Tak kromě hořčice už není ani sladká paprika, poslední dvě lahve oleje, děti jsou nešťastný, protože došel kečup – blíží se neodvratně cesta dolů. Nezbývá nic jiného než udělat něco, na co jsou všechny suroviny – takže štrůdl.
Štrůdl – můj nejoblíbenější moučník – miluju štrůdl ! Ale poslední dobou to doma vypadá jak v kasárnách. Pan domácí začíná Rozbalit zbytek tady»
Jsem mezisložka ! Dnes jsem to zjistila. Ten poník je pro mě naprosto ideální. Zvládnu ho,postrojím, dokonce mě i poslouchá, což se většinou u nás doma neděje – pes, jen když řeknu „můžeš“ a dostane svou misku, nebo „spinkej“. Kočka tady běhá kolem místnosti půl hodiny, ať se snažím, jak se snažím -pak vejde pan domácí, podívá se a kočka je venku. O dětech vůbec nemluvím a koně – to už je zcela mimo mě. Mám naše zvířata moc ráda, ale nemám pro ně na rozdíl od pana domácího přirozený cit. Jedinkrát jsem měla na starosti všechny, to když si pan domácí totálně rozšrotoval kotník a nesměl půl roku stoupnout na nohu. Většinou stál u okna v momentě, kdy jsem hrdinně s chomouty na rameny vycházela se zvoláním -“ jdu zapřáhnout“! a držel se za hlavu a pak to nevydržel a od okna raději poodstoupil, aby nic neviděl. Jednou jsme se Slávou porazily seník, jednou jsme převrátily cirkulárku…zvířata si oddychla, když už to pan domácí nevydržel, přivařil si na luční smyk sedačku s pérem, aby byla noha hezky odpérovaná a já pak už jen zapřahala, podávala berle, zase nosila šrot, a zase podávala berle a kochala se – to mi jde !:-)) Poník je výborný, ale bohužel mě neuveze. Takže to, že mě poslouchá je naprd, dokud nebudu mít svůj vozejček na vožení hnoje na záhony a do skleníku. Nakonec se ale i mezičlánek uplatnil – nejstarší dcera je přeci jen stále ještě lehce nesvá a proto jezdí kolem chalupy a tak jsem si vzala pohorky, dcera sedla na koně a já běžela vedle nich. Po 4 kilometrech v docela hlubokém sněhu a v lese- takže po 40 ti minutách :-)) jsme se vrátily a já říkám panu domácímu, jak to Ester hezky šlo, jak se snažila, jak se ptala, co a jak a odezva na to byla “ proboha, doufám, žes jí neradila !!!!“:-)) Takže jsem se vrátila pokorně ke svým vařečkám a šla dělat večeři :-))
Dnešní tvarohová buchta je rychlá a je to ideální recept pro ty, kteří mají přísun tvarohu a nevědí co s ním. :-) Má tři vrstvy, ale jen dvě těsta -jedno tmavé, jedno světlé a je velmi, ale velmi dobrá.
Tyto suroviny jsou na jeden plech : 1+1/2 hrnku mouky pšeničné celozrnné, 1 hrnek cukru krystal, 3/4 hrnku oleje,1 hrnek mléka,1 vanilkový cukr, 1 prášek do pečiva, 2 vejce, 2 lžíce kakaa. Toto je na první těsto a z tohoto těsta si odlijeme 1/2 hrnku těsta.
Nejprve utřeme vejce, přidáme cukr, vanilkový cukr, olej, mouku,mléko, prášek do pečiva a kakao. Jak je uvedeno výše, odlijeme si půl hrnku bokem a zbytek nalijeme (těsto je docela řídké) na papírem vyložený plech.
Dále si ušleháme 500g tvarohu, 1 hrnek cukru, 1 vavnilkový cukr, 40 g maizeny nebo 1 pudingový prášek, 2 vejce, 1/2 hrnku mouky
toto těsto nalijeme na těsto hnědé , stěrkou pěkně roztáhneme – trochu se nám těsta promíchají a nakonec pokapeme zbytkem hnědého těsta, které je odstavené v hrnku. Vše dáme péci do trouby zhruba 200 st. horké. Buchtu krájíme až studenou.
