření do omáček a jiných jídel. Má velice specifickou a nezaměnitelnou chuť.
Je to pochutina, která je typická pro Anglii a velmi podobný je australský Vegemite. Je to pochutina, která dělí svět na dvě části – na „milovníky“ a „odpůrce“. Má velmi specifickou chuť a upřímně řečeno, nelze mít rád Marmite jen tak trochu. Buď ho člověk miluje, nebo ho nemůže ani cítit. Existuje stránka „marmite odpůrců“ a na té je k vidění veliké množství zcela nepředstavitelných kombinací, jak si odpůrci této lahůdky představují, že se vyrábí. Vařená kočka s galonem motorového oleje je jen jedna z možností, jak si vyrobit marmite doma :).
Marmite si lze nejjednodušeji představit jako něco, mezi maggi a masoxem i v přesně takové mezi konzistenci. Je to tmavé, konzistence medové, velmi aromatické a velmi, velmi specifické. Dává se to na chléb, na toasty, na pečivo, do polévek a omáček a jeho obrovská výhoda je naprosto fantastický obsah vitamínů skupiny B.
Pro vegany a vegetariány je to navíc velmi dobrá možnost, jak si pochutnat na nějaké pikantní záležitosti. Mít možnost, dát si na chléb něco, jako je sardelová pasta, očka, nebo podobné, velmi typické pochutiny.
No a tak jsem se jala zkusit to tedy doma. Pročetla jsem obrovské množství stránek a receptů v několika jazycích, jak na Marmite, tak na Vegemite, ale stále to bylo takové nějaké doma neudělatelné. Nejvíce zajímavý se zdál postup z této stránky a tak jsem to zkusila. Read the rest of this entry »
To počasí je naprostá rána pod pás. Já, člověk tabulkový a plánovač, který nejvíce času tráví plánováním, které ovšem velmi záhy bere za své a tak musí plánovač sednout a udělat plánování nové, což mu zabere většinu času a nezbývá již na samotnou aktivitu :), jsem si naplánovala, jak a kolik a na jak dlouho budu vyrážet ve svých teniskách a teď toto. Hugovi je to po ramena, my se brodíme nad kolena v těžkém sněhu, z dlouhých výletů jsou výlety kratší a někdy stojí člověk nešťastně na kopci, deset kilometrů od domova, dívá se z toho kopce na kopec domovský, všude mlha, fouká, sněží a přešlapuje několik minut v obrovské závěji a přemýšlí, jestli to ještě půjde dopředu, nebo to otočí a poběží zpátky. A pak člověk přiběhne úplně promočený a nejraději by odemkl dveře třeba v Mánesce v Praze, skočil do koupelny, nahodil páčku, vlezl do vany a pustil horkou vodu až po bradu. Zatím však na něj od stolu ihned po návratu křičí Hugo, že má hlad,( to Hugo křičí průběžně, každých deset minut během celého dne, jen tak cvičně) pan domácí i děti sice poctivě přikládají, ale koupelna je mimo dosah kamen a tak už je pěkně promrzlá a tak si člověk musí nechat zajít chuť. Ale tentokrát si řekne – že ne, že bude horká vana a basta. A vezme velkou černou vaničku od koňů, pan domácí nanosí vodu na kamna a člověk má hned pocit, že je na Vinohradech. A do toho přestane Hugo křičet, že má hlad, odchází ve svých pěti letech ladným krokem pro stativ, ten si beze slova šteluje, pak jde pro foťák, připíná ho na ten stativ a začíná fotit po místnosti. Zcela konsternovaně ho pozoruju z vany a pak, ještě než se ponořím, tak slyším, jak říká Kvídovi – hlavu uříznem, prsa necháme ….-). Má to srovnaný už v pěti hoch, za deset let to bude vše mnohem náročnější :) Read the rest of this entry »
To byla dosti náročná volba, dát sem tento článek, nebo nedat? Obyčejná Kollathova snídaně. Snídaně pojmenovaná po známém lékaři, který se narodil v roce 1892 v Gollnově, jako syn praktického lékaře George Kollatha. Před válkou odmaturoval a po válce dostudoval medicínu. Po druhé sv. válce stál v popředí hygienického institutu, z Rostocku, z východní zóny emigroval do Hannoveru a zde publikoval své stěžejní knihy. Pro výživu je důležité Kollathovo rozdělení potravin do šesti hodnotových úrovní. Čím nižší je stupeň zpracování, tím má jídlo vyšší hodnotu. Rostliny mají vždy vyšší hodnotu než zvířata, a syrové potraviny vyšší hodnotu než vařené jídlo. Zásadně důležité je tedy zpracování potravin a ideální jsou potraviny tepelně neupravované. Takto připravené jídlo, smíchaná netepelně upravená celozrnná mouka s ořechy, sušeným ovocem a ovocem je tedy zcela ideální výživný prostředek, který, pokud se jí jako snídaně, připraví tělo na minimálně 4 hodiny bez hladu, pomůže v detoxikaci a spoustu dalších pozoruhodných věcí. Jakmile otevřete kdekoli na ineternetu stránku s termínem „Kollathova snídaně“, všude je rozepsán základní recept Andre von Lysebetha a jeho základní jogové knížky. Všude je tento recept přepsán i s pozitivy, která Lysebeth uvádí právě v souvislosti s používáním Kollathovy snídaně. Read the rest of this entry »
