Archive for 2011
Takže jsem chtěla napsat – je to přesně rok, ale o den jsem to prošvihla – co jsme se přestěhovali do vlastního virtuálního doma z pronájmu, zatím rok spíše příjemný než nepříjemný. Báli jsme se báli, že nás na stránkách budou navštěvovat lidé typově ne úplně souznělí, a že občas někdo zaprudí. Opak je pravdou. Lidé chodí různí, pestrá společnost to je, všichni zatím dost korektní a ku vzájemnému prospěchu se tu virtuálně vídáme. Tedy doufám, že prospěch je i na druhé straně obrazovky :-).
Dokonce si někdo objednal svou stránku přes náš banner blueboardu v levém menu, čímž nám pomohl mít levnější webhosting náš a to nás neskonale těší :-). Díky všem za to -těm odtajněným, co přispívají do komentářů a do fóra, ale i těm, co to čtou inkognito.
Pan domácí se nekonec vzedmul k nadlidským výkonům a zprovoznil fotogalerii, i když vkládání fotek – opět vázne:-)), tam objednávka prostě nefunguje, já jsem si přes oblíbené zkoušení neshodila stránky,které mi daly takovou dřinu naučit se, jak se vytváří a tak si tu tak dál v poklidu žijeme a vypadá to,že se naše stránka vydá do druhého roku svého života – lépeřečeno – už se asi vydala.
Abych upřesnila neupřesněné, co se hromadí porůznu a v mailu a co občas vypadá jako informační infekce – tak ano, pan domácí platí sociální a zdravoní pojištění, ano k Elišce máme vztah blízký a kdo Elišku zneužívá více,to zatím s dovolením neodtajníme. Psát recepty v přehlednější verzi nedokážu – bohužel a kdyby někdo náhodou chtěl pomoci a napsal mi, jaký kuchyňský nůž fakt stojí za to, může sem – nebo kam chce. Budu mu neskonale vděčná.
Jsme spokojení ! Máme celkem klid a připravujeme se na lednové přezkoušení ve škole. A také adventní čas je pro mnohé časem návštěv a tak nás navštívili i rodiče, kteří nám přivezli dárek. Když už máme svou krávu, díky ní smetanu, slepice, díky nim vejce a zmrzlinovač a díky němu zmrzlinu, a když už jsou kornoutky takový sajrajt a misky se nedají sníst, a když je zatím vlastní oplatečnice sice slíbená, ale zatím v nedohlednu a je to stále oplatečnice na tenké lázeňské oplatky, nechali jsme si koupit na základě diskuze páně Cuketky tento obyčejný vaflovač na kornoutky.
Děti se nadšeně samy pustily do díla. Udělaly si samy těsto podle přidaného návodu, ani jsme nezkoušeli zatím žádné inovace, jen vyměnili mouku za celozrnnou a přidali jsme trochu vody, aby těsto nebylo tak husté – v původním receptu je 150 ml vody. A už se rozehřívalo a už to fičelo. Rozpálit, otevřít, doprostřed vrchovatou lžíci hutného těsta, pomalu zavřít, nechat na čtyřku asi dvě minuty, zkontrolovat, zda je oplatka hnědá, vyndat, natočit na kornoutek a nechat chvíli vytvrdnout. Navíc rozehřátá čokoláda, co zbyla z dělání cukroví, strouhaný domácí marcipán a tekutý karamel -no co mám povídat – s domácí zmrzlinou prostě zcela dokonalé.
125g másla, 3 vejce, 100 g cukru, lžíce moučkového cukru s vanilkou, 250g mouky celozrnné pšeničné přesáté, 1 čajová lžička skořice a 200 ml vlažné vody.
Těším se velmi na kukuřičné tacos, sýrové oplatky, bylinkové oplatky s tvarohem, prostě hezká hračka pro nás. Eliško těš se !!! Nejen, že bude příště avokádo s pravými tacos, ale taky uděláme nějaký pořádný mexický fast-food ! :-)
Protože tělo by nemělo trpět zbytečnými skoky z extrému do extrému, není od věci udržovat ho v tomto ročním období, které je tukůhojné na podobné úrovni a ubírat mu postupně :-). Ovšem dá se milé tělo také trochu očůrat a ty tuky mu sice dodat, ale takové, které tělu spíše prospějí, a které zase tak jednoznačně hned neuloží a totiž tuky ve formě nenasycenýc mastných kyselin, kterých avokádo obsahuje až 20%. A také obsahuje docela velké množstí bílkovin – je proto tedy dost vhodné pro těhotné a kojící ženy. A tak by mě zajímalo, zda -li i tu může dojít k fenoménu „Mohamed a hora“. Je možné, že když budu jíst hodně avokáda…. :-)) Read the rest of this entry »
Dnes jsme s dětma prohlíželi a třídili semínka na jarní a vlastně už na zachvilkové setí – za chvilku dojde na celer a papriky a moc se nám líbila tato semínka. Abych to trochu zkomplikovala a ztížila, je tedy fakt, že jsme si neobjednávali pouze zeleninu, ale to může být i zavádějící :-)
A tak prostá otázka – k jaké rostlině patří tato roztomilá semínka? 