Ideální je s rybízovým koktejlem, který se udělá tak, že se smíchá ledové mléko s marmeládou z rybízu a vše se mixérem umixuje.
Tištěnou formu receptu naleznete v knize Domácí pekař.
Pololetí, čas přezkoušení a čas výletu do Prahy…není možné si toho mnoho naplánovat, protože cesta je dlouhá, přezkoušení ve škole nutné a letos, po přestupu do Prahy příjemné a snové. Jsme respektovaní jako rodiče, co chtějí vzdělávat své děti. Není na nás pohlíženo jako na ty, kteří vnucují svým dětěm vlastní životní názor. Přezkoušení je příjemně trávený čas s lidmi, kteří naše děti respektují….Je to pro nás obrovská životní zkušenost..
Vstáváme v půl páté, podojit, nakrmit, oblíknout – snídaně až ve vlaku… Vycházíme v půl šesté a jdeme tři čtvrtě hodiny na nádraží. Náš kopec je v inverzi a teprve po kilometru se dostáváme do mraků- teplota klesá, viditelnost také, zapínáme čelovky a až na nádraží žádné auto. Klouže to. Rozbalit zbytek tady»
Včera jsme byli v Praze na přezkoušení a měli parádnický den a dnes se z toho zotavujeme, protože kdykoli sejdeme z kopce, musíme to pak doma nahradit dvojnásobným množstvím spánku :-))). Předem dnešního jídla mám nějakou vnitřní potřebu se vyznat z toho, že nejsem, jak už jsem psala, příznivec soji a náhražek vůbec. Nicméně občas podlehnu touze udělat hezké, dobré a rychlé jídlo a navíc jsem si z Prahy přivezla tři balíčky tofu – ne že by je u nás pod kopcem neprodávali, ale tak nějak mi padly prostě do oka. A už od včera se na restovanou minutku těším. Co se porce týká – protože je na tomto receptu extra důležitá omáčka, nebo sos, každý ať si nazve jak libo, napíšu recept na počet porcí, které jsem dělala já a to jsou tři standardní balíčky tofu narural. Jedno tofu rozřízlé podélně na půl je podle mě ideální porce pro jednoho dospělého člověka, ale pan domácí má zřejmě tasemnici, takže focené porce jsou jeho porce a pak ještě zkonzumuje porce veškeré nedojedené,tudíž po jednadvacetiletém soužití nejsem příliš schopná posoudit, co je porce tak akorát :-))- tudíž nechám na každém, jak si recept podělí. :-)
Vážení a milí, došlo na to! Otevřela jsem Petera Reinharta a vybrala si první chod. Pro dnešek to jsou Kaiserky! Ale nastalo několik okolností, kvůli kterým nemůžu napsat, že dělám kaiserky páně Reinharta – nebyla by to totiž pravda. Pravda je taková, že jsem se tím receptem velmi zásadně inspirovala :-)). 
Proč není přesně podle něj ? Velmi jednoduché. Jak jsem napsala již včera, venku sněhu kupy, -12 a kvůli sušenému droždí dolů nejdu :-).Takže jsem si musela recept přizpůsobit tak, abych ho vytvořila s droždím čerstvým, kterého mám neustále plnou zavařovací sklenici mezi oknem. To je první důvod. Druhým důvodem je mouka.V receptu je používaná nebělená chlebová mouka a nebělená mouka univerzální – ovšem já mám doma prostě žito, pšenici a oves (špalda došla) a tak jsem tento recept udělala z mouky celozrnné pšeničné přesáté. A třetím, také zásadním důvodem je angličtina. Má angličtina mi bohatě vystačuje na to, abych si z Reinhartova receptu udělala takový recept, jaký se mi líbí :-))),odmítám jej však posléze vydávat za Reinhartův, protože se mohlo Rozbalit zbytek tady»
Když se to, tak se to…. to asi zná každý – mé patálie s citronovou buchtou, která mi trochu zhořkla už nebudu rozpitvávat -cokoli, co se tváří jako citronová buchta, to mi zřejmě není souzeno, a když se povede – což bývalo běžné, tak mi alespoň není souzeno o ní psát, protože se pak při pověšení článku s buchtou přestane zobrazovat stránka na jiném prohlížeči než je firefox – prostě stop citronové buchtě :-))) Tímto se zároveň omlouvám všem, kdo od včerejšího večera nemohli stránku otevřít – chápejte – může za to citronová buchta !!!! :-)) Evidentně!
