Archive for the ‘Jak jde život’ Category
Jak učíte koně? Nějak to neumim. Nejsem koňák a nikdy jsem se nepohyboval mezi lidma, co koně vlastní. Nejde mi je učit, pořád mám pocit, že všechno umí, že zádrhel je jen v domluvě. Jsem přesvědčenej že ty čtyřnohý potvory mi vidí do hlavy, takže to není nikdy o nich, ale o mně. Ani vlastní děti neumim naučit jezdit na koni. Oni jezdí, což o to, ale jezdí jako já – nenaučeně. No a v sobotu jsem se ráno probudil – no dopoledne a napadlo mě, že při tak krásném počasí, než přihodím seno koňům, tak bych ty naše dva puberťáky mohl obsednout. Zkušeností s tím moc nemám, do teď jsem tu obsedal 4 huculy. Z toho jenom jeden se u nás narodil a tři jsme pořídili jako ročky. Je tomu už tedy drahně let zpátky a ani si to moc nepamatuju, tak jsem si říkal, uvidíme. Lesymu jsem věřil, je to konec konců moje miminko a Jurášek se u nás sice nenarodil, ale dle jeho chování měl jemnýho, citlivýho a láskyplnýho majitele.
A tak, když se děti ptaly, jak to vypadá v televizním studiu, nebylo nic jednoduššího, než říct, „bafněte foťáky“ a můžem zkusit natočit obsednutí Jury a Lesyho. Byly nadšené a vůbec nevadilo, že jeden foťák je na odchodu a druhý už téměř odešel. Navíc každému funguje jen něco. Katka tu má ve fóru moc hezký výměnný inzerát, totiž, že vymění sedlo za foťák. Já bych taky tedy měl jedno sedlo, kdyby někdo měl ty foťáky dva. :). Vzhledem k tomu, že je to kožený dětský westernový sedlo, na kterým se moc dobře nejezdí, tak slibuju, že by vůbec nevadilo, kdyby ten kompakt byl taky menší a já taky nebudu koukat vyměněnýmu koni na zuby.
Prosinec 2014 v místnosti při snášení knížek z půdy:
Jidáš: „To je neuvěřitelný, kolik lidí si tu knížku už koupilo, no teď nebudem radši nic dělat, to bysme ještě nedej Bůh, museli platit daně, ale po Novým roce půjdeš třeba do Hezkýho rána, abysme taky udělali nějaký to PR ne, nějakej pocit, že se něco děje ne ?. “ Smích, aby bylo pochopeno, že to byl žert.
Klára: „Co je to Hezký ráno?“
Jidáš: „To je jedno, já netušim jak se to jmenuje, ale takový to, co jde v televizi, byl tam Hugo – Hromas, něco tam vařil“.
Klára: „No, to určitě. Zaprvý na to není nikdo zvědavej a za druhý nikam nepudu.“ Zcela vážně.
Úterý 3.2. 2015 odpoledne telefon:
Jidáš: (2x zvednutí hlavy) „kdo volá“? Read the rest of this entry »
Máme po senech a nějak se tu začíná uklidňovat situace. Letošní jaro nám dalo trochu zabrat, pevně doufám, že včerejší předěl do léta bude činit pozvolnou hranici k vydařenějšímu zbytku roku. Práce se zvířaty je bezvadná, ale oni také někdy odcházejí a je to vždy trochu jiné, než když člověk utrhne květák. A když se toho semele více najednou, člověk si až zpětně, když je trochu klid, uvědomí, jak to na něm vše sedí, jak přesto, že se snaží vše brát fatalisticky, když je toho hodně, semílá ho to a jak by to bylo jednoduché, sedět jen u počítače a shodit ze sebe všechnu tíhu za všechno kolem sebe. Read the rest of this entry »
Dobalíkovali jsme poslední balíky a vydali se do rybníka, abychom ze sebe spláchli prach. Po návratu přišla Ester, že její Márinka, jalovice, kterou si odchovala od narození, že bude rodit. Pan domácí to zkontrolovala šel si po své práci. Já tam naštěstí nebyla, protože bych běhala s porodníma provázkama kolem, volala na pana domácího, ať už jde, ať už jí pomůže….. A tak vše proběhlo v naprostém klidu. Byla tam jen Ester, která si Márinku natočila a pak nám jen přišla sdělit, že máme tele. „Nebyl problém, tak jsem vás nevolala“, pravila. A tak kdo chce vidět naturální telení, viděno hledáčkem třináctiletého dítěte a prvních 15 min. života telete, máte možnost.
