Archive for the ‘Zelenina restovaná’ Category
Když je říjen, je jasné, že dýně je na denním pořádku. S tím se nedá nic dělat. Je jí hodně, dá se připravit na spoustu způsobů, dá se použít spoustu druhů dýní, patizonů, tykví vůbec. Dnešní jídlo je obyčejná kabotcha, neboli zelené hokaido, která má tvrdou kůru a světlejší dužninu. Kromě poloviny jedné velké dýně Kabotcha, potřebujeme ještě dvě cibule, 200 g celeru, 100 g petržele, 4 papriky, nejlépe různě barevné, 4 větší rajčata, sůl, pepř a olej. Na brambory jsou pak třeba brambory, olej, olivový olej, balzamikový ocet, sůl, pepř, palice česneku, čerstvá saturejka, dobromysl, máta peprnná, tymián a rozmarýn.
Read the rest of this entry »
Letošní úroda není nic moc. Brambory vyorala prasata, skleníková a fóliáková rajčata konzumujeme, máku a česneku hodně, ale ostatní trochu vzalo za své. Co však přežilo s úspěchem několikaměsíční absenci zájmu o zahradu a nasměrování veškeré energie do připravované knížky (mimochodem, není to už v mých rukou, což je náročné, ale pevně doufám, že těm druhým rukám mohu věřit a vše je otázka pár dnů… 3) – tak mou letošní laxnost naprosto bez problémů přežily dýně a patizony. A tak toho nyní, když čekám a koušu si nehty, využívám. Dnešní formu patizonu vřele doporučuji. Read the rest of this entry »
Jaro je hezké, ale hladové. Letos není pouze hladové, ale také suché a bude hůř – pravděpodobně. Není nad to, mít před chalupou malý, roztomilý rybníček. Ale také není nad to, když si člověk neplné své sny příliš rychle, když si je poctivě hýčká! To je neméně důležité. To je letošní velké téma – rybník. Ono to bylo i loňské téma a možná, že bude i napřesroční! Read the rest of this entry »
Na kopci nám začalo jaro. Když jsme začínali s touto stránkou, ani náhodou jsme si nemysleli, že tuto větu budeme psát vícekrát, než jednou. Ale tak se to nějak seběhlo, že stránka pokračuje a jara se stále opakují. Letos je to vskutku jaro báječné. Sice suché a obáváme se malinko, že bude následovat poměrně suchý rok, ale jinak poslední půlrok byl více než milostivý. To možná v květnu ani pan domácí nebude prodávat chalupu a nebude chtít někam na jih.
Dnes se mnou Hugo pracoval neúnavně ve skleníku, sázel a při tom mluvil, plnil kelímky hlínou a při tom mluvil, odnášel kopřivy a přitom mluvil a pak si sedl na bobek, dlouze vzdychl a prohlásil – „Ty se taaaaaaak mááááš!!!“ Já říkám “ Jak to Hugo?“ – “ No, protože máš takovýho pomocníka!“. Zcela vyčerpána nikoli prací, ale jeho maxipřednáškou, musela jsem se hluboce zamyslet, koho tím myslí :). Pak doma Hugo několikrát neopoměl nadhodit „Ježííši, já jsem tak strašně šikovnej!“. Děti jsou zrcadlo prý. Také sami sebe chválíte? My evidentně ano. Zvířata nemluví a někde to slyšet musel. :)
Včera jsme měli takovou rychlou večeři. Tato kombinace surovin je celkem nezvyklá, ale rozhodně není špatná. Navíc je vše uvařeno v cuku-letu. Důležitým článkem je vejce, na které jsem však použila sýrovou formu ve tvaru srdce, ale každý si jistě poradí, jak použít jako formu něco jiného,například vánoční formičky na linecké košíčky :) Read the rest of this entry »
Dnes jsme se rozhodli, že 9. leden ode dneška nazveme „Dnem zdravení“ a takto ho i nadále budeme slavit. Dnes jsme využili hladovosti amerických imperialistů, stáhnuvších si veškerou zimu na svůj kontinent a vyrazili na opožděný zimní nákup s koňma a během dne nás zcela nečekaně pozdravilo snad sto lidí. Na pana domácího v kabátu a klobouku dnes drželi spíš muži. Až z toho byl nesvůj, kolikrát mu kdo dnes mávl na pozdrav, aniž by ho pan domácí znal. Všichni dnes byli velmi milí, usmívali se, i na poště :), přesto, že pošta má nový systém, progresivní, kdy jedna z pošťaček musí každé ráno svým osobním autem dojet 30 km daleko do depa, nabrat pracovní auto a poštu a večer hezky auto a dodejky do depa zpět. Kam se hrabou všechny ty rozvozné firmy jako ppl a dpd a všechny ostatní. Progresivnímu tempu pošty nemohou stíhat. Depo, které nyní má o starost méně, protože si pošťačky jezdí samy pro poštu, nám navíc každý balík pozdrží o cca dva dny, protože tato změná zatím trvá teprve dva měsíce a oni stále ještě nevědí, kde bydíme :). Milá Lacerto, nejste evidentně sama! 
