Archive for the ‘Zelenina restovaná’ Category
Drobné radosti lidského života jsou často přijímány jako samozřejmost, o kterou není třeba pečovat, což se mnohým stává osudovou chybou. Velké věci i velké radosti většinou nemají dlouhé trvání, ale ty každodenní drobné, kterých si moc nevšímáme, mají většinou dalekosáhlé důsledky. A tak od té doby, co přišel syn, že by chtěl lítat a naplnil tak mou noční můru posledních 16 let, raduju se z létání mužského osazení rodiny několikrát denně. Nejprve, když je správný vítr (rozuměj, fouká to na nějaký vhodný kopec) a oni každý den jak o Vánocích chystají ty obrovské bágly, podruhé, když letí a ve vysílačce člověk slyší jejich euforické stavy (nijak se to časem nezmenšuje), zatřetí, když vím, že mě do toho nenutí, a že mé pětileté paraglidové intermezzo je nenávratně pryč a nikomu to nevadí, protože za řidiče a servis jsou raději a pak samozřejmě ta největší radost. Když odletí a zpoza xx km, kam už nedosáhne vysílačka, čekám s telefonem v křečovité ruce, a když poprvé zazvoní, můžu Hugovi sedícímu vedle mě a neustále mě uklidňujícímu sdělit – jeden žije! A jak praví známé pořekadlo, když prší, je lépe se usmívat, než mračit, protože i když se budu mračit, pršet nepřestane, je to stejné s létáním. Ale za tou usměvavou a přející maskou je často obrovské množství racionality a iracionální já je stále uvnitř, sevřené a čekající na večer, až se člověk uvolní a řekne si – fakt hezký den to byl :)
Omlouváme se za náhlou změnu vzhledu stránky po téměř deseti letech, ovšem GDPR je opravdu náročná úprava,zvláště, když je na naší stránce více než 12500 komentářů neregistrovaných návštěvníků, kteří ovšem vložili svůj email. Změnu stránky si vynutila změna šablony, aby bylo možné GDPR nějak zvládnout. Děkujeme moc za pochopení!
V květnu u nás ještě neroste špenát, ať děláme, co děláme. Zatím jsou to malinké lístky po letošním suchém jaru a tak je dnešní rýže ze špenátu mraženého. Za chvíli ovšem půjde velmi dobře nahradit právě čerstvým. Je to rychlovka!
Potřeba je kulatozrnná rýže, mražený špenát, hrášek s mrkví, cibulka, 1 pórek, trochu oleje, vejce dle potřeby, sůl, pepř.
Nejprve propláchneme rýži, zalijeme vodou tak, aby byla ponořená, osolíme a dáme vařit. Jakmile se voda vyvaří, přilijeme další vroucí vodu. Toto opakujeme tak dlouho, dokud není rýže zcela měkká. Místo vody můžeme samozřejmě použít zeleninový vývar.
Mezitím si osmahneme na oleji hrášek s cibulkou, nakrájený pórek a špenát. Poté smícháme zeleninu s vejce, která necháme řádně prosmahnout. Osolíme a opepříme. Měkkou rýži smícháme se zeleninou s vejci.
Máme děti na dovolené u babiček a je to neuvěřitelné, jak málo musí člověk vařit, resp. jak málo se toho oproti běžnému režimu sní. Jedna bábovka vydrží několik dní, to je pro mě zcela neznámé a nové. A taky je to tedy obrovská zodpovědnost, protože mám na starosti jejich kuřata a kachně a sedící kachnu a slepice. Včera spadlo kachně do šachtičky u studny, bylo zcela v pořádku, ale než jsem ho našla, pořádně jsem se zapotila, jaký dostanu nářez, až se vrátí. Dřevo se taky samo nedonese, voda zvířatům nenatočí, nezatopí se samo ani na vaření, ani v koupelně, tudíž to větší vaření nakonec není až zase tak veliká daň. Už by mohly přijet!
A také jsme úspěšně prošli KVS a můžeme prodávat mléko, z čehož mám velikou radost a také jsou borůvky, z čehož už tak velikou radost nemám, ale co se dá dělat.
A dneska jeden dvojrecept, je to opravdu dost chutné, takže na letní dny velmi doporučuji!
Dnes velmi rychlé jídlo, na které je třeba lilek, žampiony, cibule, olivový olej, čerstvý zázvor, sojová omáčka, sezamový olej, pšeničný sirup (lze nahradit jiným), trochu čerstvé saturejky, sůl, česneková pasta, bramborový škrob, slunečnicový olej, bílé víno.
Lilek rozkrojíme podélně na dvě poloviny. Položíme ho na rozkrojenou část a v oblé části, kde má slupku, nařízneme dva šikmé kříže. V misce rozmícháme trochu pšeničného sirupu, sojovou omáčku, nastrouhaný čerstvý zázvor, trochu česnekové pasty z pacibulek, sezamový olej a trochu škrobu a vše promícháme. Nožem pootevřeme zářezy v lilku a mašlovačkou dostatečně potřeme omáčkou. Stejně tak celý lilek ze všech stran. Read the rest of this entry »
Máte stále ještě na záhoně růžičkovou kapustu? Ona by tam podle všeho měla být. Je celkem teplo, hezky, nezavalily ji zatím přívaly sněhu, ideální rok. Podle všeho. Ale někdo už tam má jen trochu, protože kromě kapusty tam má také krávu, která utekla z ohrady. Krávy mají bohužel také rády růžičkovou kapustu, ale jsou solidární a něco nám nechávají. A tak toho využívám a rychle připravuju zcela jednoduché jídlo, sestávající z růžičkové kapusty, cibule, vlašských ořechů, oleje, zelenou petrželku, česnekové pasty a sýru jádel.
