Posts Tagged ‘tvaroh’
Taková hezká každoroční dovolená v posteli nám pomalu končí – jsem skoro zdravá. Letos to byly opět pěkně proležené Vánoce. K dnešnímu jídlu jsme si říkali, jaká je škoda, že člověk leniví a nepočítá ke každému jídlu s přílohou – totiž nejen se salátem, ale také například se studeným či teplým kompotem. Nemyslím moučník, ale něco, co se jí spolu s hlavním jídlem a jídlu tak dodává složku, kterou jídlo samotné nemá. Něco navíc. U pana domácího doma byl kompot ke každému jídlu. Tato tradice přešla tak nějak přirozeně k nám do rodiny a tak nějak přirozeně vymizela -úplně sama od sebe potvora, když přibýval jeden člen rodiny za druhým. Otevírat k obědu tři velké zavařovačky znamaná nejen je nejprve zavařit, ale posléze umýt jak ty láhve, tak mističky na kompot. Ale jsem nalomená – půjdu do sebe :). Read the rest of this entry »
Asi snad už každý někdy v životě dělal prošívanou deku – rychlou tvarohovou buchtu, asi tu vůbec nejrychlejší. Nemám psát co jinýho, leda snad horečka,už bez ní, čaj se slizem, čaj na pocení, čaj, žížeň, smrkat, žížeň, -10 -12 -10 a tak se raděj rovnou vrhnu na tu buchtu
Potřebuji pouze 5 vajec, 2 hrnky cukru krystal nebo krupice, 4 lžíce kakaa, 1/2 hrnku oleje, 1 prášek do pečiva, lžíce vanilky a hrnek vody. 3 hrnky přesáté celozrnné mouky. Na nádivku pak 500 g tvarohu, 2 žloutky, citronovou kůru z půlky citronu, 3 lžíce maizeny nebo 1 vanilkový puding a cukr dle chuti. Read the rest of this entry »
Tak je tu zase zima. U nás krásných deset centimetrů a já jsem neskonale vděčná panu domácímu, že mi stejně jako každý rok zabránil ve vysazovací dubnové a raně květnové euforii. Celer a košťáloviny tedy odpočívají v klidu ve skleníku a ve fóliácích a my čekáme na návrat léta :-). Nečekaně jsem musela s jedním dítětem odjet do Prahy a zase jsem se nestačila divit , proč tam bydlí tolik lidí :-)). Kadý návrat do rodiště a míst svého dětství a mládí by měl být nostalgickou vzpomínkou – stále tu nostalgii hledám a ne a ne jí najít :-). Dnes jsme to vzali hned na otočku autobusem zpátky a naštěstí po výstupu zastavil pán ve škodovce a ptal se na jakousi cestu, která vedla naším směrem. Tak jsme mu velmi ochotně nabídli, že mu to přímo ukážeme, a že se ty dva kilometry klidně svezeme s ním. Asi neměl moc na výběr. Od schránky nás čekali ještě další dva v teniskách a mikinách a docela drsnou fujavicí těma deseti centimetrama a stejně bych to už za to možství lidí, reklam, skleněných kanceláří, aut a obchodních center s plným luxusem, nevyměnila. Díky Bohu za kopec. Každý výjezd, který i není nijak příjemný je pak v konci o to příjemnější vděkem za to, že je člověk doma. Doma měli také radost, že jsem odjela, protože potom, co ráno otevřeli oči a zjistili, že venku vládne lednové počasí s plnou fujavicí a navíc nejde proud, natáhli peřiny ještě více k bradě a v klidu si předčítali do doby až dlouho poté, co ostatní uklízejí nádobí z oběda .-) A ve dveřích jsem se pak setkala s tradičním uvítáním-pozor – přijel bachař .-))
Dnešní buchta je zase původní. Chtěla jsem něco s tvarohem, ale bez másla- což se mění, protože jak začala tráva, kráva šla opět na 20 litrů. Ale když jsem pekla tuhle buchtu, ještě měla méně. Těsto není nikterak příliš řídké, dá se s ním dobře pracovat a hnědá část se do těsta dá nandat krásně lžičkou a vytvarovat do požadovaného tvaru. Alespoň přibližně :-) Read the rest of this entry »
Včera u nás proběhla taková milá hra na hodnou a zlou manželku. 
