Archive for the ‘Kynuté moučníky’ Category
Dnešní recept je původní, tedy vlastní. Jedná se o velmi jemné kynuté pečivo a uvedené množství je pro šestičlennou rodinu. Proto je pro menší rodinu nutné množství surovin upravit. Také příprava šneků je časově malinko náročnější – začínám je dělat v podvečer a hotové jsou na snídani – to proto, že se dělají z těsta kynutého přes noc. Read the rest of this entry »
Dnes ráno nás vzbudil telefon v 6:15 což je vlastně 5:15 a to znamená zcela, ale zcela nekřesťanská i jiná doba ke vstávání. Pan domácí byl domluven se slečnou sedlářkou, že až pojede do školy, že mu hodí ke schránce chomouty. Na osmou. I to je celkem brzy :), ale pan domácí na to zapomněl a určitě by u silnice na osmou nebyl. Slečna však musela jet do školy dříve a tak nás probudila. Je to zvláštní takové probuzení. Neobvyklé a jiné :). Včera jsme měli také velmi brzké vstávání. Museli jsme vstát velmi brzy, dříve než děti, abychom zkontrolovali, zda velikonoční zajíc, který nosí a různě schovává různé potraviny u nás po louce, zda je čilý a zdravý a vůbec v pořádku a jak jsme ho tak hledali, přijdeme ke kravám a tam leží před boudou tele a má úplně žlutou hlavu. Pan domácí říká – Veselko? Co ti je? A v tom na nás Veselka vykoukla zpoza boudy. Nebyla to Veselka. Byla to dvojčata Máří, na která už 14 dní čekáme. No nakonec to dvojčata nebyla, ale dvojnásobný býček. Jednu nohu má jak Veselka dvě a je o hlavu větší než ona, i když je o šest dní mladší. A jmenuje se příznačně – Apríl. :) A komu ještě nemonu nezmínit hlášku Huga po návratu domů. „Hugo -máme bejčka! Jooooooó? A já myslel, že bejčka nechcete! “
Takže máme ušité nové podušky do chomoutů, můžeme zase začít jezdit pro dřevo a ještě než jsme se stačili podívat na předpověď, přišla nám zpráva od Elišky, která se k nám chystá od příštího týdne. Hezky to má naplánovaný, akorát se jí na to rozsvítí – snad. A ve zprávě byl hezký tip na hymnu letošního jara od Migu 21, protože když ráno člověk vyjde ven a vypadá to tam takto , je to přesně to pravé a je to právě tento song. Read the rest of this entry »
Včera jsem psala, že topím poprvé přes noc ve skleníku. Pokud tady občas někdo napíše, že mu to popisování skutečnosti připomíná Vejce a já , tak věřte tomu, že já se tak včera přesně cítila. Ještě o půlnoci jsem si tam zaskočila :). Už jsem rezignovala na větve okolospadlivší a normálně jsem ukradla panu domácímu u cirkulárky kyblík pilin. Že z těch našich kamínek – super devil – udělám piliňáky.
Máme doma teď takový pěkný konsenzus – pan domácí vůbec nemručí, vždy se jen vyrovněně pousměje a prohlásí jako včera například, „hraj si, hraj“ a já si jdu na ten píseček s radostí, že mi to úplně nezakázal a s malou nadějí, že když to nezakázal, nerozčílil se, nepodíval se na mě s výrazem, kdy je každému naprosto jasné, že nepřemýšlí o ničem jiném, než o IQ člověka na něhož se dívá, že si třeba myslí, že by to mohlo být k něčemu. Pak tam ráno ve čtvrt na šest přijdu, je tam -1, smrdí to tam kouřem od těch pilin (no, já ty papriky pro jistotu o půlnoci donesla domů – už jsem tušila :), a člověk zase, po kolikáté už? pochopí, že to věděl, ale má mě tak rád, že mi tu radost nezkazil. Zastrčený pocit, že se uchýlil poslední dobou k tomuto chování, aby měl pokoj mě sice napadne, ale nepřikládám mu žádnou důležitost :). Kdyby to mělo klapnout, tak se toho zúčastní, ale díky tomu, že mi vlastně dodává optimismus před akcí, přijdu spokojeně domů a jsem ráda, že mrzlo, protože dělám croissanty a ty mají v receptu pořád nějaký mrazák a lednici a tak vlastně by to bez mrazu vůbec nešlo. Zkusím se ještě letmo zmínit o tom, že místo těch kamen starý válec na vodu…. ale to fakt jen letmo… :) Read the rest of this entry »
