Co noveho na kopci

Archive for the ‘Rýže’ Category

Po dnešní euforické odpolední vyjížďce, bolesti stehen a kostí pod hýždí- vůbec jsem netušila, že tam jsou, kosti v této oblasti většinou vůbec necítím :-)) bylo na řadě něco lehkého, rychlého a přijatelného. Rýže se zeleninou je fajn a navíc nám po tetičce z Ameriky zbyla plechovka kokosového mléka. V životě jsem to neviděla, neslyšela o tom a už vůbec jsem to nikdy nechutnala. Další dnešní premiéra. Na plechovce je napsáno- ideální do zmrzliny, tak proč ne. Po otevření to vonělo jako kokos, bylo to až nepřirozeně bílé,ale na obale nebylo až tak moc vypsaných libůvek a po olíznutí to chutnalo jak jinak, jako kokos! No tak jsem to šoupla se dvěma žloutky a 1litrem smetany (odstřeďovala jsem dnes za tři dny a mohla jsem si ten litřík dovolit- ze zbytku vznikla ještě dost veliká hrouda másla),4 lžícím moučkového cukru do zmrzlinovače a nechala točit lopatky. Ale když se udělala zmrzlina, bylo to sice smetanové, ne už ale moc kokosové. To kokosové aroma se jaksi vytratilo. Tak jsem tam přidala vnitřek jednoho lusku vanilky a byla to smentanová vanilková zmrzlina s jemným nádechem kokosu.

Rýže se zeleninou – suroviny jsou : 500 ml rýže, 1250ml vody, sůl, turmeric,černý kmín, jeden menší pórek, 3 střední cibule,  300g červeného čerstvého zelí, 50g rozinek, 50g sekaných  neloupaných mandlí,50g kokosu, 4 lžíce maizeny- kukuřičného škrobu, olej,400 ml vody.Shoyu-sojová omáčka.Směs koření – černý pepř, koriander, skořice, hřebíček a kumin.

Nejprve rozpálím ve dvou hrncích olej. Do jednoho nasypu dva hrnky cibule, polévkovou lžíci tumericu, lžíci černého kmínu, jemně orestuji a zaliji 1250 ml vody. Uvařím rýži dokud se voda nevyvaří.  V druhém hrnci  nechám jemně restovat cibulku na proužky, přidám na jemno nakrájené červené zelí, rozinky, mandle, kokos a míchám. Osolím, po chvíli zaliji 400 ml vody a přidám maizenu a sojovou omáčku shoyu. Dále pak lžíci koření – směs hřebíčku, skořice, černého pepře, korianderu a kuminu.Míchám tak dlouho, dokud není hmota hezky tmavá a hustá. Nakonec posypu pórkem krájeným na kolečka – je malý, protože to je vlastní lednový chcípáček z venkovního záhonu :-) Read the rest of this entry »

Toto jídlo nebude mít příliš velikou základnu příznivců, protože  k jeho výrobě je potřeba základní věc a tou je mlýnek na obilí. Na druhou stranu je to příznivé jídlo pro celiatiky, i když já do něj přidávám hrst ovesných vloček, což celiatické jídlo trochu kazí. Není úplně normální jíst v jednom jídle kombinaci rýže s bramborem, ale pokud je rýže udělaná tak, že je z ní karbanátek, který je navíc chuťově dobrý,  vůbec nepřijde při jeho konzumaci divné mít jako přílohu právě brambory. Navíc mi teď dost schází fotky pana domácího, takže je fotka jídla je trochu mázlá a nehezká, ale pro ilustraci důležitá, proto jí přidávám.

Na přípravu tohoto jídla je třeba 180g obyčejné rýže, 2 vejce, hrst ovesných vloček,250 g tvarohu, 110 ml vody, sůl, curry, pepř, lžička pálivé papriky, hrst rozinek, dvě lžíce lněného a sezamového semínka dohromady. Olej na smažení a brambory jako příloha. Rybízová marmeláda na ozdobu.

