Dnešní den byl výborný. Povedl se koláč, který je jedním z nejlepších koláčů co existují. Děti ho hned po ochutnání ohodnotily, že je to nejlepší koláč, jaký jedly a Eliška, která nás o víkendu se Špulkou navštívila, že je nejlepší, co v životě čuchala – odolala, že si dá až po obědě. Nebyl doma pan domácí a já trochu vyměkla, takže když děti brečeli u koláče, že mají“ hrozný hlad „na koláč, uřízla jsem z něj kus a mohly ochutnat :)). Je to linecký koláč od Mančinky, která ho měla každé úterý a čtvrtek na tréninku, ještě když jsme v dávné minulosti žili sportovním životem. Je to sladká pohádka v puse. A navíc, dnes je ten den, který vyřešil kvíz z minulého týdne, co si pan domácí vymyslel a co nám přibyde do rodiny. Dnes přibylo.
Rozbalit zbytek tady»
„Na horách roste hrách, na dolině čočka“ už jsem jednou použila a byla přitom právě na dolině. Tentokrát jsem se přemístila domů, do podhůří, kde se hrachu daří. Hrách je surovina k nezaplacení. Má tu báječnou vlastnost, že se dá lehce usušit a mít ho tak hodně do zásoby na potom. Jediná „nevýhoda“ sušeného hrachu je ta, že opět zpomaluje trochu život. Nelze ho vzít, uvařit a zkonzumovat. Musí se nejprve naložit do vody, aby dostatečně nabral zpět vodu, kteru jsme v létě z něho vyhnali. Hrachová kaše ve finální podobě svým chladnutím tuhne – je to trochu podobné kaši bramborové a aby nedosáhla chuti, vůně a vzhledu hrachové kaše z jídelen školních, naše kaše je horká řidší, není tekutá, ale nedrží tvar s pěknými vlnkami. Je to proto, že se z ní druhý den nestává nepoživatelný tuhá a kamnená hmota.
Na hrachovou kaši je potřeba 500 g sušeného hrachu, sůl, 250 ml smetany, 5 -6 lžič jíšky(100g másla a 100 g mouky), olej, 3 cibule.Vejce na volská oka.
Nejprve ze všeho je třeba si večer před dnem vaření naložit hrách do vody. Druhý den hrách zcedíme, nalijeme naň vodu novou, 
osolíme a dáme vařit. Vaří se poměrně dlouho – nepoužívám na vaření hrachu tlakový hrnec – mám strach :-))). Moje maminka jednou doma takto vařeným hrachem vymalovala a od té doby mám takový respekt, že vařím hrách raději v hrnci. Možná zbytečně.
Když tedy konečně hrách změkne, to už člověk ztrácí občas i trochu hrachové poezie a trochu si i zakleje, kdy už bude měkký ?:)), tak po jeho změknutí slijeme nadbytečnou vodu – nenecháme zcela suchý, sléváme raději jemně odklopenou pokličkou než přes cedník, aby na hrachu vody ještě zbylo a mixérem hrách rozmixujeme nebo můžeme i přepasírovat. Hrnec s rozmixovaným hrachem vrátíme na kamna- je to nyní poměrně řídká hmota a přivedeme k varu. Přidáme hotovou jíšku – buď udělanou do foroty nebo čerstvou. Čerstvou tak, že si rozpustíme máslo a mouku ve stejném poměru a zapražíme. Zapražené pak vložíme do hrachu. Jemně povaříme tak dlouho, dokud se nám nezdá kaše hezky hustá. Pak přidáme smetanu – vše za stálého míchání. Necháme opět tak dlouho, dokud není kaše hustá dle našeho přání .
Mezitím si nakrájíme cibulku na kolečka a osmahneme jí na rozpáleném oleji. Cibulka slouží na posypání hrachové kaše. Nezbytným atributem je také volské oko – na rozpálenou pánev nalijeme olej a rozklepneme vejce, které ihned posolíme a jemně opaprikujeme. Když už je dostatečně kompaktní aby nevyteklo, můžeme ho obrátit na druhou stranu – ale nemusíme.