Doma graduje příprava na přezkoušení ve škole ,decentně graduje a protože jsou zase venku sněhu kupy, je -12 a nikam se nám nechce, tak se ani nejde z kopce nakoupit, takže pomalu, ale jistě dochází určité druhy zásob a musí se vyjít s tím, co je. Třeba hořtice není. Ale byl puding – mlíka je stále dost :-))) Rozbalit zbytek tady»
Znáte ten moment, kdy se vám prostě nedaří a nedaří? Eliška přinesla recept babičky na citronový koláč a já se do něj s radostí pustila- tedy ne do koláče, ale do receptu. Poprvé se nepodařil vůbec, mojí vinou samozřejmě. Včera jsem to zkusila znovu a zase nic – nepovedl se piškot -měl jakousi nepříjemnou příchuť – už těsto bylo divné, ale říkala jsem si, pečením se to spraví – nespravilo. Věřím tomu, že do třetice všeho dobrého i zlého, tak jsem to nechtěla pokoušet – po třetí do něj nejdu, řekla jsem si a udělala svou citrónovou buchtu. Ta se povedla, vypadala moc hezky, tak jsme jí dala upečenou do chodby do skříňky, aby rychle vychladla. Když jsem šla zkontrolovat, jestli už jí můžu vzít domů a nakrájet, skříňka byla otevřená, vedle plechu seděla kočka s radostným výrazem a půlka buchty pryč. Do třetice citronového koláče, tak jak se na pořekla sluší a patří :-)) a je jedno, jestli je můj nebo Elišky – je prostě citrónový !!!
Na tuto obyčejnou, rychlou a jednoduchou citronovou buchtu je třeba na těsto: 4 vejce, 3/4 hrnku oleje, 1+1/2 hrnku cukru, 1 prášek do pečiva, 2 hrnky mouky, 100 ml smetany, 2x vanilkový cukr. Na citronovou nádivku pak 2 litry mléka, 1 krabička maizeny, šťáva ze dvou citronů, 10 lžic cukru. Dále na ozdobu dva bílky + dvě kávové lžičky cukru moučka s vanilkou.
Nejprve se našlehají celá vejce spolu s cukrem a vanilkovým cukrem a olejem. Přidá se prášek do pečiva, mouka a smetana. Těsto se vylije na vymazaný plech a ihned se polije pudingovou nádivkou. Tu si uděláme tak, že dáme vařit 1+3/4 litru mléka a vedle do hrnku dáme zbylou 1/4 litru, do které rozmícháme jednu krabičku kukuřičného škrobu maizena. Do horkého mléka v hrnci na kamnech si dáme 10 lžic mléka a když je horké, nalijeme do něj zbylou 1/4 se škrobem a mícháme – velmi rychle houstne. Když už je hmota hustá, vlijeme šťávu ze dvou citrónů a zamícháme.
Celou tuto hmotu nalijeme tedy na korpus, rovnoměrně roztáhneme stěrkou a dáme do trouby na 200 st. C. Když se buchta upeče, potřeme jí ještě našlehaným sněhem ze dvou bílků, do kterých zašleháme dvě lžičky moučkového cukru s vanilkou a necháme jemně zapéci.
Pudingová vrstva je dost vysoká, což nám vyhovuje, stačí však udělat pro nižší vrstvu i jen 1 cm vrstvu.
Jidáš byl nadšen !!! Eliška nám přinesla knihu a vzhledem k jejímu mladému věku byl Jidáš velmi skeptický :-))). Ovšem hned po prvních stránkách skepse zmizela a ač jsme teprve na 40 stránce ze 407, nadšení narůstá. Na rozdíl od Kláry Jidáš nemá příliš daru řeči a tak místo popisu přepisuje jednu kapitolku pro inspiraci. Kniha je prý určená pro děti od deseti let, ale u nás jí napjatě poslouchá věkové rozmezí 6—- a ten, kterému jsou tři roky, na dotaz o čem knížka je odpověděl – vim, o králíků…
Kapitola 6… O tom jak Frix požehnal El-hréranovi
Proč se mu zdá, že jsem krutá,
že je zrazený,
chtěla bych, aby milovat, co bylo,
než svět byl stvořený.
