Posts Tagged ‘hrách’
Omlouváme se za náhlou změnu vzhledu stránky po téměř deseti letech, ovšem GDPR je opravdu náročná úprava,zvláště, když je na naší stránce více než 12500 komentářů neregistrovaných návštěvníků, kteří ovšem vložili svůj email. Změnu stránky si vynutila změna šablony, aby bylo možné GDPR nějak zvládnout. Děkujeme moc za pochopení!
V květnu u nás ještě neroste špenát, ať děláme, co děláme. Zatím jsou to malinké lístky po letošním suchém jaru a tak je dnešní rýže ze špenátu mraženého. Za chvíli ovšem půjde velmi dobře nahradit právě čerstvým. Je to rychlovka!
Potřeba je kulatozrnná rýže, mražený špenát, hrášek s mrkví, cibulka, 1 pórek, trochu oleje, vejce dle potřeby, sůl, pepř.
Nejprve propláchneme rýži, zalijeme vodou tak, aby byla ponořená, osolíme a dáme vařit. Jakmile se voda vyvaří, přilijeme další vroucí vodu. Toto opakujeme tak dlouho, dokud není rýže zcela měkká. Místo vody můžeme samozřejmě použít zeleninový vývar.
Mezitím si osmahneme na oleji hrášek s cibulkou, nakrájený pórek a špenát. Poté smícháme zeleninu s vejce, která necháme řádně prosmahnout. Osolíme a opepříme. Měkkou rýži smícháme se zeleninou s vejci.
Každý rok je to stejné, každý rok si už v březnu člověk říká, že už to přece musí přijít. Pamatujeme rok, kdy měl pan domácí v kotníku 18 šroubů, které mu tam vložili 11. března a do nemonice jel po krásném slunečném 10. březnu, kdy celý den s koňmi vláčel a kultivoval a házel si několikametrákové klády na kotník. A pak – z nemocnice si to dával zpátky těch pár km o berlích ve sněhu :). Zase to tehdy přišlo a přitom podle předjarního uvažování nemělo. Už člověk čeká sluníčko, skleník, vožení kompostu a sázení a setí. Já se ovšem asi nepoučím. U všech 4 dětí jsem měla pocit, že se narodí minimálně na konci sedmého měsíce. Že jsem hrozně obrovská a už to musí být. Kromě jednoho termínového porodu byli dost dlouho po termínu. Já jsem tedy přenášela pravidelně dva měsíce od okamžiku, kdy jsem si byla již jistá, že to bude. A vždy na to na jaře přijdu a vždy mě to během zimy zase opustí. Read the rest of this entry »
Jsme tady po delší době dnes zase sami, zvykám si na to, že tři plechy housek stačí na snídani, a že se nemusí hned jít zadělávat znovu. Mám nový provizorní sušák na měsíček a děti si začínají opět vydělávat- suší a suší a hledají sběrnu a taky máme nafasovánu cizrnu a kuskus a spoustu tahini, ale také jsem měla uvařený veliký hrnec hrachu a netušila co ještě kromě hrachové kaše a hrachové polévky, protože zavařovat se mi nechtělo a bylo potřeba rychle udělat pomazánku a tak jsem zkusila humus, ovšem místo cizrny s hrachem a nastojte, je to výborný. Po několika mnoha humusech, udělaných za poslední dobu jsem dospěla k názoru, že jednoznačně záleží na tom, nešetřit s tahinou a jemně kořenit. Římský kmín používám celý, nikoli drcený. Na svůj první humus jsem měla stacionární mixér, to když jsem si splnila malicherný desetiletý sen a pořídila si mixér kitchenaid. Jeden obchod ho zakcionizoval :-) a pan domácí pronášel jako vždy, „jak chceš, klidně, mě je to jedno“:-), což mě těch 10 let celkem odrazovalo, je to moc zodpovědnosti :-), ale nyní, po dlouhém půstu komerčního rozmaru jsme neodolala a mixér pořídila. Humus udělal velmi hladký, ale rozbil se ještě ve 14ti denní lhůtě- tedy možná byl rozbitý už od začátku, prostě mixovací nůž při každém použití vyjížděl ven a já díky tomu zjistila, že se vůbec, ale vůbec neliší od mé ponorné šestisetwatové ety, a že je úplný nesmysl, aby tu stál zase další krám a nyní je v servisu a čeká na první expertízu a já jsem celkem jednoduše vyléčená :-) Read the rest of this entry »
Včera u nás proběhla taková milá hra na hodnou a zlou manželku. 