Dnes jsem složila maturitu z managementu, když jsem po dobu tří dnů zaměstnala všechny známé, kteří mohou mít na návštěvě nějakého cizince, který by mi mohl zaplatit z jeho internetbankingu startovný a já mu to mohla poslat v českých korunách, protože naše banka si za takovou transakci v neeurech, jen za poslání peněz z ČR do ciziny, účtuje 500,- a to odmítám zaplatit už z principu. Naštěstí známe pár lidí, kteří jsou velmi ochotní, ale problém je, že ne často mají takového cizince po ruce. Jeden měl. David. Ten zase ale žije v Praze s kozama a nemá notebook, intenet, natož internetbanking. Zase ale má u sebe na návštěvě dva vstřícné cizince, jejichž účet mi přijde ohromně vhod. A tak bylo třeba najít ještě jiného společného známého, kterému poslat ty české peníze. A taky bude muset David zítra najít v Praze nějakou internetovou kavárnu. Tak jsem mu nabídla ještě rodiče pana domácího hned nedaleko, i s volnou návštěvou krásného parku vedle a přemýšlela, jak mám rodičům pana domácího sdělit, že zítra ráno je navštíví náš známý s dvěma přátelli, vezme si od nich voucher do parku, na chvíli navštíví jejich počítač a zda by mu mohli rovnou zaplatit?:). Ale to mě minulo, protože David napsal, že to je trochu z ruky. Vše se úspěšně tedy podařilo a teď už se může stát maximálně to, že zjistím, že jsem úplně mimo plán těhotná a dlouhé běhání tudíž padá. To je možná Caso mnohem jistější než brašny na koně a potenciální vožení dětí v nich.
Pan domácí je zcela logicky proti každému organizovanému závodu, takže mou revoltu každý den (přestává až když začnu plakat, že mě vůbec nechápe) komentuje přáním, že mi tu uspořádá maraton soukromý. Petra na to odpověděla – „Myslí tím, že pojede na Sáře a požene tě před sebou s plným batohem z Penny?“ Takže až uvidíte někde dvojici, jak jeden běží s batohem podle fáborků, druhý za ním na bílém koni a bude blízko Penny market, pak to znamená, že platba od Davida nedošla, cizinci se ztratili, platba šla tak dlouho, že dalších x přihlášených navíc nad limit mě předběhli a já utíkám před jásajícím panem domácím, který bojkotuje každou organizovanou akci. Read the rest of this entry »
Zimní období je prý ideální doba na nabírání kilometrů a tak máme spolu s Ester novou zábavu – “ Tour de okolí!“. Já po svých, ona na svém koni. A protože ho nemůže zatím moc nacválávat, máme naprosto ideální tempo. Oběma vyhovující. Z kopce mu to nandám, protože Ester se trochu bojí rychle, což je pochopitelný, když je všude sníh a led a do kopce mu ten obrovskej náskok odpouštím. Jsou oba ještě mladí a nepoučení! 
A taky jsem si dnes vzpomněla, jak mi kdysi Lenka sdělila, že lidstvo se dělí na dvě poloviny. Jedna jsou Potterovci a druhá Pratchettovci. Já se přiznávám – jsem kovaný Potterovec. O HP vím asi úplně všechno, i to, co Rowlingová nenapsala a vím i tak důležitý věci, jako kde jsem přesně běžela, když jsem tu samou kapitolu slyšela minule. Pan domácí, jak asi tušíte, je Pratchettovec a Pottera samozřejmě považuje za znak duševní nedozrálosti. U Pottera jako jediné plus vidí, že paní Rowlingová vyzdvihla tzv. nepřizpůsobivé obyvatelstvo. Ale my, tolerantnější část rodiny, která své nedostatky zná a váží si jich (občas), tak necháváme pana domácího, aby nám hlásil své oblíbené pasáže a hlášky. Tento týden vede “ Pokud chceš porozumět muži, musíš začít myslet egovarlaticky!“. Děsím se dne, kdy mi pan domácí sdělí, že konečně zcela potlačil své ego :-). Jaké máte oblíbené hlášky z Pratchetta vy? Případně teda, co nevíte o Harry Potterovi no:) Read the rest of this entry »