Včera jsem se ukrotila, nezadělala na chleba, ale na bramborové vdolky. Já kdykoli nyní otevřu internet, ať je to téměř jakákoli stránka jakéhokoli zaměření, všude mám pocit, že se o objevují články o dietách. Jsem celkem „krvomléčný“ :-))typ, tedy ideální adept na nějakou dietu. Problém je, že máme doma pana domácího, který atakoval jako horní hranici váhu 70 kg pouze když jsme vlastnili potraviny a on permanentně kontroloval kvalitu potravin s obsahem 50 a více procent sacharidů a tuků a protože přebývaly často jogurty, klasickou večeří byl valašský smetanový jogurt. V podstatě se už narodil s buchtama na břiše a nikdy pro to, aby vypadal dobře nemusel nic dělat. A tak kdykoli já se rozhodla, že bych měla vypadat lépe a radostněji, lakonicky se otočil na děti a pravil “ tak děti, Klára bude zase protivná!“. Nebo – „vezmi si fotku svojí babičky, podívej se jak vypadala a neblbni!“ a tak jsem se postupem let naučila brát více věcí s větším nadhledem. Nedávno jsem třeba četla o krabičkové dietě, inzeráty na ní atakují člověka velmi často a když jsem šla od schránky na běžkách domů, napadlo mě, proč vlastně lidé platí tak obrovské peníze za pět krabiček přivezených až domů. Proč si za stejné, ne-li menší peníze nepořídí domů na každý druhý den hospodyni, co jim krabičky uvaří, nakrabičkuje a ještě po sobě uklidí? Je to ale divný, ten náš svět:-). Read the rest of this entry »
Někdo má rád zcela a nekompromisně tu svou, případně maminčinu či babiččinu vánočku – u nás je to tato, někdo dává přednost štole, někdo sfoukne obě a pak jsou tací, co mají rádi experimenty a třetí vánoční svátek už by chtěli zkusit také něco jiného. A pro ty je tento recept, který vypadá trochu složitě, ale opak je pravdou. Delší čas, který recept potřebuje neznamená vždy nezbytnou přítomnost kuchaře, těsto sice déle leží, ale zároveň může stejně dobře ležet i ten, kdo podle něj právě vaří :). Je jen potřeba to ohlídat a připravit si velmi jednoduché základní těsto den předem.
Je to vánočka podle receptu Cirila Hitze o kterém jsme psala jako autorovi v článku základní knihy na letošní zimu. Kdo zná pečení Petera Reinharta, je mu hned jasné, že se jedná o pečivo nadýchané, přes noc kynuté v chladu a silně připomínající – alespoň mně, Německo a jeho právě takové motané stuhy, pokrývané cukrovou polevou, které nám vozil dědeček od babičky – z obchodu od babičky :-). Read the rest of this entry »
Jak jsem psala ve Velikonocích, v tuto dobu se časo a na mnoha místech pekli velikonoční ptáčci. Obyčejné sladké pečivo, které symbolizovalo příchod jara. A to, že je obyčejné se odráží i do těsta, které není tučné, není příliš překombinované, jen obyčejné kynuté těsto. Na oči ptáčků někdo pužívá pepř, jiný pak hřebíček. Děti volily hřebíček, že se jim více líbí a je pravda, že hřebíčkoví ptáčci jsou hezky provonění. Nicméně moji s pepřem za nimi příliš nezaostávají .-)
Na ptáčky je třeba 1250 g celozrnné mouky pšeničné přesáté, 4 lžíce oleje slunečnicového, 4 vejce, špetka soli, 250 g cukru, 1/2 litru mléka, 60 g droždí, lžíce rumu a trochu citronové kůry. Vejce na potření.
Nejprve si připravím do mísy mouku, důlek v mouce , nasypu droždí, špetku cukru, 125ml mléka a udělám v dálku kvásek. Ihned jak vzejde, což je v tomto teple v podstatě hned .-)- cca 5 minut, tak přidám droždí, olej, kůru, cukr, rum a nakonec mléko. Pozor, těsto je třeba dlouho hníst. Nejprve je hrudkovaté, teprve po nějaké době hnětení krásně nadýchá, zjemní a zhládne .-)
Těsto nechávám kynout asi hodinku na teple a po této době si přichystám vymazaný plech, na který kladu pomazané ptáčky rozkvedlaným vejce. Motání ptáčků je velmi jednoduché. Stačí ulomit kousek těsta, udělat v ruce dlouhý váleček, který se jednoduše zauzluje. Jednoduchý klasický uzel. Předek uzlu je hlavička na které vytvarujeme zobáček a vložíme oči- buď tedy zmiňovaný pepř nebo hřebíček a ocásek mírně rukou zplacatíme a nožem na 3x nakrojíme- to bude ocásek. Ptáčci nemusí příliš dlouho chladnout a přesto, že nejsou plněné žádnou nádivkou, jsou výborné. Read the rest of this entry »
Je to jednoduché. Když jde někdo za selku a má mít v ruce ošatku, je potřeba taky něco do ní. Máme doma nádhernou nůši, tak jsme chvíli přemlouvali, že ještě ušiju bílý čepec a půjde za pekařku místo selky, napečem housky a bude prodávat jednu za 3 kč, tudíž spojíme příjemné s užitečným, ale Ester se to nelíbilo .-)). A tak nezbylo, než se pustit do koláčů. A protože zrovna v sobotu bylo málo máslo, bylo třeba vymyslet nějaké bezmáslové, což není u koláčů zrovna lehké, ale nakonec pomohla Veska a její recept na vynikající olejové koláče. Nádivku jsme udělali trojitou, jednu tvarohovou, makovou a také povidla. Rozhodně se s olejovým těstem velmi hezky pracuje, krásně kyne, je vláčné – není třeba ho příliš podsypávat, prostě nádhera.