W.B. Yeats: Mladá a stará žena, překlad Hany Žantovské
Kdysi dávno a dávno stvořil Frix svět. Stvořil i všechny hvězdy a svět je jednou z nich. Stvořil je tak, že rozhodil po obloze své bobky a proto také rostou stromy i tráva na tomto světě tak hustě. Všechny řeky tečou za Frixem. Hledají ho. Když kráčí po obloze, a když z oblohy sestoupí, celou noc ho hledají. Frix stvořil i všechna zvířata a ptáky, ale když Rozbalit zbytek tady»
Obloha se vyjasnila, děti osedlaly poníka a já s tím nejmenším, vydala se v úplně třpytícím sněhu – trochu patetické, ale je to pravda :-)) do schránky, protože mi přišel Reinhart od Daniely a ještě jedna knížka jako přídavek a tak mě čeká uzavření se do občasného sebe spolu s Peterem Reinhartem. V jednu dobu jsem to praktikovala každodenním vyběhnutím se psem někam pryč, minimálně na hranici slyšitelnosti od chalupy :-)), ale to se špatně s sebou nosí tlustá kniha a ještě hůře se v ní za běhu čte – po střeše, kdy se neběhalo, protože se pracovalo :-)) přichází ještě lepší forma relaxace – četba. Odkládám Dalekou cestu za domovem Richarda Adamse a jeho králíky a bude se péci. Pan domácí souhlasí – tato forma mojí relaxace a následné její výsledky mu prý plně vyhovují :-)).
Na dnešní zeleninový guláš jsou třeba 4 střední cibule, půlka většího celeru, 6 mrkví, 4 stroužky česneku, 11 velkých brambor, olej, 3l vody, sůl, 3 lžic sladké paprika, 1/2 lžičky papriky pálivé, pepř, 3 bobkové listy, na jíšku:3 velké lžíce másla, 6 lžic mouky celozrnné přesáté pšeničné, 2 lžíce sladké papriky
Jednoduché jak facka, rychlé a výborné. Je trochu nasládlejší díky mrkvi, ale česnek a špetka pálivé papriky spolu s pepřem chuť doladí do ideálu. Nejprve oloupeme brambory, opláchneme a nakrájíme na kostičky – necháme bokem v míse. Dáme do hrnce rozpálit olej do kterého vložíme na kostičky nakrájené cibule, na tenká kolečka nakrájenou mrkev a na malé kostičky nakrájený celer. Přidáme na plátky nakrájený česnek. Vše za 
stálého míchání restujeme alespoň pět, deset minut. Pak přidáme brambory, sůl, bobkový list a zalijeme třemi litry vody.
Když změknou brambory, přidáme jíšku, kterou uděláme tak, že rozpustíme máslo, dokterého vložíme dvě lžíce sladké papriky a chvíli necháme papriku zahřát. Pak přidáme mouku a další delší chvilku mícháme. Jíšku vložíme do guláše-nemusíme rozmíchávat ve studené vodě a rozmícháme. Přidáme podle chuti pepř, půl lžičky pálivé papriky a znovu dosolíme podle chuti.
Guláš zhoustne do ideální hustoty. Pokud ne, stačí přidělat trochu jíšky, ale tento poměr by měl být na ideál. Guláš ještě necháme provařit za občasného míchání, aby se nechytal na dno a nakonec dáme asi na dvacet minut ještě na kraj plotny neboli na velmi malý oheň jen tak probublávat. Dospělým lze nakonec vložit do talíře jednu sušenou feferonku. Ke guláši lze přidat domácí chleba.
„Jen pro ten dnešní den, stojí za to žít….“ zpívaly by si pravděpodobně naše děti s Kristiánem, kdyby ho znaly :))
Dnešní den totiž naplnil nápad pana domácího, koupit dětem motivaci k práci :)). Zatím jsou namotivované a nastartované….Konečně se podařilo i vyfotit nějakou fotku, kde se nacházím já a jsem ochotná jí publikovat :-)). Pevně doufám,že všem bude jasné, kdo jsem já a kdo je Charlie……:))))
To byla cesta naproti panu domácímu- to hezké, štíhlé, vysoké uprostřed, tak to nejsem já :-))) to je Eliška a její Špulka
