Archive for the ‘Luštěniny’ Category
Dnes nám přijela pražská oper Eliška a jeli jsme dámskou jízdu na kole k zubaři. Ne , že by Eliška taky potřebovala, ale jela zkouknout svůj letní apartmán a tak jsme si to dali spolu a ještě s Ester. Trochu pršelo, trochu sněžilo, ale byl to moc hezký zubařský výlet :-) Moje nemocná šestka se konečně po pár návštěvách rozhodla demaskovat a ukázala se v plné kráse. Do dnes se totiž chovala jako nemocná pětka, která sice možná taky byla špatná, ale nakonec byl jako zásadní zdroj potíží usvědčen zub jiný. Ono, jako by to nebylo jedno. Jeden špatný a druhý taky :-)). Není nad to, mít v jídelníčku hodně, ale fakt hodně vápníku. A tak jsem nakoupila spoustu nezdravých dobrot na zajíce, pro
tože do Velikonoc už možná dolů nepojedeme, jenomže jsem neprozřetelně poslala děti vyndat věci z tašek na kole. Někdo to má v hlavě, někdo prostě v zubu :-)) Koupila jsem taky zásobu bobů na to-fu, protože domácí bylo vynikající a má to ty dietetické účinky :-))) a taky výbornou italskou rýži parbolied a dva nové rýče a pak taky máme vynikající obchod, kde se Elišce moc líbila jedna sádrová houba :-) a já se svými trapasy zazářila u pokladny u krabičky plné plastových kroužků, když jsem vesele prohlásila, že vypadají jako kroužky na slepice. Paní prodavačka mě ujistila, že to taky jsou kroužky na slepice :-) a já nakonec k těm plastovým čudlíkům na fóliáček , které nesmí vidět pan domácí, protože tady někde ještě jsou staré v kyblíku :-),ale prostě je nemůžu najít- koupila pět slepičích kroužků na nových pět slepiček – jen byla veliká mela, jakou barvu. Vyhrála to zelená.
Tedy k té cizrně a polévce- cizrnová polévka je prostě výborná !:-))
Na polévku je třeba jedno balení cizrny – 500g, olej, cibuli, sůl, pepř, nové koření, bobkový list, dvě vejce, zelená řeřicha.
Nejprve je nutné namočit cizrnu v hrnci, aby byla ponořená alespoň dva centimetry nad cizrnu. Druhý den se cizrna slije, v hrnci rozpálit olej, osmahnout cibulku a vložit cizrnu, osolit, opepřit, vložit nové koření a zalít vodou. Necháme vařit, dokud nebude cizrna měkká- jemná- nebude úplně měkká :-)). Když je měkká, přikvedlám dvě vejce, rozmíchám a nechám chvilku povařit. Nakonec přisypu hrst zelené nakrájené řeřichy.
Cizrna beraní- takzvaný římský hrách a je to opravdu takový veliký světlý hrách. Není zcela kulatý, spíše trochu hrbolatý a má jeden takový hezký zobáček, je to prostě taková sympatická a roztomilá luštěnina.
Cizrnu můžeme vypěstovat buďto tmavou a ta má menší semena nebo větší a tam jsou právě semena větší a barvy světlejší. Cizrna je rostlina teplomilná a pochází ze Střední Asie a Indie, ale pěstuje se i v Americe, Austrálii, Jižní Evropě a byly doby, kdy pěstovala i na Jižní Moravě a Slovensku. Podle wikipedie byla zřejmě vyšlechtěna před 7000 lety v oblasti jihovýchodního Turecka nebo Sýrie. Ovšem velmi zřídka zplaňuje, víceméně se jedná o pěstovanou rostlinu. Read the rest of this entry »
Včera u nás proběhla taková milá hra na hodnou a zlou manželku. 