Pak jsem také dostala od jednoho známého mailem odkaz na jeden test. Dalo by se říci – celkem triviální test. Test motoriky. Jacíkův motorický test. doslova. Prostě nic nenormálního, lehnout na záda – výchozí pozice, stoupnout, stoj vzpřímený – zcela vzpřímený, lehnout na břicho, stoupnout, lehnout na záda, stoupnout, lehnout na břicho a takto skoro do zblbnutí. Tedy ne tak dlouho, nýbrž dvě minuty. Právě dvě minuty. Počítat si každou operaci, stoj, leh na záda, stoj, leh na břicho je tedy za 4 body. Jak říkám, triviální. No, upřímně řečeno, jsem ráda, že tu taky bydlí šestiletý Hugo, jinak bych si snad myslela, že jsem nemotorická. Zkuste to a pochlubte se do komentářů, ale chlubte se prosím jen vy, kdo budete mít méně než 60. Ostatní taktně mlčte :-). Read the rest of this entry »
Neemigrovala jsem, neutekla, na stránku myslím, ale posledních 14 dní méně. Málo. Skoro vůbec. Jak psal pan domácí, mí bratři – stres a neklid a sestry – obavy, jsem posledních 14 dní opravdu pozvala na celodenní vzájemné soužití. Vše mělo být ukončeno přezkoušením o víkendu. Ani nejbájnější představy však nevykreslily tak barvitou skutečnost. Read the rest of this entry »
To počasí je naprostá rána pod pás. Já, člověk tabulkový a plánovač, který nejvíce času tráví plánováním, které ovšem velmi záhy bere za své a tak musí plánovač sednout a udělat plánování nové, což mu zabere většinu času a nezbývá již na samotnou aktivitu :), jsem si naplánovala, jak a kolik a na jak dlouho budu vyrážet ve svých teniskách a teď toto. Hugovi je to po ramena, my se brodíme nad kolena v těžkém sněhu, z dlouhých výletů jsou výlety kratší a někdy stojí člověk nešťastně na kopci, deset kilometrů od domova, dívá se z toho kopce na kopec domovský, všude mlha, fouká, sněží a přešlapuje několik minut v obrovské závěji a přemýšlí, jestli to ještě půjde dopředu, nebo to otočí a poběží zpátky. A pak člověk přiběhne úplně promočený a nejraději by odemkl dveře třeba v Mánesce v Praze, skočil do koupelny, nahodil páčku, vlezl do vany a pustil horkou vodu až po bradu. Zatím však na něj od stolu ihned po návratu křičí Hugo, že má hlad,( to Hugo křičí průběžně, každých deset minut během celého dne, jen tak cvičně) pan domácí i děti sice poctivě přikládají, ale koupelna je mimo dosah kamen a tak už je pěkně promrzlá a tak si člověk musí nechat zajít chuť. Ale tentokrát si řekne – že ne, že bude horká vana a basta. A vezme velkou černou vaničku od koňů, pan domácí nanosí vodu na kamna a člověk má hned pocit, že je na Vinohradech. A do toho přestane Hugo křičet, že má hlad, odchází ve svých pěti letech ladným krokem pro stativ, ten si beze slova šteluje, pak jde pro foťák, připíná ho na ten stativ a začíná fotit po místnosti. Zcela konsternovaně ho pozoruju z vany a pak, ještě než se ponořím, tak slyším, jak říká Kvídovi – hlavu uříznem, prsa necháme ….-). Má to srovnaný už v pěti hoch, za deset let to bude vše mnohem náročnější :) Read the rest of this entry »
Dnes jsem složila maturitu z managementu, když jsem po dobu tří dnů zaměstnala všechny známé, kteří mohou mít na návštěvě nějakého cizince, který by mi mohl zaplatit z jeho internetbankingu startovný a já mu to mohla poslat v českých korunách, protože naše banka si za takovou transakci v neeurech, jen za poslání peněz z ČR do ciziny, účtuje 500,- a to odmítám zaplatit už z principu. Naštěstí známe pár lidí, kteří jsou velmi ochotní, ale problém je, že ne často mají takového cizince po ruce. Jeden měl. David. Ten zase ale žije v Praze s kozama a nemá notebook, intenet, natož internetbanking. Zase ale má u sebe na návštěvě dva vstřícné cizince, jejichž účet mi přijde ohromně vhod. A tak bylo třeba najít ještě jiného společného známého, kterému poslat ty české peníze. A taky bude muset David zítra najít v Praze nějakou internetovou kavárnu. Tak jsem mu nabídla ještě rodiče pana domácího hned nedaleko, i s volnou návštěvou krásného parku vedle a přemýšlela, jak mám rodičům pana domácího sdělit, že zítra ráno je navštíví náš známý s dvěma přátelli, vezme si od nich voucher do parku, na chvíli navštíví jejich počítač a zda by mu mohli rovnou zaplatit?:). Ale to mě minulo, protože David napsal, že to je trochu z ruky. Vše se úspěšně tedy podařilo a teď už se může stát maximálně to, že zjistím, že jsem úplně mimo plán těhotná a dlouhé běhání tudíž padá. To je možná Caso mnohem jistější než brašny na koně a potenciální vožení dětí v nich.