Ke kaši děláme rádi ovesné karbanátky,které se udělají podle tohoto receptu přesně na ně.
Když se jeden rozhodne, že napíše článek o majonéze, druhý musí mít zákonitě k snídani několik druhů pomazánek :)). Velmi 
jednoduchých, polovičně zdravých – je to totiž jen čerstvá zelenina a druhá půlka je jak jinak – majonéza. Na doplnění třetí misky to byla obyčejná pomazánka z nivy – žádná lehká, tentokrát s majonézou :-)
Na mrkvovou pomazánku je třeba: dvě větší mrkve, sůl, citronová šťáva z půlky citronu, špetka pepře a 2+1/2 lžíce majonézy. Na celerovou pomazánku je potřeba půlka velkého celeru, sůl, citronová šťáva a 3 lžíce majonézy. Do obou lze přidat jemňounce nakrájenou cibuli, do mrkvové pak stroužek česneku, ale dnes je to bez … Někdo tyto pomazánky nazývá falešný losos a falešný humr, ale upřímně řečeno, já si to nedovolím. Je to prostě mrkev a celer a jsem na to hrdá :-)))
Takže jak na to – zcela prostě, oloupeme mrkev, oloupeme celer a oboje nastrouháme – oboje zvlášť. Dáme každé do jedné misky, přidáme do obou majonézu, osolíme, mrkvovou jemně opepříme a obě značně zakapeme citronovou šťávou. Zakapeme – prostě tam vymačkáme půlku citrónu. Pak vezmeme mixér a rozmixujeme. Není to nezbytně nutné, mě osobně vyhovuje i nemixovaná, ale děti mají raději pomazánku tak, jak je to správné.
Pomazánku lze vložit do pytlíku a ozdobit chlebíčky, ozdobit nakrájenými půlměsíčky citrónu, ale protože je to obyčejná snídaně pro šest lidí, která v jednu chvíli bude a v druhou už jen prázdný stůl, jsou to prostě jen naplněné keramické misky.
Pomazánky tentokrát s domácím kváskovým chlebem a domácím máslem.
Majonézová estráda je báječná, protože si člověk vyzkouší, to co ještě neumí. Například jak bravurně zvládnout na lusknutí zdrclou majonézu :)). Ale nakonec se zadařilo. Vyndala jsem vejce zpoza vnitřního okna, kde bylo tou dobou kolem tří stupňů a vzala olej na skříni, takže to byl rozdíl teplot dejme tomu 14 stupňů a navíc jsem dala oleje málo a výsledek se dostavil. Majonéza se udělala zdrclá. Bylo to dost nutné, protože mi občas přicházejí na mail otázky ohledně majonézy a vždy je lepší to vidět, než to jen číst. Tak tedy dnes speciál o tom, jak to udělat a jak to nedělat.O této majonéze jsem se dozvěděla v manuálu k mixéru Braun, je to asi šest let a od té doby nedělám jinou. Základní článek o majonéze je tady.
K videu už asi nemá smysl moc toho psát, snad jen, že aby byla jistota, že se majonéza povede, je nutné mít teplotu oleje a vajec přibližně stejnou.
– nezáleží na nádobě a nezáleží příliš na oleji. Osobně mám zkušenost, že majonéza se udělá skoro z každého. Do majonézy lze přidat česnek a papriku a pepř, hořtici, kapku worcesteru – to vše lze na začátku. Citronovou šťávu, nakrájenou cibuli, jogurt, smetanu, nakrájenou okurku- to vše lze na konci.