Někdo má rád zcela a nekompromisně tu svou, případně maminčinu či babiččinu vánočku – u nás je to tato, někdo dává přednost štole, někdo sfoukne obě a pak jsou tací, co mají rádi experimenty a třetí vánoční svátek už by chtěli zkusit také něco jiného. A pro ty je tento recept, který vypadá trochu složitě, ale opak je pravdou. Delší čas, který recept potřebuje neznamená vždy nezbytnou přítomnost kuchaře, těsto sice déle leží, ale zároveň může stejně dobře ležet i ten, kdo podle něj právě vaří :). Je jen potřeba to ohlídat a připravit si velmi jednoduché základní těsto den předem.
Je to vánočka podle receptu Cirila Hitze o kterém jsme psala jako autorovi v článku základní knihy na letošní zimu. Kdo zná pečení Petera Reinharta, je mu hned jasné, že se jedná o pečivo nadýchané, přes noc kynuté v chladu a silně připomínající – alespoň mně, Německo a jeho právě takové motané stuhy, pokrývané cukrovou polevou, které nám vozil dědeček od babičky – z obchodu od babičky :-). Read the rest of this entry »
Jste unavení, uondaní, štve vás to právě teď, musíte a musíte a musíte? Nebo je hlavně klid, je vám dobře a máte čas na přemýšlení? 
My osobně Vánoce úspěšně více než deset let neslavíme – nejsme křesťané, na slunovratu není v období elektrifikované domácnosti příliš co ke slavení, slevili jsme z cukroví a stromečku- špičky, kterou každý rok najdeme – když nenajdeme,došlo už i na padlý kmen bez jehličí (nepopírám, že takto provokativně to panu domácímu ladilo nejvíce:-) – dárky jsme uhájili- nebyly a nejsou. Děti se tedy těší na cukroví a perníčky a na zdobení a na rachejtli – jednu od jednavacátého až do štědrého dne -jsou v krabici čtyři. Těší se na pohádky z počítače, které si postupně nashromáždily během roku, těší se hlavně na sníh. Těší se na to, jak si napíší na okno dopis o nehmotné přání. Zatím převládal každý rok zamrzlý rybník, sníh, nebýt nemocný a letos přibylo Hugovo – prosím, chtěl bych umět číst! Na případnou námitku odpovídám ihned protinámitkou – nikoli, nešťastné na Vánoce nejsou. Read the rest of this entry »
Dnes nás jako nyní pravidelně každé ráno vzbudila rohatá hlava Máši, která si chodí na svou pravidelnou procházku skrz ohradník. Máša je velmi – velmi chytrá kráva. Když pan domácí dojí a Máří dostane svůj příděl šrotu s řepou a senáže, odebere trochu té voňavé trávy a nese jí koňům a Máše, aby Máří neotravovali. Den co den se za ním a za senáží všichni okamžitě rozeběhnou. Den co den se na půli cesty zastaví rohatá Máša a čeká. Poctivě, tak dlouho, dokud si není jistá, že to pan domácí nestihne. Hned jak si je jistá, že pan domácí je dostatečně daleko, aby jí nedoběhl, otočí se a tryskem to metelí za Máří, tu okamžitě vyžene – nafutruje si plnou pusu senáže – krávy normálně toto nedělají, málokdy člověk vidí krávu s naditými ústy – a jak zahlídne pana domácího, peláší s úlovkem pryč. Ráno tedy se jde k oknu podívat, kdy už zase bude to povedené divadlo :-) Chytrá kráva je skutečný dar!