Na olejové koláče je třeba: 100g cukru, 4 žloutky, 40g droždí, 1/2 litru mléka, 3 dcl oleje, 800 g celozrnné mouky pšeničné přesáté, lžička soli, trochu vanilky a trochu citronové kůry.Olej na potření koláčů. Veska dělá koláče plněné tvarohem a sypané drobenkou, ovšem já potřebovala nutně klasické české koláče a tak žádný tvaroh zabalený, jen nádivka a bez drobenky.
na nádivku tvarohovou: 500g tvaroh, cukr dle chuti, moučkový cukr s vanilkou, trochu citronové kůry a 3 žloutky. na nádivku makovou: mák 200g, asi 5 lžic cukru, trochu moučkového cukru s vanilkou, 3 kapky hořkmandlové Read the rest of this entry »
Dnes měla přijet po dlouhé době půlka mé rodiny, chlapi pracovali, tak jen maminka, Verunka a dva synovci. Co uvařit? říkala jsem si 
a protože pro tolik dětí se mi nechtělo připravovat stůl a talíře – jsou všechny dost malé – nemyslím tím, že dokud jsou děti malé, tak je nekrmím z talířů :-)), ale vzhledem k tomu, že šest malých dětí už je pěkný bugr a jedna místnost a člověk chce mít občas taky klid a po dlouhé době si něco říct, tak je potřeba udělat něco, co strčí do pusy a nebudou tak moc hluční :-)). A tak padla volba na koblihy. Chtěla jsem zkusit něco nového a tudíž vyndala prvorepublikovou kuchařku Anuše Kejřové a nalistovala – ale ouha- pět receptů na koblihy. Volba padla na koblihy obyčejné kynuté. Na rozdíl od těchto mých koblih je tam ušetření trochu vajec a jsou přesto jsou výborné. Rozdíl jediný je v tom, že používám mouku celozrnnou pšeničnou místo normální a na smažení na koblihy se nevzdávám své oblíbené kombinace, kterou mi kdysi poradila jedna starší paní, a že prý je to nutné- namixovat půl na půl ztužený tuk a olej- to že je prý ta finesa, která způsobí úspěch. Anuše Kejřová doporučuje smažit ve 3/4 litru přeškvařeného másla. Navíc doporučuji koblihy rozvrhnout tak, aby se koblihy dělaly vícekrát za sebou, protože tuk lze použít na koblihy ještě jednou, je škoda se ho zbavit jen pro jedno pečení koblih. Omlouvám se všem odpůrcům přepalovaného oleje, ovšem dělám to jen s koblihami a zase na koblihy.
Tak suroviny: 1/2 kg mouky, 40 g práškového cukru, 220 ml mléka, 30g droždí, citronová kůra z jednoho citronu, 3 lžíce rumu – dávám o dvě více než Anuše, 4 žloutky, 60g másla, marmeláda, zrníčka z jednoho lusku vanilky, 1/2 litru oleje a 125 g ztuženého tuku.
Nejprve vložím do mísy mouku, udělám v ní důlek a do důlku rozdrobím droždí. Přidám trochu cukru, trochu mléka, zamíchám a nechám vzejít kvásek. Když vzejde, přidám žloutky, rozpuštěné máslo,rum, zbytek cukru, mléka, vanilku a citronovou kůru. Vše řádně uhníst na ne úplně tuhé těsto, těsto je spíše řidší a musí se hníst opravdu dlouho, dokud se v něm nedělají jemné bublinky.