Včera večer jsem byla manželka hodná. Vrátili jsme se z finančního úřadu, kde jsme podávali daňové přiznání. Letos jsem zaznamenala rekord, protože jsem ho nevyplňovala až u stolků ve foayer Fú, ale už předvečer doma. Našla jsem nejen usb k tiskárně, čisté papíry, ale i jsem dohledala díky bance všechny zisky :-)). Takže další den zcela v klidu a nikoli s nabalenýma a křičícíma a honícíma se dětma v šíleném vedru na úřadě – vůbec nechápeme, jak v tom vedru na těch úřadech můžou existovat. Spočítali jsme si, že teplotní rozdíl mezi naším záchodem a jejich kanceláří je minimálně 30st. C :-)))
Ve vlaku, hned jak jsme dosedli, jsme potkali pána, který okamžitě odložil časopis a celou půlhodinovou cestu bavil nejen děti, ale i nás. Neagresivně, vcelku příjemně. A kde je teď východ? A kde je západ? A jaká je definice zázraku? Pak kolik je v souvětí záporů, co je číslo, číslice a cifra a poslední hádanku- což je hádanka velmi stará a je určena dětem pro páté třídy- podotýkám, žádný chyták- Tak tedy – devět kuliček a klasické váhy.Dvě misky na rameni. Jedna kulička je o jednu miliontinu těžší. Chápáno -není možné jí poznat pohledem. Dva pokusy vážení a při druhém pokusu je nutné ukázat na tu těžší. Těším se na výsledek – nikoli řešení, – je to přeci pro děti páté třídy :-), ale čas, za jak dlouho k němu došlo. Pán se rozloučil, respektive my s ním- on nevystupoval a užili jsme si okresního města. Read the rest of this entry »
Tvaroh je pro mě jednoznačně superpotravina .-)). Protože vydrželo mnohem déle mléko kyselé než čerstvé, převádělo se zcela 
přirozeně sladké nadojené mléko k větší trvanlivosti tím, že se smíchalo s již kyselým mlékem, aby se rychle srazilo. Tvaroh spolu se sýry patří spolu s medem k nejstarším potravinám lidstva. Vlastí sýrů a tvarohu je podle České stravy lidové pravděpodobně Orient, neboť v teplém podnebí lidé pocítili asi nejdříve potřebu uchovat mléko na delší dobu. Již ve starověku dokázali získávat primitivním způsobem tvaroh z kyselého mléka a již tehdy vyráběli sýry i ze sladkého mléka pomocí různých přírodních syřidel – moruše, kopřivy, šťovíku a pak i syřidly živočišnými ze žaludků nedospělých přežvýkavců – to líčí již Homér. Ale tvaroh je a byl vždy jednodušší formou zpracování mléka.
Tvaroh se získával a získává tímto způsobem, popsaným ve článku domácí tvaroh.
Po jeho úspěšné výrobě nosily získaný tvaroh hospodyně na trh, ale hlavně jej spotřebovávaly ve své domácnosti a to jednak čerstvý,sladký a pak také různě konzervovaný. Čerstvý tvaroh, tuhý se solí a kusem chleba, zastal často svačinu nebo večeři. Obyčejně se však rozdělával se smetanou, kyselým mlékem neb novým máslem. Takvýto míchaný se mazal k svačině na chléb nebo jídal jako předobědek a jmenoval se v některých krajích „eliška“ a jinde zase „bryja“. „Rozhuda“ nebo „toleranc“ kořenila se sekanou pažitkou a když se tvaroh posílal na pole, namíchal se někdy i říznější s cibulí, paprikou a třeba i s kvašenou okurkou. Takový se však dělal jen tehdy, když bylo hodně pití nebo studánka nablízku. Jinak se jen slabě solil a míchal se smetanou, aby nebudil žízeň, ale v horku spíše chladil. Takový míchaný sýr představoval na Hané ještě r. 1870 obvyklou snídani. “ Všední den byl chlíb a sejr k snídani. Jednou ten sejr byl stařenej (nechá se starej a kmín a sůl do teho ) a někdy byl tfaroh s trochu smetany nebo mlíka rozmíchanej “ Read the rest of this entry »
Dlouho už se chystám na tvarožník od Saši a teprve nyní na ní došlo. Ale je pravda, že Saša musela trochu škytat, když jsem ho dělala. Prostě mi nešlo na mysl, jak by bylo možné, aby se upeklo něco, v čem je jako náplň smícháno kilo tvarohu s 200g oleje a 800 ml!!! mléka. Stála jsem nad tím a říkala si- fakt Sašo? To není možný. Ale bylo. Saša dělá recept do klasické formy od dortu, tu ovšem nemám a chtěla jsem ho na pekáč. Dostala jsem jasné upozornění, že je to až 4cm vysoké a proto musí být vysoký okraj. Zvolila jsem trochu špatně, protože jsem z toho pochopila, že se má do boku vytáhnout i těsto, ale myslím, že ne, že příště to chce těsto jen na dno. Nicméně nijak zásadně na stěně nevadilo :-)). Je to hodně sytý koláč patřící do čeledi tvarohovitých a chystám se pomalu na malý speciál tvarožník, protože tvarohové recepty už si to pomalu zaslouží.