– základní poměr je 1 vejce na 200-250 ml oleje.
a nyní tedy estráda č. 1 – základní majonéza
http://www.youtube.com/watch?v=vlsJtRhcRhU
estráda č.2 – proč se udělá majonéza řídká, odpověď na častý dotaz, proč je majonéza řídká. Pokud není zdrclá, nejsou evidentně oddělené složky vajec a oleje od sebe, jedná se většinou o malé množství oleje. Člověk má pocit, že čím více oleje přilije, tím více majonézu zředí, ale opak je pravdou. I v konečné fázi si pak lze s majonézou hrát a přilitím malého množství oleje regulovat její definitivní podobu. Výsledek je pak tvar majonézy,který se dříve prodával ve vaničkách a na kterém bylo až do spotřebování znatelné, jak se majonéza do vaničky stáčela.
http://www.youtube.com/watch?v=FcD8rgi-XlM
a estráda č.3- jak napravit zdrclou majonézu – také už jste spěchali a vzali studené vejce, nebo studený olej a majonéza se zdrcla? Umixovala se jen olejová kalná voda, ve které plavaly kousky žloutku? Pokud jste začali dělat majonézu novou dobře, ale pokud jste tuto špatnou vyhodili, chyba !!. Domácí majonéza, přikrytá alobalem vydrží v chladu dlouho a proto je mnohem lepší i tuto špatnou upotřebit a udělat z ní dvojnásobnou várku nové. Snadná pomoc.
http://www.youtube.com/watch?v=JrTkBY_cmew
a podotýkám, neměl by být nikde poblíž žádný pan domácí, natož např. točit video, protože pak se nevyhnete debatě o tom, jak jezdit kovovou lžičkou po nožích mixéru není vůbec praktické !!!:-))
Dneska jsem nějak dost unavená. Blíží se pololetní přezkoušení, kterého prý netřeba se vůbec bát, průběžně listuji stránkami učebnic, 
půběžně panikařím, ale většinou jen na chvíli. Je tu všudypřítomný klid pana domácího – naštěstí a absolutní dětská bezstarostnost. Nerada bych je nakazila svou možná zbytečnou starostlivostí. Pěstování bylinek se také natočilo spíše do představ pana domácího, který už začínal zvedat oči v sloup – zase jaro, zase spousta plánů, zase problémy !!!:-). Ale po dnešku je už jasné, že k problémům nedojde, protože ekovýkup už se rozrostl díky ekologické základně kupujících do takových rozměrů, že příliš nestojí o malopěstitele s nadbytkem 7 arů jedné byliny. Nezbývá tedy, než nastoupit cestu nejen vlastního pěstování, nýbrž i vlastního prodeje, případně odvoz do sběrny. Čekal mě tedy telefon na živnostenský úřad, kde máme našetěstí pána, který se sice na každou druhou věc ptal kolegyně, ale na každou mou námitku, co by mohl být problém odpověděl „no to neblázněte, to už by lidi byli úplní chudáci, když by si ani nemohli vypěstovat bylinky !“ Ubezbepečil mě, že všechna rozšíření živnostenského listu budou zdarma – neptala jsem se na to:)) a že se na mě těší :))). Hezký vstup do nového dne. Takže bylinky budou,když je vypěstujeme a usušíme, ale bez závazků jarního upsání se někomu! A to je parádnický!
Dnešní jídlo vřele doporučuji. Když někdo řekne, „naplň cibuli a dej zapéct“, nezní to úplně přitažlivě, ale viděla jsem nedávno na obrázku plněnou cibuli. Nevím však kde a nevím ani čím, ale moc se mi to líbilo a tak jsem si řekla, že to musím zkusit. Jídlo se na rozdíl od piškotu, který sežral pes, povedlo. Piškot se nejen nepovedl, ale ještě navíc spálil. Špatný tlak – přijde zase zima…..:)) Šalamounsky píšu,že se spálil sám – já nic, já stála opodál :)) Však už jsem psala, že jsem dneska nějaká unavená :)) Rozbalit zbytek tady»