Nejprve ze všeho je nutné umlít na mlýnku na obilí rýži – na stejnou hrubost jako mouku, kterou normálně používáme na pečení a vaření. Do namleté rýže dáme jedno vejce, zalijeme vodou, pečlivě alespoň pět minut mícháme -hmota je řídká – ona rýže docela nabobtná a já nechávám do druhého dne odležet. Druhý den přidám další vejce, hrst ovesných vloček, jeden tvaroh, koření, rozinky, sůl, lněné a sezamové semínko a celou hmotu pečlivě promíchám. Lžící pak nabírám hmotu a v rozpáleném oleji na pánvi dělám karbanátky – pozor, těsto je řidší, nedrží dobře pohromadě a je třeba tedy první stranu nechat opravdu dobře osmažit – nabírat raději placatou podběračkou, na ničím úzkým. Read the rest of this entry »

Dnešní den byl jeden z těch, co vyvolávají lehce melancholické nálady :-)) s romantickým nádechem :-). Balíkování sena při západu, červánky, lehký opar nad lesem, kouř páleného sena na obzoru, jedno včelstvo v úlu a jeden roj na malém smrčku – což znamená i jeho zdárné následné setřesení do rojáčku. Včely jsme dlouho chovali jen teoreticky. Neodvážili jsme se posunout z fáze „knihy“ do fáze “ živé včely“ :-). Pak ale nastala mezifáze – „inzerát“ – koupili jsme na inzerát od jednoho starého pána vybavení na včely. Především úly, kuklu, nějaké drobnosti a vše přivezli domů a ještě více se obávali toho, že teď už musí přijít ta fáze “ živé včely“. Ale nikam jsme nespěchali. Poptali jsme se pár místních včelařů, kteří nám do teď stále říkali, „až budeš chtít, řekni, dám ti oddělek (část včelstva), abys mohl začít !“ a když to nyní nastalo, každému z nich pomřelo spousta včelstev v zimě – byla špatná zima a zrovna rozdali spoustu oddělků, takže jsme od nikoho oddělek nedostali. Na jednu stranu jsme si oddychli a na druhou nám to bylo trochu líto. Abysme si udělali radost, vybrali jsme alespoň nejlepší místo pro úly, jak nám to radila kniha a

těšili se na naše budoucí včely. Zhruba za 14 dní po postavení nedaleko od nás  probíral jeden pán kus lesa a když jsme přicházeli domů, říká nám – „uletěly ti včely „!!! Tak jsme tak na něj koukali, doslova, jako by nám uletěly včely :-)) a moc mu nerozumněli. „Myl nemáme včely! “ my na to.  „Jo, ale uletěly ti ! “ Ale my nemáme včely“! Pán se podíval směrem k úlům, pak k nám, a v obličeji mu zářilo za pohrdavým výrazem něco jako „pražáci !!! “ :-)))a tato konverzace vzala brzkého konce, když my jsme neústupně tvrdili, že včely nemáme a on, že nám uletěly. :-)