Pan domácí pak rozladěn chodí po místnosti, dívá se na naše cukroví a neustále si brumlá pod vousy, že si asi napíše na stránku, jestli by mu někdo neporadil, kde by si mohl objednat nějaké cukroví :-), ale dnes už je jasné – máme dost :-)
Navíc si dnes při dělání karamelových košíčků nostalgicky vzpomínám na gympl, na listopad, na tajného,co nás 17. listopadu zastavil, protože kamarád měl uniformu, zatímco pan domácí, který byl na vojně jako sportovec jí nosit nemusel a poslal kamaráda šupem do kasáren, že mají vojáci pohotovost. Na to, jak si pan domácí, který poslední rok měl uniformu jen zcela výjímečně s radostí svlékl civil a „zelený“si to se mnou namířil na Václavák ,kde ho kdosi vyfotil,protože tam byl zcela ojedinělý -ostatní vojáci měli v kasárnách utrum a pak byl na titulní straně jugoslávských novin pod titulkem – „armáda jde s lidem ! “ :-) Svátek 17. listopadu mě k této nostalgii nikdy nepřivedl, dnes jsem si ráda zasmutila a jsem ráda, že takoví lidé to mají hezké – ve spánku. Read the rest of this entry »
Chtěl bych touto cestou pogratulovat všem, kteří si stihli objednat cukroví od Kláry- protože to je pevně doufám naposledy- dříve, než jsem zaujal postoj zlého muže a tím jí donutil pozastavit proud Read the rest of this entry »
Napsat doba pečení přichází by mi přišlo věru trochu podhodnocené tvrzení – doba pečení už dávno začala přátelé a hned jak skončí, tak nastane doba zase úplně jiného pečení – ty přechody, nejsouc křesťan, ani jiný pravověrný ortodoxní mě už jaksi unikají, jako by ani
nebyly – tak tedy – během permanentího pečení v mém životě se právě naskytla chvíle, kdy je dobré upozornit na jednoduchý recept na domácí karamel. Nemyslím takový ten ultralehký, kdy se dá vařit zavřená plechovka salka na dvě hodiny do vroucí vody, pak se disciplinovaně počká, dokud nevychladne, protože jinak by bouchla a pak je z toho výborný mléčný karamel – tak ten nemyslím. Myslím ten pravý, z cukru, zadělaného hrnce, zalepených zubů a dětí, které mají čtyři hodiny v ruce tutéž lžičku a v intervalu á 15 minut vykřikují „to je jako kupované karamely!“ Read the rest of this entry »
Vážení, tak upéci cukroví není vůbec nic proti tomu, když se má přejít k logistice a nějak ho „vyexpedovat“. Ono upřímně i to pečení, když to člověk nedělá jen pro sebe je celkem zodpovědné. Například na poslední další linecké dělala těsto Eliška – dostala důvěru:-) a pan domácí se pak už jen z povzdálí usmíval – smál a neodpustil si nějakou obligátní hlášku. V tomto případě – „mě tady prostě nikdo neposlouchá, já jsem říkal, že Eliška těsta dělat nebude !“ Trochu jsme ho utřeli tím, že to nevadí, že to bude pro nás !:-). Těsto prostě bylo výborné, ovšem po upečení hořké a tak jsme pátrali a dopátrali se příliš vehementního strouhání citrónu, až na krev. Bio nebio, když je toho moc, tak je to prostě hořký. Tak jsme z druhé poloviny udělali linecký koláč s jablky a Eliška si posteskla, že zrovna, když to dělala, tak si říkala, „juchů, už umím úplně sama linecký.“:-)
Linecký je vůbec prevít. V troubě není termostat – jeho absenci nepochopí nikdo, kdo ho má. Nízká teplota – linecké bílé, přiložit, a než člověk otevře troubu a přejde 2x místnost,tak už zdaleka není bílé, spíše budeme mluvit o antonymech. Vzadu to peče víc, vepředu méně, pak foukne do komína a všechno je jinak. Zase se ale dobře skladuje a hezky balí. A včera při tom největším slejváku se Eliška odebrala do Prahy, že pojede stopem a že vezme ssebou první kilo cukroví. Pan domácí měl strach, že bude nabízet řidiči, já zase, že by mohlo skončit u pražských bezdomovců, které Eliška minule podarovala Rachadovými sušenkami. Cukroví bylo baleno s nábožnou úctou, papír, okrasný vystřižený ubrousek z ukradeného zeleného papíru dětem, děti pobíhající kolem – to už ne, to už stačí !! :-).Pak to nějak vymezit opět jemným papírem, zabalit, napsat složení – to už se Eliška i pan domácí chytali za hlavu, když jsem šla pro papír a pero, zda budu psát ještě „Liebesbriefy“ a všem rukou a na 12 stránek :-), ale cítila jsem prostě nutkání napsat z čeho to je a tak mě vytočili, že jsem tam zapomněla vanilku. Pak jsem začala balit měsíček, že jsem ho k tomu slíbila a to už začali pomalu odcházet z místnosti. O udělání hezkého razítka s obrázkem z pěnové hmoty jsem si bratru raděj zakázala říci :-)
Minulý týden jsem využila auto známých co jelo pod kopec a po hodině zpět, že přivezu krabice – jaká naivita! Nakonec jsem sehnala spoustu tatrankových a nesla je ty dva km od silnice v batohu, v tašce, v pravé i levé ruce. Zkoušela jsem i pod kopcem koupit papírovou tašku, že bych do ní dala cukroví pečlivě zabalené v krabici od tatranek, ovšem ve všech třech papírnictví na mě koukali s nelíčeným údivem – papírové tašky??? U nás? V papírnictví? No tak to jsme nikdy neměli ! :-) Read the rest of this entry »