Knihy
e-knihy Domácí mlékař
Archiv
Rubriky
Nový časopis Mlékonoš
Domácí mlékař
fb twitter instagram
Login

Register| Forgot Password?

Archive for the ‘veganská jídla’ Category

dscn4905okNěkdy je třeba připravit trochu něco jiného, něco, co neobsahuje velké množství bílého cukru, tuku, není to krémové (klasické cukroví lze projít ve vánočníku) a přitom je to z relativně dostupných surovin (až na datle a kakao). Read the rest of this entry »

dscn4225okDalší recept do podzimní sbírky, z právě sklizených surovin. Stačí doběhnout na záhon nebo už do sklepa, kam se to pomalu ze záhonu přesouvá a přinést si mrkev, červenou řepu, cibuli a špagetovou dýni. Navíc si přichystáme kulaté čínské nudle, olivový olej, trochu balzamikového octa, česnek, směs bylin (tymián, rozmarýn, saturejku), sůl a černý, červený a zelený pepř. Read the rest of this entry »

Je horko, takže žádné topení, žádné vaření a pečení (kromě pečiva a chleba). Přežíváme na grilované zelenině, grilované venku na grilu – starém spodku od lázeňského kotle a na rybníku. Read the rest of this entry »

Bylo ode mne velmi neprozřetelné napsat v úterý večer, že doma skončilo období nouzového režimu. Pokud jsem takto nazvala stav před vydáním knížky, dochází mi adjektiva pro správné pojmenování stavu současného. Je pravda, že za poslední čtyři dny jsme si udělali v hodinách psaní náskok na několik let dopředu. Příště, až pojedeme do Prahy, nemusí už děti mít cedulku s adresou babiček, protože už jí budou znát nadosmrti, včetně směrovacího čísla a také už budou znát navždy číslo účtu, včetně kódu banky. Budou umět už navždy podávat dobírku, vypisovat podací listy a především, budou vědět, že v České Republice existují místa jako Hovězí, Telecí, Vrábče, Svatá Trojice nebo Křtiny (pokud bych měla hodnotit nikoli podle poetičnosti jména, nýbrž počtu prodaných knih, získává si mé srdce Brno :). Read the rest of this entry »

Letošní úroda není nic moc. Brambory vyorala prasata, skleníková a fóliáková rajčata konzumujeme, máku a česneku hodně, ale ostatní trochu vzalo za své. Co však přežilo s úspěchem několikaměsíční absenci zájmu o zahradu a nasměrování veškeré energie do připravované knížky (mimochodem, není to už v mých rukou, což je náročné, ale pevně doufám, že těm druhým rukám mohu věřit a vše je otázka pár dnů… 3) – tak mou letošní laxnost naprosto bez problémů přežily dýně a patizony.  A tak toho nyní, když čekám a koušu si nehty, využívám. Dnešní formu patizonu vřele doporučuji. Read the rest of this entry »

Moc ráda bych napsala něco vtipného a zářijově přesného, ale doma jsou už čtyři děti, které podléhají domácímu vzdělávání a dvě z nich navíc již spadají do skupiny – povinné druhým cizím jazykem. Což se teda s mým důvtipem začíná vylučovat. Nečekala jsem to tak brzy. Většinou začínám být zádumčivá až kolem dubna. Ester se už neučí francouzštinu paraleleně se mnou, ale podařilo se nám uzavřít kontrakt se známým, který je ochoten recipročně učit za sýry a zeleninu. K dohodě málem nedošlo, protože prohodil mezi řečí, že není pedagogický pracovník a navíc mluví kanadskou francouzštinou, ale tyto dva zásadní problémy jsme překousli a sýry mu přesto dali.  A cizí jazyk není úplně tak nejhorší. Nejhorší je termín přijímaček na střední školu spolu se slovním spojením „František Běloun“ a „Vlastimil Styblík“. Read the rest of this entry »

Dnešní rychlý recept na výbornou a velmi jednoduchou polévku z dýně Kabotcha. Kabotcha je moc fajn tlustostěnná dýně, která má chuť a není nutné krájet z ní slupku. Hádanku, z čeho je polévka jsem dávala proto, že je potřeba si občas uvědomit zajetá schémata v hlavě. Pro mnohé z nás totiž dýňová polévka = zlatavá či oranžová barva. Ale nemusí tomu tak být vždy. Zvláště z Kabotchi je polévka jako brčál, chuťově i konzistencí velmi podobná hrachovce, přesto, že do ní nepřidáváme žádnou smetanu. Výhodou je tedy její nízká tučnost, naopak docela vysoký přísun rostlinných bílkovin. A v neposlední řadě docela důležitý fakt, že rozhodně zasytí.