Včera večer jsem byla manželka hodná. Vrátili jsme se z finančního úřadu, kde jsme podávali daňové přiznání. Letos jsem zaznamenala rekord, protože jsem ho nevyplňovala až u stolků ve foayer Fú, ale už předvečer doma. Našla jsem nejen usb k tiskárně, čisté papíry, ale i jsem dohledala díky bance všechny zisky :-)). Takže další den zcela v klidu a nikoli s nabalenýma a křičícíma a honícíma se dětma v šíleném vedru na úřadě – vůbec nechápeme, jak v tom vedru na těch úřadech můžou existovat. Spočítali jsme si, že teplotní rozdíl mezi naším záchodem a jejich kanceláří je minimálně 30st. C :-)))
Ve vlaku, hned jak jsme dosedli, jsme potkali pána, který okamžitě odložil časopis a celou půlhodinovou cestu bavil nejen děti, ale i nás. Neagresivně, vcelku příjemně. A kde je teď východ? A kde je západ? A jaká je definice zázraku? Pak kolik je v souvětí záporů, co je číslo, číslice a cifra a poslední hádanku- což je hádanka velmi stará a je určena dětem pro páté třídy- podotýkám, žádný chyták- Tak tedy – devět kuliček a klasické váhy.Dvě misky na rameni. Jedna kulička je o jednu miliontinu těžší. Chápáno -není možné jí poznat pohledem. Dva pokusy vážení a při druhém pokusu je nutné ukázat na tu těžší. Těším se na výsledek – nikoli řešení, – je to přeci pro děti páté třídy :-), ale čas, za jak dlouho k němu došlo. Pán se rozloučil, respektive my s ním- on nevystupoval a užili jsme si okresního města. Read the rest of this entry »
„Na horách roste hrách, na dolině čočka“ už jsem jednou použila a byla přitom právě na dolině. Tentokrát jsem se přemístila domů, do podhůří, kde se hrachu daří. Hrách je surovina k nezaplacení. Má tu báječnou vlastnost, že se dá lehce usušit a mít ho tak hodně do zásoby na potom. Jediná „nevýhoda“ sušeného hrachu je ta, že opět zpomaluje trochu život. Nelze ho vzít, uvařit a zkonzumovat. Musí se nejprve naložit do vody, aby dostatečně nabral zpět vodu, kteru jsme v létě z něho vyhnali. Hrachová kaše ve finální podobě svým chladnutím tuhne – je to trochu podobné kaši bramborové a aby nedosáhla chuti, vůně a vzhledu hrachové kaše z jídelen školních, naše kaše je horká řidší, není tekutá, ale nedrží tvar s pěknými vlnkami. Je to proto, že se z ní druhý den nestává nepoživatelný tuhá a kamnená hmota.
Na hrachovou kaši je potřeba 500 g sušeného hrachu, sůl, 250 ml smetany, 5 -6 lžič jíšky(100g másla a 100 g mouky), olej, 3 cibule.Vejce na volská oka.
Nejprve ze všeho je třeba si večer před dnem vaření naložit hrách do vody. Druhý den hrách zcedíme, nalijeme naň vodu novou, 
osolíme a dáme vařit. Vaří se poměrně dlouho – nepoužívám na vaření hrachu tlakový hrnec – mám strach :-))). Moje maminka jednou doma takto vařeným hrachem vymalovala a od té doby mám takový respekt, že vařím hrách raději v hrnci. Možná zbytečně.
Když tedy konečně hrách změkne, to už člověk ztrácí občas i trochu hrachové poezie a trochu si i zakleje, kdy už bude měkký ?:)), tak po jeho změknutí slijeme nadbytečnou vodu – nenecháme zcela suchý, sléváme raději jemně odklopenou pokličkou než přes cedník, aby na hrachu vody ještě zbylo a mixérem hrách rozmixujeme nebo můžeme i přepasírovat. Hrnec s rozmixovaným hrachem vrátíme na kamna- je to nyní poměrně řídká hmota a přivedeme k varu. Přidáme hotovou jíšku – buď udělanou do foroty nebo čerstvou. Čerstvou tak, že si rozpustíme máslo a mouku ve stejném poměru a zapražíme. Zapražené pak vložíme do hrachu. Jemně povaříme tak dlouho, dokud se nám nezdá kaše hezky hustá. Pak přidáme smetanu – vše za stálého míchání. Necháme opět tak dlouho, dokud není kaše hustá dle našeho přání .
Mezitím si nakrájíme cibulku na kolečka a osmahneme jí na rozpáleném oleji. Cibulka slouží na posypání hrachové kaše. Nezbytným atributem je také volské oko – na rozpálenou pánev nalijeme olej a rozklepneme vejce, které ihned posolíme a jemně opaprikujeme. Když už je dostatečně kompaktní aby nevyteklo, můžeme ho obrátit na druhou stranu – ale nemusíme.
Ke kaši děláme rádi ovesné karbanátky,které se udělají podle tohoto receptu přesně na ně.