Read the rest of this entry »
Dnešní jídlo je typicky podzimní, i když je třeba sáhnout do zásob, nashromážděných i z léta. Příprava není úplně na pár minut, je nutné prostě vědět, že člově stráví v kuchyni o něco déle, než u restované zeleniny, nicméně je to jídlo velmi chutné a určitě se vyplatí mu svůj čas věnovat už i proto, že je možné udělat celý plech s vyšším okrajem, neboť druhý den jsou kostky velmi dobré studené. Read the rest of this entry »
Jestli je známkou stárnutí to, že si člověk vzpomene, že má výročí svatby, tak potom evidentně stárnu. Protože jsme měli dvojitou svatbu, většinou jsme se o výročí dozvěděli díky tomu, že nám zavolal švagr. Pár let nevolá a tak tento den vždy jen proběhl.
My věděli, proč chceme svatbu na VŘSR, aby se nám to dobře pamatovalo, ale utli nám tehdy tipec – bylo plno. Tak to bylo šestého. Letos jsem si vzpomněla a pevně doufám, že pár následujících let u toho zůstane. Že to třeba nebude gradovat ve formě případného těšení, nedej Bože nějakých příprav. Pak je ale zase pravděpodobnost, že člověka navštíví strýček Alzheimer, a když už dojde k nějakým přípravám, zapomene z jakého důvodu. Není od věci si asi hýčkat vždy právě tu situaci, kterou člověk zrovna prochází. Brali jsme se na Vyšehradě a byla jsem strašně mladá. Teď jsem o dost starší a musím říct, že být v té situaci znovu, rozhodně neváhám a rozhodně bych nevolila jinak – tedy nemyslím ani Vyšehrad, ani ten slavnostní akt, který se stal sám o sobě poměrně trapným – nějak si na ty tanečky kolem nepotrpíme, ale do toho svazku jako takového bych určitě šla zas a znovu). Read the rest of this entry »
Včera se nám narodil druhý býček, takže máme dva – měsíčního a denního. Oba pijí jak o život a včerejší rodička měla dnes 15 litrů mleziva na jedno dojení. Kdyby byl v okolí případně někdo, kdo by kvůli revmatitidě, imunitě, Bechtěrevově nemoci nebo dalším různým neduhům byl zvyklý na podpůrnou léčbu panáky mleziva, nechť se ozve a následně si dojede. Zazásobíme mu rádi mrazák na příští rok. Kromě dvou porodů jsme také absolvovali první třídní schůzky v životě a po měsíci první školní docházky se náš pošramocený navyklý denní systém začíná vracet do normálu. A protože každé dítě je úplně jiné, musíme využít toho, že jedno z těch dalších se ochotně učí z frausovských učebnic, které nám ale na devítku chybí a z osmičky chybí dějepis. A protože nepotřebujeme novou knihu, naopak, rádi bychom popřispěli tomu, kdo si je už koupil a nyní již nepotřebuje, kdo byste měl doma a rád prodal (nepotřebujeme pracovní sešit a učebnice nemusí být v dobrém stavu), neváhejte se ozvat. Read the rest of this entry »
Nejprve uvaříme brambory a lehce orestujeme. Během restování brambor osmahneme cibulku, pokrájenou na plátky na slunečnicovém oleji, přidáme omytý čerstvý špenát, pokrájená rajčata na kolečka a nakrájené omyté ředkvičky. Osolíme a po cca 5 min vyndáme z pánve, promícháme s olivovým olejem a balzamikem a uložíme na talíř. . Na pánvi následně orestujeme marinované tofu a jedno vejce.
Hotové brambory promícháme s růžovým pepřem a na talíři posypeme čerstvě mletou směsí pepřů.
Máme prázdniny. Je po přezkoušení, po přijímačkách a doma se vymýšlí ptákoviny. Pan domácí s dětmi nedávno u stolu nahlas přemítal, že každé dítě, které jde poprvé do školy, mělo by mít s sebou doprovod, případně kornout s bonbóny pro spolužáky, kytku pro paní učitelku, přezuvky a velikou svačinu. Naše děti by o to prý neměly být ochuzeny. A tak, až půjde to nejstarší v září poprvé do školy, do prváku, měly bychom mu to také dopřát. Možná i sériově. Že by vždy nakoukl do třídy někdo z nás a upozornil na to, že svačinu má v pravé kapse a další, aby nezapomněla hodně pít, nebyla drzá a zda má obalené sešity! A jak doplnil rychle Hugo – „a pořádně jí tam ztrapníme!“ Read the rest of this entry »