Dnes máme celkem úspěšný stavebnický den. Stavebně destruktivní den – pan domácí urazil 700 km a přivezl Juraje. S půjčeným autem, půjčeným vozíkem a půjčeným řidičem. Ve středu. Jura se aklimatizoval a dnes byl vpuštěn do stáda. Jura žil s mámou a tetou a megery naše stádní dosud nezažil. Tak si to dnes užívá a pan domácí s ním. Spravuje ohrady, prasklá břevna, přeražená prkna a Jura hlavu neskloní a neskloní, Sláva nepřestane a nepřestane říjit a Lesy odmítá zapomenou, že již před dvěma měsíci kdesi nechal kulky a před Jurajem si Slávu hájí a ta si evidentně vybrala právě Juru, protože je hezky vymydlenej – chudák holka, taky je bez kulek. Read the rest of this entry »
Dnes je mi upřímně líto, že když někam běžím, nemám s sebou foťák. Nepomýšlím na focení kýčovitého měsíce nebo stejně kýčovitých západů. To je nejlepší naturálně, zastavit se a dívat, nebo se nezastavovat a dívat. Ale to, k čemu mi foťák chyběl, mě skoro nutí, abych tutéž trasu proběhla ještě jednou. Zkusím popsat prožitek slovy. Read the rest of this entry »
Je potřeba psát něco více? :) Read the rest of this entry »
Pokud práci zvládnou koně, volím je. Ale občas se stane, že mě přepadne lenora a nechce se mi zapřahat a říkám si, že to zvládnou naše vidle. Jako tuhle v dubnu, kdy jsem potřeboval dojet pro pár kůlků, co mi chyběly na ohradu. Všude bylo ještě trochu sněhu, ale ne tolik, aby to vidle neprojely.
Nadšený Hugo zasedl vedle, ne již tak nadšeného mě, a vyrazili jsme pro kůlky. Sotva jsme vjeli do lesa, v úvozu jsme zapadli, museli nechat vidle stát a jít pěšmo domů pro lopatu. Když jsme se vrátili a vyházeli se, sedli jsme opět do vidlí, popojeli pár metrů, sklouzli ze stráně a opřeli se o strom. S vidlema už se nedalo ani hnout.
Procedil jsem mezi zuby spousta různých slov, vzal milého Huga, který od začátku cesty pusu nezavřel, a šli jsme pro Bábela, abychom se mohli vytáhnout. Když Bábel vidle zachránil, udělali jsme kůlky – s Bábelem a bylo vyřešíno. To byl okamžik, kdy jsem si řekl, že už nikdy nevyměním koně za vidle, když vím, že to koně zvládnou. 
Read the rest of this entry »
No tak jsem na kopci po mnoha letech osiřel, no že by se to už párkrát nestalo to ne, ale tentokrát je to víc než jedna noc. Trpoši s Klárou odjeli směr jihozápad. Trpoši jeli jednoznačně na výlet. S Klárou to je zapeklitější, ale asi bych to nazval „jela plnit povinnosti“. Zatím co trpoši zabalili co jim Klára „doporučila“ ona sama si s sebou vzala kromě nutného i jejího druha v životě. A totiž neklid, stres, věčné obavy? No prostě něco takového co si někteří lidé pěkně hlídají a nechtějí to opustit.
Read the rest of this entry »
A pak jsme u večeře měli výchovu k občanství a zcela spontánně probrali výživové směry. Co je to vegetariánství, veganství, co jsou vitariáni, frutariáni, jaký je rozdíl mezi brehtariánstvím a anorexií a vše to začalo zcela nevinně. Naprosto demagogickým článkem v jakýchci novinách na internetu, který nám přečetl pan domácí, o deseti nejnebezpečnějších potravinách. Nebudu na něj dávat ani odkaz, protože na takovou věc neradno lákat. Bylo tam mnoho zeleniny – např. brambory a to proto, že jsou nebezpečné v bramborovém salátu kvůli salmonele. Nelžu! :-) Read the rest of this entry »