Pan domácí je zcela logicky proti každému organizovanému závodu, takže mou revoltu každý den (přestává až když začnu plakat, že mě vůbec nechápe) komentuje přáním, že mi tu uspořádá maraton soukromý. Petra na to odpověděla – „Myslí tím, že pojede na Sáře a požene tě před sebou s plným batohem z Penny?“ Takže až uvidíte někde dvojici, jak jeden běží s batohem podle fáborků, druhý za ním na bílém koni a bude blízko Penny market, pak to znamená, že platba od Davida nedošla, cizinci se ztratili, platba šla tak dlouho, že dalších x přihlášených navíc nad limit mě předběhli a já utíkám před jásajícím panem domácím, který bojkotuje každou organizovanou akci. Read the rest of this entry »
Nečekejte vánoční recept – u nás letos milujeme Vánoce, které Vánocemi tak trochu nejsou. Letos máme trochu punkové Vánoce. Už máme tři těsta na cukroví – ale zatím žádné cukroví :-), to je veliký úspěch. Pan domácí se raduje, jak je to pěkně podle jeho gusta, protože doma je klid, naprostý klid, okna počkají, vytapetováno za dřezem je místo vánočního úklidu, sníh slézá a děti se nechtějí učit, protože to nemá cenu, když zítra vše skončí :). Také jsme byli po patácti letech v kině. Naposledy to byl Larry Flynt od pana Formana a předevčírem jsme tedy zabrousili do trochu jiných vod – byl to školní výlet – děti navštívily poprvé biograf a my respektovali jejich volbu, tedy Dobu ledovou IV. No nebyl to Larry Flynt, ale nostalgie a přítomnost pana domácího vedle v křesle a tedy taky nostalgie, mě naprosto dostatečně uspokojily. Děti jsou také spokojené, protože si tradičně přinesly 38,5 – ideální stav na ležení a dívání se na pohádky. Read the rest of this entry »
Přišla zima a dnes je nádherně. Všude mráz, svítí sluníčko a naše malá slepička snesla první vajíčko. Malé, hnědé, roztomilé. Přesto nedokážu odpovědět na otázku, jak dlouho má kuře malá vajíčka :). Mám taky nový progres – protože jsem celkem veliký čtenář, nebo lépe řečeno – byla jsem, do té doby, dokud nepřišly děti a já nezačala usínat přesně pět sekund po ulehnutí, měla jsem potřebu svou čtenářskou vášeň nějak navrátit do svého života. Nyní je to v naprosto ideální kombinaci – čtečka a mp3. Jenomže mluvené slovo není vždy k dispozici a tak jsme došli i přes počáteční nevůli k programu který e-knihu načítá. Stačí si pak jen vybrat hlas, zda má předčítat muž či žena a už to frčí. Při běhu a práci mp3, večer v posteli čtečka. No a díky tomu nastal okamžik zlomu – je to totiž velmi ale velmi veselé. Program je naprogramován na češtinu, tudíž anglická slova čte česky. Proto člověk málem přeletí přes kořen v lese, když se zakucká, protože slyší Ukázka z knížky :-) Do toho se ozve velmi důrazně naprogramované „ne“ nebo velmi výrazné, vysokým hlasem vykřiknuté „ahoj“, které se vůbec, ale vůbec nehodí intonačně do okolního textu. Nicméně zatím mě to ohromně baví :-). Read the rest of this entry »