Přidávám tedy gramáž na formu dortovou, velkou dortovou a fotky jsou z dvojité várky. Pekáč je tedy nutné použít s vysokým okrajem alespoň čtyři cm. Suroviny jsou: 250g celoozrnné mouky pšeničné přesáté, 150g másla, 80g cukru, 1 vejce, 1/2 prášku do pečiva,kůra z jednoho citronu, vanilkový cukr. . Na náplň potom 500g tvarohu minimálně polotučného, 400 ml mléka, 1 vejce, 100 ml oleje, 150g cukru, 40 g maizeny – kukuřičného škrobu, kůra z jednoho citronu a vanilkový cukr. Tuk a mouku na vymazání a vysypání formy. Read the rest of this entry »
Když člověk nejí dlouho maso, ani to rybí, občas se mu zasteskne po nějaké výrazné chuti. Ale stále dokola měnit marmite a sýr brunost, který navíc jíme jen my s panem domácím, tak začne mít chuť nějak zaexperimentovat. A někdy ať se snaží jak chce, nepřijde to a někdy…. někdy to náhoda zařídí tak, že tady nechá tetička krabičku, ve které jsou restované mořské řasy. Mají to být jakési chipsy z řas, ale nejsou tak správně restované jako bramborové lupínky. Tyhle asi nepoznaly olejovou lázeň. Jsou spíše tak nějak jemně sušené- ne vysušené, ale stále ještě vláčné, ale už ne ty vlhké licousy. Vypadají za sebou v krabičce srovnané přesně jak takové ty krabičky s balenými čokoládami after eight chocolat- jak jsou seřazené hezky za sebou.
Tyhle řasy voní jako jihočeský rybník a tak mě napadlo, že bysme si mohli po deseti letech dát rybičkovou pomazánku. Teda- byla to fakt dobrota… Vřele doporučuju, protože řasy jsou prý navíc ohromně zdravé – prý mají schopnost eliminovat vliv radioaktivních a chemických látek. Také prý odnímají tělu těžké kovy a jsou velmi dobrým čistícím prostředkem organismu. Obsahují až o 20% minerálních látek více než zelenina a prý také neabsorbují škodlivé látky z mořské vody – kde je stupeň znečištění příliš vysoký, tam řasy prý nerostou- tak to doufám, protože stačí řešit problém se suchým záchodem a hormonální antikoncepcí návštěv. Při intenzitě návštěv na kopci a velikosti pole, kam se rozložený hnůj vozí (hormony se bohužel moc nerozkládají :-)), bysme taky za patnáct let mohli koukat na ty Read the rest of this entry »
Milá Banditko, budiž pochválena tvá babička ze Sudet! Nejprve jsem tu buchtu dělala v pondělí, vstávala jsem brzy ráno, protože jsme jeli k žužabi a když jsme se vrátili, nestihla jsem jí bohužel vůbec nechat vyfotit a dost mě to mrzelo, protože byla vynikající. Tak jsem se do ní dnes pustila znovu a skoro to dopadlo stejně. Dala jsem jí vychladnout a těsně před tím, než odešla návštěva jsem si na ní vzpomněla. Byl jí jeden plech a pokud si dokážete představit, jak leží plech na stole, já krájím, kolem sebe šest dětí a tři slušné dospělé, kteří stojí opodál, děti návštěvy jako správně vychované jen otáčejí prosebně očíčka k rodičům a ty naše zcela bez skrupulí pobíhají kolem mě a křičí mi do ucha já já já a do toho pan domácí tiše hudruje, že to dopadne zase jako minule, že na něj nic nezbyde a že už by si pomalu mohl koupit sejf. Výsledek je ten, že na skříni leží čtyři kousky, protože došla baterka do foťáku a já odmítám čekat :-)) a plech byl prázdný zhruba za dvě minuty. Šest vajec nešest vajec, kilo nekilo tvarohu, je rozhodnuto, že tato buchta se zapisuje do zlatého fondu našich buchet a rozhodně méně jak dva plechy odmítám dělat. Nemá to smysl :-)))