 

 

Na polévku potřebujeme pouze  1 dýni Kabotcha, celou, neloupanou, sůl, pepř, trochu oleje. Dále dvě větší mrkve a větší červenou řepu.

Dýni omyjeme, neloupeme – celou i s kůrou ji nakrájíme na větší kostky, které vložíme na rozpálený olej. Promícháme a necháme pod pokličkou za občasného míchání chvíli dusit. Nepodléváme! Zatím ne. Jakmile vidíme, že kostky dýně jsou trochu rozdušené (stále dáváme pozor, aby se nepřipálila), osolíme je, opepříme a přilijeme vodu. Množství vody je třeba volit dle svých potřeb – zda chceme polévku řidší, hustší, je to zcela na nás. Mezi tím, co se dusí dýně, vložíme si do vroucí vody různé tvary z oloupané mrkve a červené řepy. Hvězdičky krájím nožem a po 20 hvězdičkách se upřímně uchyluji ke krájení trojúhelníčků. Zbylou zeleninu je vhodné schovat do další, zeleninové polévky, nebo nedělat různé tvary, ale mrkve a řepu nakrájet jednoduše na kostičky a použít tak zeleninu celou.

V malém hrnku s vodou necháme mrkev i řepu uvařit do měkka a teprve poté ji přidáváme do polévky. Je zcela na nás, zda použijeme i vývar a dýňovou polévku rozředíme ještě mrkvovo-řepovým vývarem nebo zda přidáme pouze čistou zeleninu. Polévku už ničím nezahušťujeme, je dostatečně krémová.

Pokud se vám líbí tento zeleninový recept, podívejte se na ostatní recepty ze zeleniny  jako e-knížka Zelenina z Kopce  a Veganské recepty z kopce– čisté vařivo bez fotek, s proklikem na webovou stránku.

 

Tak přesně v ten moment, kdy jsem psala minulý příspěvek o tom, jací jsme špatní prodejní obchodníci, měl pan domácí přesně  čtyři hodiny v oběhu inzerát na své motorové vidle. Malotraktor už si tu dlouho pobyl, pan domácí vyměnil stáj a tak se rozhodl poslat svého pomocníka dál. O pomocníka se příliš nestaral, jednou byl na jakési generálce motoru přes zimu, jednou mu koupil čelák, právě aby splňoval funkci vidlí a jinak nic moc. U zrcátek odpadla zrcadla, u světel krytky, u kol pár šroubů, brzy bude po baterce a startér taky bude třeba brzy měnit. Výfuk je třeba přivařit už rok. Read the rest of this entry »

Máme tady našeho osobního pomocníka. Eliška odpočívá v Praze a má zde střídání. Včera nadešel zase po roce den, kdy jsme vyrazili na borůvky. Plán zněl – „Vzbudím vás v šest, půjdete?“ Veliký ohlas to vzbudilo, všichni se těšili, všichni křičeli ano, až na pana domácího, který zcela stoicky zachoval klid „Jděte, jen jděte“. A tak jsem je taky v šest vzbudila, vzali jsme kola a vyrazili. Honzík je velmi zdatný cyklista. A když je někdo zdatný cyklista, umí si většinou i hezky porovnat kola. Takže jakmile přijel, dostal okamžitě do rukou postupně všechna kola, na která nezbyl panu domácímu čas, možná hlavně chuť, nebo taky to považuje za zbytečný, dokud to jede, aby je porovnal. Začal s Hugem a Jentl. Hugo po vyzkoušeném porovnaném kole přišel domů s dvěma obrovskými krvavými podlitinami – odřeninami na noze a na boku a Jentl spadla na porovnaném kole nešťastně na rám, protože to kolo bylo porvnáno fakt pečlivě. Ne zcela normálně, protože naše norma například na brzdy je zcela jinde, než vykazovalo porovnané kolo. Samozřejmě jsme zvyklí na to, že kolo nebrzdí, nikoli na opak. Honzík se držel za hlavu s tím, že už raděj nic rovnat nebude, nebo když, nejprve tedy vysvětlí dětem, jak se brzdí. A Hugo si na borůvky vzal pro jistotu nově porovnané torpédo. Na opravované duši na torpédu se nic přepečlivě opravit nedá, zdá se. Přesto Hugo letěl přes pařez, protože torpédo nebylo úplně přesně vycentrováno, aby mu správně brzdilo. Hugo měl zážitek a Honzík se rozhodl, že si to s otevíráním cykloservisu ještě pořádně promyslí :). No a cestou zpět jsme mu ujeli, protože děti chtěly už domů a on potřeboval ještě dosbírat pár hrstí. Však nás dojede. Když tedy vyjel, sjel v té naší sudetské končině z protějšího kopce, jede si tak pustinou, kde by nikoho nehledal a najednou vidí, jak sedí v kopřivách myslivec, kalhoty na půl žerdi. Honzíkovi okamžitě naskočí vlastní vzpomínka na Francii, kde, nejsa nikde ubytován, respektive všude doma, používal takto po ránu na osobní hygienu také okolní přírodu a jak byl tak jednou v jedné rokli, také v pustině a nikoho nečekaje, objevil se nenadále jogger se psem. A jak tak probíhal kolem Honzíka, který se mu omlouval, jen blahosklonně pokynul a pravil „C’est la vie!“ Hozník, vidouce myslivce, také se psem, také s kalhotami na půl žerdi, také v kopřivách, takové malé „dejavu“ – vzpomněl si tedy okamžitě na tuto svou historku a pravil, jedoucí kolem “ Bonjour!“. Podotýkám, že má sice náš Honzík velmi francouzský vzhled, navíc se vkusně, snad až francouzsky obléká a navíc má na hlavě skorobaret, nicméně francouzsky umí opravdu jen c’est la vie, bonjour a Tour de France. Starší myslivec v oblékacím tanečku, poskakujíce kolem projíždějícího Honzíka se rozzářil, podíval se na domnělého Francouze s pusou tmavně fialovou od borůvek a začal na něj mluvit plynně francouzsky. Honzík ze sebe vyrazil pouze ui, ui, ui, šlápl do pedálů a ujel. :-) Občas si člověk naběhne, ani neví jak :) a tak nyní už na báječný tatarák z lilku Read the rest of this entry »

