Máme prázdniny. Přezkoušení bylo prima, dětem se líbilo, jen cesta dlouhá. Velmi vtipné bylo anglické „speaking“. Máme skvělou přezkušující, která byla ráda, že si Jentl vybrala jako téma – „My ducks“, ovšem s ne zcela korektní výslovností poslouchala téma „My dogs“. Takže Jentl mluvila o kachnách a zkoušená byla ze psů. To, že mají psi dvě bedny v sobě, to už bylo první divné a tím se to Jentl o dost stížilo, nejen, že musela mluvit, ale velmi pečlivě odpovídat na otázky, proč tedy mají psi jednu bednu a v ní pak druhou. Ale zvládla to, hezky anglicky vysvětlila, že je to proto, aby byli více v bezpečí. V noci je totiž do obou beden zavřeme a nikdo jim nic neudělá. Pro psy typické. To už zkoušející pojala jisté podezření. Pak přišla na řadu jména. Jedna se jmenuje Kapitán Orgán a druhá Kačer. Zajímavá jména pro psy, proč ne. A pak to přišlo. A co jedí? :). Slimáky. Pořád jen slimáky. A na to se zkoušející se zájmem zeptala, co že je to za rasu psů. Jentl odpověděla, že indický běžec. A to už jsem byla málem pod lavicí a jala se uvádět věci na pravou míru. Rozbalit zbytek tady»
Tak paní Müllerová, tak nám ten letošní pomocník, resp. pomocnice, dopadla jak voják u Chlumce. Napsat, že Claire odjela by bylo až příliš jednoduché. Claire byla skvělá. Neuvěřitelně pracovitá a hlavně samostatná. Okoukla, co se tu děje a pak to začala praktikovat. Neptala se, nechodila s foťákem, prostě makala. Chutnalo jí jídlo, výborně fungovala s dětma, na výlet do skal se měla dopravit na kole jen k vlaku, ale nakonec si po cestě prohlédla mapu a dala na kole celých 15 tam a 15 zpět do kopce a mezitím 15 pěšky ve skalách. Nevlastní chytrý telefon a ten hloupý má vybitý už několik týdnů. Nemá laptop ani tablet, má svůj spacák a nepotřebuje rukavice. Rozbalit zbytek tady»
Skoro všude už asi křídlatka vyrůstá z ideální velikosti, ale u nás ve výšině teprve vyjela na ideální sběr. A tak jsme vyrazili a nasbírali. Za neustálého komandování jednoho z dětí, že jim ničíme budoucí prales jsme se dobrali košíku výhonků a jali se je zpracovávat. Rozbalit zbytek tady»
Dnes tip pár efektních chlebů na snídani. Jeden je z pšeničného kvasu – dvojbarevný, druhý je pšenično-žitný celozrnný s cibulí a koriandrem a velkým množstvím semínek a třetí pouze pšenično-žitný se semínky.
Nebudu psát přesný postup, neboť se jedná o klasický kvasový chléb ve formě.
Pro první, dvojbarevný chléb si připravíme pšeničný kvas, hladkou mouku a navíc karafu – tmavý pražený slad, umeleme a přidáme do těsta – cca 4 polévkové lžíce na 1 kg těsta. Část bílého chleba odebereme, prohněteme s namletou karafou a naformujeme spolu s bílým těstem do formy.
Pšenično žitný chléb je stejný viz recept na základní chléb výše, pouze přidáme velké množství různých semen a do části chleba mletou sušenou cibuli a koriandr.
Chléb necháváme kynout rovnou ve formě a následně pečeme v 220 °C.
Máme tu veselo, tudíž není čas se moc rozepisovat. Claire je skvělá pomocnice, zatím vůbec nejlepší, co jsme měli. První dva dny si okoukla, co a jak děláme a pak to začala dělat místo nás. Ideální! Pleje, sází, sklízí ze stolu, dává na stůl, vypráví nám klišé o Francii a nekompromisně vyžaduje, aby si o to, co od ní děti chtějí, řekli anglicky. Překládá dětem francouzský tlustý komix Asterixe do angličtiny, dostala od Elišky prknem po obličeji, ale hrdinně to zvládla a také hned od rána nevyžaduje topení v lázeňském kotli v koupelně. Je nadšená z právě vylíhlých kuřat a miluje tvarohové koláče! Rozbalit zbytek tady»
Další rychlovka, ve které hrají podstatnou roli sebrané rostliny, co rostou kolem. V tomto jídle je to kořen lopuchu, medvědí česnek a do salátu pak listy pamelišky, pampeliškové kapari, listy medvědího česneku, kontryhelu, popence a kopřivy.
Přinesla jsem to na stůl a pan domácí se podíval a pravil – nemáme jogurt? Podotýkám, že za poslední týden jsem vyrobila jogurty z 32 litrů mléka. Pár tuším kam zmizlo, zbytek vůbec netuším. Paštika si je potajmu nosí v noci do svého pelechu. Už jsem tam našla dva – neotevřené, snaží se chudinka snaží ty zavařovačky otevřít, ale to uměl jen Bábel – otevřít sponu na sudu a pozvat pak ostatní k otevřenému stolu. Paštika je zatím jen bažant.