Dnes jsme si udělali výlet do knihovny, protože děti potřebují nutně „vydělat “ peníze a tak vymysleli nový podnikatelský záměr :)) Na 7 arech, které nám přebývají, budeme pěstovat bylinky a oni je budou sbírat. Máme doma spousta knih o bylinách a jejich sběru, o tom, na co je použít a kdy a jak a co, ale skoro nikde nejsou agrotechnické lhůty pro pěstování, počet osiva a počet sklizené hmoty. Je to moc hezké si o tom číst a snít, protože uplyne celý půlrok než člověk definitivně pochopí, že výsledek je od toho knižního na hony vzálen :)). Ale nevzdáme to. Zasejeme měsíček a meduňku a dobromysl a možná sléz. Nakoupíme papírové pytle a pevně doufám, že nedopadneme jako Verunka, moje milovaná mladší sestra, která mi nedávno volala, jak by se jí hrozně líbil patchwork, ale znám to…. raděj do toho ani nepůjde, protože už jasně vidí, jak má nakoupená pravítka, má celou jednu místnost nastřádanou spoustou látek, koupený nový stroj…. a pak to přejde :)))). Takováhle publikační činnost je dobrá metla a motivace. Člověk to napíše černé na bílém a pak ho na p
odzim bude buď hřát na srdci, jak je šikovný, nebo napíše, že rodinné, klimatické a kulturní podmínky měsíčku nepřály :)))
Takže knihu máme !!! Na podzim budou nové certifikované byliny z kopce!!! Na měsíček ze sedmi arů – doufám, že kolem bude hodně lidí s ekzémy a hodně paličů, co od nich budu mít 80% slivovici na tinktury, ulepené ruce od měsíčku a děti, co po jednom sklizeném košíku budou naříkat, že zase zítra. Ale tak je to často, když si člověk řekne…. trochu zvolníme:)).
Dnešní jídlo je výborná rychlovka. Nemůže ho každý, protože každý nerad syrečky, ale upřímně…. syrečky za to stojí!!! Navíc syreček je na rozdíl od samženého sýra ohromně dietní – pomiňme na chvilku ten tuk, na kterém je smažený, ale vnitřek…. syrečky jsou zásadně dělané z hubeného – odtučnělého tvarohu, takže další plus navíc. :)
Na smažené syrečky jsou třeba brambory jako příloha, tolik syrečků, kolik je jejich předpokládaná spotřeba, strouhanka, vejce, sůl, mléko, mouka. Olej na smažení. Jako obloha pak rajačata, okurky, cibule, majonéza.
Jako první jasný krok je oloupání brambor, omytí, nakrájení a vložení do horké osolené vody a přivedení k varu. Mezitím obalení syrečků v trojobalu – nejprve mouka, pak vejce a následuje strouhanka. Rozpálíme olej na pánvi a když je olej skutečně hodně rozpálený, vložíme do něj obalené syrečky. Slijeme uvařené brambory a už zbývá jen nakrájen všechnu zeleninu, smíchat jí v míse a promíchat s majonézou, kterou lze udělat podle tohoto receptu.
Taky si občas říkáte, jak někde zvolníte, jak nebudete přibírat nové věci, dělat nové věci, jak prostě hezky pomalu klidně pijánko 
lehnout na gauč a dívat se na nějakou hezkou stránku? :)) My často, přesto, že rytmus našeho života je už tak pomalý. A právě, když jsme se rozhodli, zase to přišlo – tentokrát se startérem stal pan domácí a věc uskutečnil. Což je upřímně řečeno zárukou toho, že by to mohlo vyjít :)). Takže kvízová otázka je, co přibude do naší rodiny v nejblližší době?
Dnešní polévka je dost oblíbená, je dost jednoduchá a dost dobrá. Jde o zasmaženou cibulačku. Na tuhle polévku je třeba : 400g cibule,3 stroužky česneku, 1 polévková lžíce lněného semínka, sůl, pepř, 27g přepuštěného másla pod cibuli (lze zaměnit olivovým olejem), 2 vrchovaté lžíce jíšky, 1,5 l vody. Domácí sušený tvaroh- homolku, který lze přinejhorším nahradit parmezánem :-), veka – alespoň trochu francouzská a trochu oleje na její osmahnutí.
Nejprve je nutné vzít menší hrnec do kterého vložíme přepuštěné máslo. Na máslo pak nasypeme na proužky nakrájenou oloupanou cibuli a na kolečka nakrájený česnek. Vše mícháme a jemně osmahneme – asi 10 minut. Na mírnějším ohni!
