Archive for the ‘Vegerecepty’ Category
Běžně to funguje tak, že se člověk rozhodně něco udělat, pak to udělá poprvé, podruhé, ještě několikrát, vypiluje a pak o tom sem napíše článek. Tentokrát to bylo tak, že jsem dostala nečekaný e-mail od Bruna, zdali nechci recept na turecký med. Že chodí často na stránku, již mu k něčemu pomohla a tak by také rád přispěl nějakým svým know how. I zajásala jsem. Sice jsem měla různé návody z internetu a párkrát vyzkoušela, ale přiznávám, bez teploměru, bez sirupu a většinou byl tedy výsledek nevalný.
Bruno mi velmi ochotně poslal jak recept, návod, tak své fotky, které jsou mimochodem skvělé – jeho med je fantastický a přidávám proto i do tohoto článku s jeho svolením jeho výrobky. A také jsem mu napsala, že nedám hned první med, co budu dělat, to je jasné. Nejprve to vypiluji. Ale vše je jinak. Z čistě prozaického důvodu nepiluji dále a dále do dokonalého výsledku, protože je to tak cukrově náročné, že to ani nejde a zase mi je líto Brunův návod na stránky nedat. Read the rest of this entry »
Právě proto, že je jaro, všude spoustu práce (čímž netvrdím, že se nás to týká:-))a hlavně, všude spoustu vajec, je potřeba nějak hezky spojit praktické s užitečným a vejce sázet do každého jídla v neomezeném množství :). Cholesterol necholesterol, však až si všechny pipky sednou, zase vejce nebudou a tělo to přirozeně vyrovná. Dnes navíc návod na to, jak využít vajíčka pro velmi rychlé jídlo, které je ovšem také příjemné v tom, že se dá udělat v přitažlivé formě. Read the rest of this entry »
Na kopci nám začalo jaro. Když jsme začínali s touto stránkou, ani náhodou jsme si nemysleli, že tuto větu budeme psát vícekrát, než jednou. Ale tak se to nějak seběhlo, že stránka pokračuje a jara se stále opakují. Letos je to vskutku jaro báječné. Sice suché a obáváme se malinko, že bude následovat poměrně suchý rok, ale jinak poslední půlrok byl více než milostivý. To možná v květnu ani pan domácí nebude prodávat chalupu a nebude chtít někam na jih.
Dnes se mnou Hugo pracoval neúnavně ve skleníku, sázel a při tom mluvil, plnil kelímky hlínou a při tom mluvil, odnášel kopřivy a přitom mluvil a pak si sedl na bobek, dlouze vzdychl a prohlásil – „Ty se taaaaaaak mááááš!!!“ Já říkám “ Jak to Hugo?“ – “ No, protože máš takovýho pomocníka!“. Zcela vyčerpána nikoli prací, ale jeho maxipřednáškou, musela jsem se hluboce zamyslet, koho tím myslí :). Pak doma Hugo několikrát neopoměl nadhodit „Ježííši, já jsem tak strašně šikovnej!“. Děti jsou zrcadlo prý. Také sami sebe chválíte? My evidentně ano. Zvířata nemluví a někde to slyšet musel. :)
Včera jsme měli takovou rychlou večeři. Tato kombinace surovin je celkem nezvyklá, ale rozhodně není špatná. Navíc je vše uvařeno v cuku-letu. Důležitým článkem je vejce, na které jsem však použila sýrovou formu ve tvaru srdce, ale každý si jistě poradí, jak použít jako formu něco jiného,například vánoční formičky na linecké košíčky :) Read the rest of this entry »