Máme celkem nevybíravé děti, ale jedno by rádo rýži bez čočky a druhé skoro plakalo, že je ta čočka s rýží smíchaná, že by rádo tu čočku. Také šel u stolu hovor o buchtičkách se šodó a o koprovce. O rajské s knedlíkem, bramborách na smetaně…. ale já byla tvrdá – jogurt došel, o tom ostatním jsem vůbec neuvažovala, takže čočka i rýže nakonec padla. (Nakonec ale byly jako moučník dvě bábovky bez bršlice, medvědího česneku i lopuchu)
Na toto jídlo je třeba připravit černou čočku a rýži, sůl, přírodní tofu, zelený pepř, kořeny lopuchu, medvědí česnek, med, citronovou šťávu, sojovou omáčku a olej.
Nejprve dáme vařit rýži a černou čočku – ulehčení – můžeme vařit společně, dejme jen trochu více vody a můžeme solit vodu, čočka změkne. Mezitím, co se vaří čočka s rýží si rozbalíme tofu, překrojíme podélně, aby nám z každého bloku tofu vznikly bloky dva a ještě napříč. Každý špalíček tofu pečlivě obalíme v zeleném pepři, který jsme opatrně nadrtili v hmoždíři a necháme cca 10 min uležet. Rozbalit zbytek tady»
Dostala jsem po babičce stohovací, cca 5l krabice z IKEA a potřebovala jsem zpracovat asi 5 kg másla, tak jsem se vrhla na sušenky a krabice byly bezvadná volba, jak na sebe sušenky nastohovat. Pana domácího běžně různé vychytávky do kuchyně míjí, pokud tedy něco nevyrábím, to si většinou neodpustí své „kdo to bude uklízet? “, když vidí odřezky, pilky, pilníky, hřebíčky – ano, většinou upřednostním hřebíček před vrutem nebo stříbrnou páskou. Proto ho samozřejmě zcela minuly i tyto stohovací krabice. Proto mě velmi překvapilo, že se mnou zavedl na toto téma ( můj jásot nad tím, jak jsou praktické) dialog. Otočen ke mně zády reagoval -„ fakt bezvadný tyhle krabice“. Nejprve mi to připomnělo základní poučku jednoho terapeuta, totiž, že ideální interakce je opakování vždy posledních dvou slov věty partnera, pak že dochází k iluzi spokojeného sdílení, ale natolik mě jeho opětovná, osobní iniciativa překvapila, když se znovu ozvalo, „tyhle krabice jsou fakt skvělý“. že jsem byla nucena obejít pana domácího a zjistit, co se mu přihodilo. Měl v podpaždí dvě praktické pětilitrové krabice, úporně likvidoval jejich obsah a pravil, že takových krabic bychom si měli pořídit hodně.
Než se dotluče další smetana na další máslo na uspokojení mé obsesivní potřeby – když už krabice, chce to, aby jich bylo hodně a byly plné různými druhy (jak pošetilé, neb jak krátkodobé), přiložím jednu polévku s medvědím česnekem. A včera jsem ve fóliáku našla super zásobu čerstvých dlouhých lopuchů, tak to si nechám zase na zítra.
Polévka s knedlíčky s medvědím česnekem
Na polévku potřebujeme směs zeleniny – mrkev, petržel, celer, cibuli, čerstvou cibulovou nať, žampiony, medvědí česnek, uvařenou rýži arborio, sůl, pepř, bobkový list, miso.
Orestujeme cibulku, nakrájenou zeleninu, přidáme žampiony, koření (kromě misa, to až nakonec) a když je zelenina akorát měkká, přidáme knedlíčky, které vytvoříme z velmi uvařené rýže arborio smíchané s nasekaným medvědím česnekem. Knedlíčky chvilku zavaříme a do polévky na talíři pridáváme půl lžíce miso pasty.
Už se sází, není chuť být u noťasu a tak jen dvě rychlovky s bršlicí.
První tip je na bršlicovou polévku, na kterou je třeba samozřejmě bršlice, sušené houby, cibule, pórek, pepř, sůl, bobkový list, sojová omáčka, medvědí česnek a vejce. 
Návod jednoduchý, osmahneme cibulku, přidáme bršlici, nakrájený pórek, medvědí česnek, houby, koření a vše uvaříme. Dochutíme sojovou omáčkou shoyu a zavaříme rozkvedlané vejce. Rozbalit zbytek tady»
Na začátek ten úplně nejjednodušší recept – lopuch se zeleninou a jasmínovou rýží. Na toto jídlo se potřebujeme projít po okolí a nasbírat lopuchový kořen. Dále budeme potřebovat cibuli, mrkev, bílou ředkev, pórek, olej, sůl, pepř, nakládané žampiony, trochu sojové omáčky shoyu, rozinky, jasmínovou rýži a na salát syrovou červenou řepu a dobrý sýr, balsamikový ocet bílý a olivový olej. Rozbalit zbytek tady»
Lopuch větší, známe všichni, především my, kdo máme velkého chlupatého psa nebo lépe – dva velké chlupaté psy. V pozdním létě se vrací domů plní bodlinkatých kuliček. Mají je všude a velmi těžko se jich zbavují. Nám se bodláky chytají také všude, pokud procházíme místem, kde se podařilo lopuchu vyrůst do tohoto stádia. O lopuchu je možné přečíst si více v dřívějším článku věnujícím se přímo této bylině nebo v tomto článku od Dr. Jirsíka z Národní politiky z roku 1937, případně mrkněte do Wendys, nebo pokud chcete rovnou na fundovaný článek, včetně kvašení, tak samozřejmě k Zuzce do Zkvašeno. Rozbalit zbytek tady»