Jsem mezisložka ! Dnes jsem to zjistila. Ten poník je pro mě naprosto ideální. Zvládnu ho,postrojím, dokonce mě i poslouchá, což se většinou u nás doma neděje – pes, jen když řeknu „můžeš“ a dostane svou misku, nebo „spinkej“. Kočka tady běhá kolem místnosti půl hodiny, ať se snažím, jak se snažím -pak vejde pan domácí, podívá se a kočka je venku. O dětech vůbec nemluvím a koně – to už je zcela mimo mě. Mám naše zvířata moc ráda, ale nemám pro ně na rozdíl od pana domácího přirozený cit. Jedinkrát jsem měla na starosti všechny, to když si pan domácí totálně rozšrotoval kotník a nesměl půl roku stoupnout na nohu. Většinou stál u okna v momentě, kdy jsem hrdinně s chomouty na rameny vycházela se zvoláním -“ jdu zapřáhnout“! a držel se za hlavu a pak to nevydržel a od okna raději poodstoupil, aby nic neviděl. Jednou jsme se Slávou porazily seník, jednou jsme převrátily cirkulárku…zvířata si oddychla, když už to pan domácí nevydržel, přivařil si na luční smyk sedačku s pérem, aby byla noha hezky odpérovaná a já pak už jen zapřahala, podávala berle, zase nosila šrot, a zase podávala berle a kochala se – to mi jde !:-)) Poník je výborný, ale bohužel mě neuveze. Takže to, že mě poslouchá je naprd, dokud nebudu mít svůj vozejček na vožení hnoje na záhony a do skleníku. Nakonec se ale i mezičlánek uplatnil – nejstarší dcera je přeci jen stále ještě lehce nesvá a proto jezdí kolem chalupy a tak jsem si vzala pohorky, dcera sedla na koně a já běžela vedle nich. Po 4 kilometrech v docela hlubokém sněhu a v lese- takže po 40 ti minutách :-)) jsme se vrátily a já říkám panu domácímu, jak to Ester hezky šlo, jak se snažila, jak se ptala, co a jak a odezva na to byla “ proboha, doufám, žes jí neradila !!!!“:-)) Takže jsem se vrátila pokorně ke svým vařečkám a šla dělat večeři :-))
Dnešní tvarohová buchta je rychlá a je to ideální recept pro ty, kteří mají přísun tvarohu a nevědí co s ním. :-) Má tři vrstvy, ale jen dvě těsta -jedno tmavé, jedno světlé a je velmi, ale velmi dobrá.
Tyto suroviny jsou na jeden plech : 1+1/2 hrnku mouky pšeničné celozrnné, 1 hrnek cukru krystal, 3/4 hrnku oleje,1 hrnek mléka,1 vanilkový cukr, 1 prášek do pečiva, 2 vejce, 2 lžíce kakaa. Toto je na první těsto a z tohoto těsta si odlijeme 1/2 hrnku těsta.
Nejprve utřeme vejce, přidáme cukr, vanilkový cukr, olej, mouku,mléko, prášek do pečiva a kakao. Jak je uvedeno výše, odlijeme si půl hrnku bokem a zbytek nalijeme (těsto je docela řídké) na papírem vyložený plech.
Dále si ušleháme 500g tvarohu, 1 hrnek cukru, 1 vavnilkový cukr, 40 g maizeny nebo 1 pudingový prášek, 2 vejce, 1/2 hrnku mouky
toto těsto nalijeme na těsto hnědé , stěrkou pěkně roztáhneme – trochu se nám těsta promíchají a nakonec pokapeme zbytkem hnědého těsta, které je odstavené v hrnku. Vše dáme péci do trouby zhruba 200 st. horké. Buchtu krájíme až studenou.
Ideální je s rybízovým koktejlem, který se udělá tak, že se smíchá ledové mléko s marmeládou z rybízu a vše se mixérem umixuje.
Tištěnou formu receptu naleznete v knize Domácí pekař.
Dnešní den byl výborný. Povedl se koláč, který je jedním z nejlepších koláčů co existují. Děti ho hned po ochutnání ohodnotily, že je to nejlepší koláč, jaký jedly a Eliška, která nás o víkendu se Špulkou navštívila, že je nejlepší, co v životě čuchala – odolala, že si dá až po obědě. Nebyl doma pan domácí a já trochu vyměkla, takže když děti brečeli u koláče, že mají“ hrozný hlad „na koláč, uřízla jsem z něj kus a mohly ochutnat :)). Je to linecký koláč od Mančinky, která ho měla každé úterý a čtvrtek na tréninku, ještě když jsme v dávné minulosti žili sportovním životem. Je to sladká pohádka v puse. A navíc, dnes je ten den, který vyřešil kvíz z minulého týdne, co si pan domácí vymyslel a co nám přibyde do rodiny. Dnes přibylo.
Read the rest of this entry »