Během mé běžecké kariéry se mi ozvala známá z Prahy, co vzala kamaráda, a že se tu proběhneme po skalách, trasu 25 km dlouhého závodu. Vůbec nechápu, kde jsem vzala tu drzost kývnout na to, že jim budu dělat průvodce (jako kdyby netušili, že na stejné trase to minule z plánovaných 23 bylo 35 kilometrů a možná chtěli poznat i luxusní vyhlídky, na které tak ráda vybíhám- omylem), a že poběžím s nima. 25 km dlouhá štreka po skalách, s převýšením 1000 m není vůbec lehká ani jen tak, hezky s chůzí a se psem, natož když si na psa hraju já a snažím se zuby nehty držet návštěvy. Navíc jsem si disciplinovaně vzala batůžek s pitím a hruškou, protože to tu znám, ale pro jistotu jsem se zaptala, když to tu znám, že, jestli si na pětadvácu už berou pití. Prý ne, to je v pohodě, to máme na dvě a půl hodinky. Tak jsem disciplinovaně batoh taky nevzala. Ale itinerář jsem si v kapse nechala, pro jistotu. Cca na 15 km jsem se málem rozplakala. Neustále je přesvědčovala, že klidně můžou běžet napřed, že mi to vůbec nevadí – i když netušim, co bych dělala, když jsme byli zrovna v půlce a tam i zpátky to bylo stejně daleko a stejně úporný terén. Oni na to neustále kontrovali, že ani náhodou, že nám to jde moc hezky. Celá trasa končí neskutečným hrdlořezákem, kde se člověk těší na seběh k hospodě, ale při seběhu bylo na cestě bahno a hospoda byla zavřená. Pokolikátý – i když to byl bezvadnej běh, jsem si říkala, mám já to zapotřebí, tu svojí hlavu? Nemám ! :) Read the rest of this entry »
Možná znáte, možná neznáte. Bylinková sůl. Pokud neznáte žádný kupovaný originál, vůbec, ale vůbec to nevadí. Bylinková sůl patří přesně mezi takové produkty, které si lze velmi dobře vyrobit doma. Samozřejmě je ideální, pokud máte vlastní nasušené bylinky, nasušený česnek, případně pro efekt i fialový sléz či oranžový měsíček. Pokud ovšem vlastní nemáte, ničemu to nevadí. A pokud si pořídíte i hezkou skleničku, máte v cuku letu velmi vhodný dárek, který můžete přinést jen tak mimochodem s sebou. Read the rest of this entry »
Letošní zimu asi netřeba komentovat.Letošní zima je parádní. A aby člověk moc nelétal v oblacích, den, kdy jsem jela s dětma do Prahy na přezkoušení, klesly teploty ráno na -8°C. Vlak nám jel v 5:19, hodinku to dá na vlak, takže vstávání do mrazivé noci. Pan domácí učí děti dost nenásilnou formou, nemá na rozdíl ode mne nesmyslné vzorce v hlavě, nepotřebuje učebnice, nepotřebuje žádné osobní učební plány a na jeho interakci s dětmi je velmi dobře vidět, jak je potřeba vnést do učení mužský element. Pan domácí odmítá rozdělovat učení dětí na „to pro úředníka“ a „to pro ně“. „To pro úředníka“ zcela ignoruje. Nakonec právě ta nenásilná forma je rozhodně ta nejprůraznější. Read the rest of this entry »
Dnes jsme se rozhodli, že 9. leden ode dneška nazveme „Dnem zdravení“ a takto ho i nadále budeme slavit. Dnes jsme využili hladovosti amerických imperialistů, stáhnuvších si veškerou zimu na svůj kontinent a vyrazili na opožděný zimní nákup s koňma a během dne nás zcela nečekaně pozdravilo snad sto lidí. Na pana domácího v kabátu a klobouku dnes drželi spíš muži. Až z toho byl nesvůj, kolikrát mu kdo dnes mávl na pozdrav, aniž by ho pan domácí znal. Všichni dnes byli velmi milí, usmívali se, i na poště :), přesto, že pošta má nový systém, progresivní, kdy jedna z pošťaček musí každé ráno svým osobním autem dojet 30 km daleko do depa, nabrat pracovní auto a poštu a večer hezky auto a dodejky do depa zpět. Kam se hrabou všechny ty rozvozné firmy jako ppl a dpd a všechny ostatní. Progresivnímu tempu pošty nemohou stíhat. Depo, které nyní má o starost méně, protože si pošťačky jezdí samy pro poštu, nám navíc každý balík pozdrží o cca dva dny, protože tato změná zatím trvá teprve dva měsíce a oni stále ještě nevědí, kde bydíme :). Milá Lacerto, nejste evidentně sama! 