[restrict … ] Kdo má děti v narozené během jedoho týdne, v rozmezí dvou let, má to obrovské štěstí jako my, že může jezdit na povinné preventivní prohlídky s více dětmi najednou. U nás to bylo vůbec nejpříjemnější, když jsme měli zapůjčené auto před čtvrtým porodem a těsně před termínem to právě nastalo. Prohlídka ve třech, sedmi a devíti letech. Nejedeme na kole, jedeme tentokrát autem a všichni se začali balit. To ovšem málokdo tušil, že předtermínové břicho může být tak velké, že se nevejde ve škodovce mezi sedačku a volant. Logické je, posunout sedačku. Pak jsem ovšem zase nedosáhla na pedál. Většinou se do auta různě kroutí děti do sedaček – naše děti tam byly natošup,protože tam nebyly dětské sedačky, zato se mnou byl zásadní problém a jakmile jsem se usadila, nesměl nikdo zdržovat, abychom mohli vyrazit a „neztratila“ jsem po cestě pedál :). Pak je vždy dva roky klid – ovšem, nějak se nám do toho zamíchal Hugo, který je mezi a tak chodí sám. Což je v pořádku, protože jeho prveventivní prohlídky jsou slyšet velmi daleko, je hlučný a prostorově náročný :). A včera to opět přišlo. Pan domácí se poslední dobou neúmyslně mrzačí, po naražené (doufáme, že jen naražené) čelisti po neplánovaném bodyčeku s kobylou to je malinko nadrcený prst u nohy. Pan domácí většinou se svými úrazy může vše, snaží se je vůbec neřešit, nebrat na vědomí, ale jsou situace, kdy je rád využije k tomu, že něco skutečně nelze. Třeba jet na kole na preventivní prohlídku. :-). A tak jsme ráno vyrazili a pana domácího zanechali na kopci. Výhoda veliká je ta, že děti odrostly natolik, že sklenice na ranní moč jsou schopné samy nalézt, vymýt a zároveň i naplnit, bez mého dohledu. Další výhodou je to, že si i pamatují, která sklenička je která, na rozdíl ode mne. Vyrazili jsme a v půli cesty se jednomu dítěti přelomila přehazovačka. Dítě je vycepované, dojelo to jako na koloběžce. Všichni viděli, slyšeli, byli příčetní, někdo trochu malý, nikdo naštěstí moc velký. Všichni mají po cestě na kole dolů nohy jak ze španělských galejí, Ester po pádu s prasklou přehazovačkou špinavý celý bok – alespoň obličej zůstává čistý a stejně tam jde skro donaha – uklidňuji se. To prostě nemá smysl se předem snažit, k ničemu to nevede :). Prošli jsme všechny potřebné obchody, hlavně s potápěčskými brýlemi :). Nazpět zůstává dítě bez kola u kamarádky, že přijede autobusem domů. Kolo sebere HOnzík, co k nám zítra jede na galeje. Všichni jsou spokojení a vyrážíme k domovu. Read the rest of this entry »