Včera večer jsem byla manželka hodná. Vrátili jsme se z finančního úřadu, kde jsme podávali daňové přiznání. Letos jsem zaznamenala rekord, protože jsem ho nevyplňovala až u stolků ve foayer Fú, ale už předvečer doma. Našla jsem nejen usb k tiskárně, čisté papíry, ale i jsem dohledala díky bance všechny zisky :-)). Takže další den zcela v klidu a nikoli s nabalenýma a křičícíma a honícíma se dětma v šíleném vedru na úřadě – vůbec nechápeme, jak v tom vedru na těch úřadech můžou existovat. Spočítali jsme si, že teplotní rozdíl mezi naším záchodem a jejich kanceláří je minimálně 30st. C :-)))
Ve vlaku, hned jak jsme dosedli, jsme potkali pána, který okamžitě odložil časopis a celou půlhodinovou cestu bavil nejen děti, ale i nás. Neagresivně, vcelku příjemně. A kde je teď východ? A kde je západ? A jaká je definice zázraku? Pak kolik je v souvětí záporů, co je číslo, číslice a cifra a poslední hádanku- což je hádanka velmi stará a je určena dětem pro páté třídy- podotýkám, žádný chyták- Tak tedy – devět kuliček a klasické váhy.Dvě misky na rameni. Jedna kulička je o jednu miliontinu těžší. Chápáno -není možné jí poznat pohledem. Dva pokusy vážení a při druhém pokusu je nutné ukázat na tu těžší. Těším se na výsledek – nikoli řešení, – je to přeci pro děti páté třídy :-), ale čas, za jak dlouho k němu došlo. Pán se rozloučil, respektive my s ním- on nevystupoval a užili jsme si okresního města. Read the rest of this entry »
Fazole nebo vrtule? Cibule nebo pistole? Kdykoli píšu název dnešního jídla, okamžitě mi nabíhají cibule a pistole :-) Kdesi jsem četla, 
že určitá skladba je předurčena být hitem, protože má tendenci udělat si v mozku smyčku a člověk na ní nedokáže přestat myslet a permanentně se mu do mozku vrací. Já to tak mám i bez hudby :-)). Fazole a vrtule. Je to zvláštní kombinace a co je na ní nejzvláštnější je, že to, co se přidá k vrtulím vařením s fazolemi, neochutí nikdy tak dobře samotné těstoviny. Vařit těstoviny s červenými fazolemi zaručuje už samo o sobě jejich chuť. Kromě toho, že se musí fazole naložit předem, je to ideální jídlo pro vaření v jednom hrnci, tedy značně energeticky úsporné, ať se jedná o úsporu jak energie pohánějící zdroj tepla tak i energie vlastní.
Suroviny, které jsou potřeba jsou : 500 g vrtulí, 500 g fazolí červených, 4 velké žampiony, hrst buráků, sůl, saturejka sušená a jeden rajský protlak 140 g. Cukr-2 lžíce.Toť vše. Na ozdobu pak kousek cibulové natě z klíčící cibule ve sklepě a lze použít případně strouhaný sýr, tvaroh, parmezán…. dle libosti. U nás dnes jen samotné.
Toto jídlo se vaří až tři dny :-)), protože je potřeba naložit fazole a já nakládám fazole po dobu dvou dní a 2x jim vyměňuji vodu. Není to nezbytné, lze mít naloženo i jen 24 hodin a vodu nevyměňovat, ale z mého pohledu je to dobré pro následné trávení. Trochu se tim eliminuje nadýmací schopnost fazolí. Stejně tak následné přidání sušené saturejky je pro stejný účel dobrý počin. Read the rest of this entry »
„Na horách roste hrách, na dolině čočka“ už jsem jednou použila a byla přitom právě na dolině. Tentokrát jsem se přemístila domů, do podhůří, kde se hrachu daří. Hrách je surovina k nezaplacení. Má tu báječnou vlastnost, že se dá lehce usušit a mít ho tak hodně do zásoby na potom. Jediná „nevýhoda“ sušeného hrachu je ta, že opět zpomaluje trochu život. Nelze ho vzít, uvařit a zkonzumovat. Musí se nejprve naložit do vody, aby dostatečně nabral zpět vodu, kteru jsme v létě z něho vyhnali. Hrachová kaše ve finální podobě svým chladnutím tuhne – je to trochu podobné kaši bramborové a aby nedosáhla chuti, vůně a vzhledu hrachové kaše z jídelen školních, naše kaše je horká řidší, není tekutá, ale nedrží tvar s pěknými vlnkami. Je to proto, že se z ní druhý den nestává nepoživatelný tuhá a kamnená hmota.