Pak jsem také dostala od jednoho známého mailem odkaz na jeden test. Dalo by se říci – celkem triviální test. Test motoriky. Jacíkův motorický test. doslova. Prostě nic nenormálního, lehnout na záda – výchozí pozice, stoupnout, stoj vzpřímený – zcela vzpřímený, lehnout na břicho, stoupnout, lehnout na záda, stoupnout, lehnout na břicho a takto skoro do zblbnutí. Tedy ne tak dlouho, nýbrž dvě minuty. Právě dvě minuty. Počítat si každou operaci, stoj, leh na záda, stoj, leh na břicho je tedy za 4 body. Jak říkám, triviální. No, upřímně řečeno, jsem ráda, že tu taky bydlí šestiletý Hugo, jinak bych si snad myslela, že jsem nemotorická. Zkuste to a pochlubte se do komentářů, ale chlubte se prosím jen vy, kdo budete mít méně než 60. Ostatní taktně mlčte :-). Read the rest of this entry »
Tak co? Co vánoce? Dobrý? Napečeno? Uklizeno? Vyzdobeno? Tak to je bezva, to patříte letos přesně do té skupiny, do které my nikoliv! Letos mi to došlo nikoli až po upečení deseti kil cukroví, nýbrž hned po druhém druhu – totiž po těchto vanilkových rohlíčcích. Před tím jsem stihla ještě báječné pomerančové hvězdičky a na ty dám recept zítra. Před čím že? Před tím, než mi to došlo. Že másla je každý den půl kila, Mariím chutná seno, a tak není kam spěchat. Hezky si to rozvrhneme pěkně do celého roku. Na výzdobu jsme obětovali moho nocí sněním o výrobě tématických slaměných a vizovických ozdob, vkusných a krásných a v realitě jsme tomu věnovali 31 Kč na barevné papíry, ze kterých děti udělaly dlouhý řetěz. A atmosféra je báječná. Přesně 70 metrů pod námi končí bezsněhová zóna. My jsme již v zóně sněhová, takže bordel je pod sněhem a atmosféra se udělala sama. Děti nás navíc přemluvily jít na vánoční trh, který sestával z dvaceti stánků s ponožkama a rukavicema, jeden stánek se svařákem a dva se jmelím. A tak jsme skončili vánočně na Bowlingu. Máme tu báječný, kam pouští hráče v pohorách a nevadí jim, když si malé děti berou ty největší koule a snaží se ke kuželkám dostat skrz prostředek dráhy. Na půllitrovou malinovku a vyzvednout stolní hru na poště, kterou jsme dostali jako dárek. Mimochodem, když jsme ráno šli, koně byli na pastvině u čtyř hromádek sena. Děti se rozhlédly a pravily: “ Vidíte, hezky to mají rozdělený, u jedný jsou kobyly, u druhý chlapi, u třetí jsou chudinky a u čtvrtý jsou sobecký mimokolektivové!“ Pan domácí byl nadšen. :) Read the rest of this entry »
Je tu sníh, všude bílo. Na kopci těží 8 hektarů lesa, takže všude kolem harvestory – výhodu to má. Jedou na dvě směny, takže celou noc si připadáme jako ve velkoměstě, všude to svítí – vyvážečky mají světla na všechny strany, hezky to tu v noci vrní, pes štěká – jako bychom byli v centru vsi a největší výhoda je ta, že běžně navátá cesta je stále rovná a průjezdná. Děti jsou nadšené a chodí koulovat vyvážečky a pak přibíhají smutné, že dnes tam byl ten příjemnej, co jim mává, to se pak prý blbě hází, lepší je, když je uvnitř ten „nepříjemnej“. Jinak zima je stejná jako každou zimu, prostě nám tu mrzne pozadí.
Dnešní recept je recept na velmi sladký a vláčný dezert. Neznám ho v jeho originále, jak by řekl pan domácí „Chválabohu“, protože tento dezert jsem poznala díky tomu, že ho jeden známý velmi často konzumuje. A když o něm tak často povídal, zajímalo mě, co to je a tak jsem si to vygooglovala. Obrázek je to hezký, jak to chutná v originále nevím, ale rozhodně je to dobrá inspirace pro novou „buchtu“. A tak jsem chvíli hledala. Recept přímo na tento moučník jsem našla tady a nevěřila, že výsledný produkt bude vypadat, jako ten sterilní na obrázku, a že má obsesivní touze, aby to vypadalo „jako kupovaný“ bude učiněno zadost. Ale vrhla jsem se do toho a světe div se, alespoň částečně se to obrázku podobá. Musela jsem udělat nějaké úpravy, které mi více vyhovují, místo hladké mouky jsem použila celozrnnou a domácí salko a je to opravdu velmi dobrý moučník.
Pokud někdo má raděj méně sladké moučníky, rozhodně doporučuji ubrat cukr. Moučník se skládá ze dvou částí – kokosové a tmavé řidší. Jak naložíte s kokosovou částí je zcela na vás. Lze jí na řidší hnědou část strouhat, lze jí tam vkládat jako dlouhý váleček, lze udělat kuličky a vložit kuličky. Kokosové části je celkem hodně a lze nechat fantazii volnou ruku. Read the rest of this entry »
Když se lidé scházejí, padají různá témata. Někdo se baví o důležitých věcech, někdo o důležitých méně. My měli návštěvu a padlo velmi důležité téma, to nejdůležitější – a totiž, jak moc je pro muže důležité, když žena odpovídá pozitivně na drobné dotyky a fyzický kontakt. Především například, jak je nepřípustné, aby muž, toužící políbit ženu zrovna, když myje nádobí, byl odmítnut tak prostou větou, jako „Myju nádobí!“ Co vzniklo z této diskuze není vůbec důležité. Důležité je, co k tématu napsala Petra. „Mně by přišlo sexy, kdyby ke mě přišel chlap, odstrčil mě od nádobí a umyl by to – to bych ho při tom nejen líbala, ale klidně i objímala!“. Jak to máte vy? Read the rest of this entry »