Těsto i s mísou přikryji a přendám na teplé místo. Zhruba po hodině začne těsto vylézat z mísy ven. Dnes to bylo jen tři čtvrti hodiny. Těsto vyndám na pomoučněnou desku, rozválím docela tence, méně než půl cm a druhou stranou hrníčku- tedy hrdlem vykrajuji kolečky. Na kolečka ihned kladu marmeládu, přiklopím druhým kolečkem, jemně namačkám okraje, aby se kolečka spojila Read the rest of this entry »
U nás začalo jaro, je to letos už potřetí a pevně doufám, že na pětku to nevystoupí. Že už by to bylo definitiní – to nevěřím, ale hromniční obleva, která je pro nás každý rok záchytným bodem v ročním cyklu nezklamala. Zklame málokdy. Nemáme doma žádné viditelné hodiny. Jedny jsme kdysi koupili v místním městečku od Cikánů – kukačky, které jsme dali opravit, ale nepřidělali na ně přední desku. Byl vidět celý mechanismus a kukačka byla svobodná. Teď jsou v haldě věcí, které ještě nedostaly zpátky svoje místo po tom, co se chalupou proletěl orkán v podobě nové střechy a tak jsem večer vytáhla hodinky, se kterými jsem běhala a nastavila si budíka na šestou. To je věc, kterou neděláme běžně – třikrát do roka? Naposledy když jsme jeli do Prahy, abysme stihli vlak. Od té doby každou čtvrt na pět zvoní za hlavou a pokaždé si řeknu, že už to musím přenastavit a pokaždé na to do večera zapomenu. Dnes jsem ale budíka potřebovala a tak jsem se k tomu konečně dostala. Ráno se mi vůbec nechtělo, nakonec to klaplo a potom, co jsem zatopila, tak jsem zjistila, že je pět. Budíka jsem sice nastavila, ale on má těch alarmů pět a v šest mě tedy budil až druhý. Vzpomněla jsem si na jednu hezkou súfijskou moudrost
Ráno hloupý člověk uvažuje, co bude dělat, zatímco chytrý člověk uvažuje, co Alláh zamýšlí udělat s ním.
Skořicové šneky jsem se rozhodla udělat opět inspirována knížkou Petera Reinharta a stejně jako u kaiserek je to inspirace volná. Kniha The bread bakers apprentice je moc fajn kniha a jsem Daniele hodně vděčná, že mi jí půjčila. Dnes kniha putuje zpátky domů a mě se hřeje pěkně v notebooku. Těším se, až bude chuť přečíst si to důležité – nikoli recepty, ale vše kolem pečení, o čem P. Reinhart píše. Read the rest of this entry »
Už pomalu odvály sladké chuťě vánoc a doma začala zase nálada na něco sladkého jiného. A dnes nebyla vůbec nálada na recepty, ale 
na vlastní kreativitu. Tak jsem si připravila váhu, suroviny a pečlivě zvážila všechno, co jsem tam šoupla :-)). Výsledek je dost chutný !!!
Na makové šneky je potřeba: 750 g pšeničné celozrnné mouky přesáté, 47 g droždí, 2 celá vejce, 170 g cukru krystal, dvě lžíce cukru moučka s vanilkou, citronová kůra, 250ml mléka, 178g másla – na nádivku: 250 g máku, 200 g cukru, trochu skořice, citronová kůra, 390 ml mléka – na polevu: 6 lžic moučkového cukru, lžíce rumu, šťáva z půlky citronu, 1 bílek ( cukr lze přidat 2 lžíce podle potřeby)
Nejprve je třeba udělat kvásek z trochy mouky, droždí a trochy cukru a mléka. Když kvásek vzejde, přidá se rozpuštěné máslo, cukr, moučkový cukr s vanilkou, citronová kůra, zbytek mléka, celá vejce a vše se řádně prohněte a dá se
do tepla kynout na dvě až tři hodiny.
Než těsto vykyne, připravíme si nádivku – nameleme mák, dáme ho do malého hrnce, přilijeme mléko – cukr,skořici, trochu citronové kůry a lehce povaříme.
Poté si oddělujeme z těsta menší kousky, které uhněteme jako hady, rozplácneme rukou a potřeme lžící makovou nádivkou. Pak zabalíme a položíme na plech hlavou dolů :-))
Nenecháváme na plechu příliš dlouho před vložením do trouby a hlavně ne příliš na teple – šneci by se „rozplácli“. Pečeme při 200 st. C a ne nijak moc dlouho.
Po upečení šneky opatrně vyndáme z plechu – jsou křehcí a pomažeme je ihned nádivkou , kterou jsem udělala tak, že jsem rozmíchala moučkový cukr s bílkem, rumem a citronovou šťávou – řádně rozmíchala lžící. Cukru lze přidat dle p
otřeby, pokud by se zdála stále řídká.