Na hrachovou kaši je potřeba 500 g sušeného hrachu, sůl, 250 ml smetany, 5 -6 lžič jíšky(100g másla a 100 g mouky), olej, 3 cibule.Vejce na volská oka.
Nejprve ze všeho je třeba si večer před dnem vaření naložit hrách do vody. Druhý den hrách zcedíme, nalijeme naň vodu novou, 
osolíme a dáme vařit. Vaří se poměrně dlouho – nepoužívám na vaření hrachu tlakový hrnec – mám strach :-))). Moje maminka jednou doma takto vařeným hrachem vymalovala a od té doby mám takový respekt, že vařím hrách raději v hrnci. Možná zbytečně.
Když tedy konečně hrách změkne, to už člověk ztrácí občas i trochu hrachové poezie a trochu si i zakleje, kdy už bude měkký ?:)), tak po jeho změknutí slijeme nadbytečnou vodu – nenecháme zcela suchý, sléváme raději jemně odklopenou pokličkou než přes cedník, aby na hrachu vody ještě zbylo a mixérem hrách rozmixujeme nebo můžeme i přepasírovat. Hrnec s rozmixovaným hrachem vrátíme na kamna- je to nyní poměrně řídká hmota a přivedeme k varu. Přidáme hotovou jíšku – buď udělanou do foroty nebo čerstvou. Čerstvou tak, že si rozpustíme máslo a mouku ve stejném poměru a zapražíme. Zapražené pak vložíme do hrachu. Jemně povaříme tak dlouho, dokud se nám nezdá kaše hezky hustá. Pak přidáme smetanu – vše za stálého míchání. Necháme opět tak dlouho, dokud není kaše hustá dle našeho přání .
Mezitím si nakrájíme cibulku na kolečka a osmahneme jí na rozpáleném oleji. Cibulka slouží na posypání hrachové kaše. Nezbytným atributem je také volské oko – na rozpálenou pánev nalijeme olej a rozklepneme vejce, které ihned posolíme a jemně opaprikujeme. Když už je dostatečně kompaktní aby nevyteklo, můžeme ho obrátit na druhou stranu – ale nemusíme.
Ke kaši děláme rádi ovesné karbanátky,které se udělají podle tohoto receptu přesně na ně.
Dnes máme Tři krále a nikomu se nechce vynést stromeček pro kobyly. Venku je strašná zima a neustále, už zhruba dva měsíce permanentně čekáme, kdy už bude teplo. Zatím to vypadá na zítra. Dnes ráno se vzbudil Hugo moc brzy a začal vedle mě vypočítávat, kolik má peněz v prasátku a že si koupí auto. A pak si taky koupí bejka!!! a telátko a rozkládací dům, jako máme my!
Málokdo má rád všechno jídlo. Já třeba ano:-)). Ale většina lidí má něco, co nerada. Pan domácí je velmi nenáročný, má rád jakékoli dobře udělané jídlo, jenom čočku moc nemusí. A to je vždy výzva, aby čočka být mohla a navíc chutnala. Dnes jsem opět otevřela kuchařku „Lahodná vegetariánská kuchyně krok za krokem“ a inspirovala se plněným žampionem. Je to poměrně náročný recept na suroviny, ale jde o suroviny, které se dají běžně sehnat. Je to recept, kdy je třeba dávat pozor na posloupnost kroků, nicméně stojí za to. Pan domácí byl spokojen :-)))))) i děti. Read the rest of this entry »