Poté vložíme do cibule jíšku– pokud jí máme udělanou dopředu. Pokud ne, rozpustíme stejné množství másla jako mouky, jemně upražíme, rozmícháme v trošce studené vody a vmícháme do cibule. Cibuli s jíškou zalijeme půl litrem vody a rozmícháme. Když vidíme, že je jíška krásně rozpuštěná, přilijeme ještě jeden litr vody. Osolíme, opepříme, nasypeme lněné semínko, přikryjeme a necháme vařit.
Cibule krásně změnkne, polévka dostane charakteristickou chuť a vůni a jemně zhoustne. To je čas na rozehřátí oleje, aby se na něm jemně osmahly plátky veky.
Když je veka osmahlá, nalijeme polévku na talíř, vložíme dva plátky veky, posypeme lžící sušeného tvarohu, nebo parmezánu a ještě ozdobíme cibulí z polévky.
Pečete rádi? Experimentujete rádi? Já experimentuji velmi ráda, nejraději, když o tom nevím :)). Dělali jsme párky v rohlíku a jeden rohlík mi zůstal v kuchyni na plechu a zapomněla jsem na něj. Byl nadpočetný. Večer jsem ho zahlédla – už ne rohlík, ale takovou poloveku a byla už skoro vyhaslá kamna, ale lépe to zkusit, než aby šel hned slepicím. Šoupli jsme ho tedy do trouby, která nebyla skoro vůbec horká a vytáhli za zhruba tři čtvrtě hodinky – dokonalou bagetu. Výtečný, křupavý rohlík s obrovskými dírami uvnitř. Parádnický. A to mě nadchlo a nakoplo k tomu, abych to zkusila regulérně, jako, že prostě budu péct bagety za účelem vzniku baget.
Zadělala jsem včera večer zhruba v šest. Nejprve droždí do trochu mouky a zadělat mlékem. Když se kvásek nakynul a dělal bubliny, přidala jsem olej, sůl a vodu. Vody tolik, aby těsto bylo stále ještě lepkavé. Pořádně jsem to zadělala a těsto, ne extra tuhé – opravdu lepkavé, jsem dala do dvou mís a dala mezi okna, to znamená zhruba do 5ti st. C.
Do dvou mís proto, že jsem zkusila těsta dvě. Jedno z hladké mouky. Na to jsem použila 1 kg hladké mouky, 47g droždí, lžíci a půl soli, 3 lžíce oleje, 250 ml mléka a vodu.
Na druhé bagety, celozrnné, jsem použila pro začátek 500g mouky pšeničné celozrnné, 125 ml mléka, 27g droždí, 3/4 lžíce soli, 2 lžíce oleje a vodu.
Jaro je super!!! a právě začalo. Ono možná ještě skončí, ale teď si tu iluzi nenecháme vzít. Šla jsem dnes s dětma zkontrolovat schránku a po cestě, na naváté cestě, kde oni šly po povrchu se mně nepěkně tázaly, proč já se tak bořím? A pak ještě přidaly, že do těch děr po mně by se daly sázet stromy !!!! Ještě, že mě ten osobní design tolik neužírá :)))
Kdysi jsme byli často ve styku se známým, který poslouchal jen jednoho muzikanta. Petera Hammilla. Tehdy, mladí a hloupí jsem se bavili jeho jednostrannou hudební zaměřeností. Škoda, že člověk mnohé pochopí až po vlastní zkušenosti, prostě zpětně.
U nás pan domácí seče s Jirkou Schmitzerem, oře s ním, seje , tahá dříví – prostě u všeho je Jirka Schitzer, nebo alespoň jeho zvěčněná forma na mp3 a to už dost dlouho – mohl by už zase něco nahrát, pro nás – Schmitzrozumenty. (Abych byla spravedlivá, občas Schmitzera vystřídá- to není správné slovo – občas doplní na přeskáčku neustále hrané skladby Vivaldi a Vltava .-))).
Je tedy nabíledni, že nás jeho písničky nějak zásadně oslovují, ale tahle jedna, ta nás neoslovuje, to je naše rodinná hymna – do slova a do písmene…. Jiná verze bohužel nelze sehnat, takže videa se tento článek netýká – je to jen doplněk k textu a hudbě.