Nakonec pán odjel a my se šli podívat do úlů – včely fakt přiletěly ! Druhý den další a pak ještě dvoje. Tak dobré místo jsme vybrali, že jsme ty roje, co někomu uletěli nemuseli ani sbírat někde po stromech. Nastěhovali se rovnou k nám do úlů. Tak jsme se stali včelaři. Tedy stali …. Pan domácí se stal. Já stále chodila za ním jako pejsek, vozila mu důležitě vozík se všemi proprietami, protože včely máme asi 100m od baráku, hledala důležitě přes rameno královnu, protože to mě ohromně baví, když se člověk kouká na ten rámeček hemžící se včelami a hledá tu jednu jedinou větší a prostě trochu jinší – královnu. A chodili jsme vždy od včel úplně mrtví a unavení, rozhodně ne nabití energií. Ale byly fajn a med ještě víc fajn. Minulá zima ale byla špatná a včeličky nám umřely a my jsme bez medu a dnes jsme zjistili, že do jednoho úlu zase přiletěly a navíc jsme potkali jeden roj na smrčku. Vůbec tohle nesmím psát, protože podle zásad správného včelaře musíme každý naleznuvší roj okamžitě spálit, kdyby náhodou to byly nemocné včely, abysme nepodporovali takovouto špatnou věc. Ale my nejsme správní včelaři, naštěstí, takže jsme včely hezky pěkně sundali do rojáčku – tedy sundali :-))… pan domácí sklepl, já připravila klobouk a rukavice, podala přes plot oplocenky, kde se holky usídlily rojáček a držela koně, kteří právě dobalily balíky a pan domácí to vzal pěkně po cestě při jednom. Udělala jsem toho podle mě dost na to, abych mohla napsat – sundali, navíc ten rojáček jsem vezla domu já ! :-)) a právě když jsem ho vezla a byly ty červánky, zalitovala jsem toho, čeho nikdy nelituju, totiž toho, že nikam moc necestujeme, protože jsem si musela představovat, jaká by to byla nádhera, kdybych se právě teď vracela domů, ten pocit,, že jsem opravdu doma, že se mi tady moc líbí – a ten pocit jako dnes mám i bez cestování a vyjíždění, ale při tom návratu by to bylo mnohem efektnější si myslím :-)))))

Dnešní jídlo bylo tak trochu z nouze ctnost, takové zeleninové rizoto. Prošla jsem záhony a na

jednom, které má hrozně utuženou půdu a ta horka tomu ještě dodala, tak na tom roste zelenina, které říkám „zeleninové bonsaie“ :-). Je tam všechno, ale všechno je takový nějaký malý ! Tak jsem sebrala bonsai brokolice a salátu a hrášku a na druhém, normálním záhoně velkou brokolici a velký hrášek a velký květák a velký salát a kadeřávek a doma uvařila rýži – 2 hrnky a nakrájela cibuli, kterou jsem na drobno nakrájenou zpěnila na oleji, přidala k ní nakrájený salát na plátky, růžičky na množství zhruba jedné veliké brokolice, růžičky jednoho malého květáku, trochu čerstvého hrachu, na nudličky nakrájený kadeřávek a přidala do toho hrst buráků a trochu soli a trochu curry a půl kg žampionů, osolila a dala jednu plechovku kukuřice a nakonec na kostičky nakrájených 100g eidamu a vše pěkně orestované jsem promíchala s uvařenou rýží.

Rýže jak byla horká, tak hezky roztavila eidam na krásnou pavučinu, kterou na zelenině udělal a celkově to bylo dobré. Na stůl jsem dala ještě na dochucení curry a chilli, aby si každý dal sám.

A navíc mělo mít dnešní jídlo ještě výchovný efekt, který se však bohužel nedostavil :-)). Ráno jsem řekla dětem, že potřebuju plnou přepravku dříví. Přijdu ke kamnům a tam na dně. Tak jo říkám si, máte to mít ! Když jsem uvařila rizoto, každému jsme nandala na talíř zhruba jednu polévkovou lžíci na talíř hezky doprostřed a čekala, až začnou mít řeči, jak jim hezky řeknu, že to je jako s tím dřívím, co jsem po nich chtěla…… ale ani jeden z nich ani nepetl, snědl svou porci rýže a zmizel….. pan domácí seděl a popadal se za břicho. Prý tak dát jim na talíř čtvrtku porce jakékoli buchty to, že by pochopil, ale rejže jako výchovný prostředek !!!!!!!

Komentáře

1 HaF | Web | 5. července 2010 v 0:38 | Reagovat

Zdravím včelaře! My jsme k včelkám taky přišli tak nějak „po haluzi“. A taky se nám občas tak nějak přistěhují sami. Teď máme troje. Největší sranda je, že manžel je strašně alergický na včely, ale to zjistil až po roce včelaření, když se probral na ARU. Tak to má teď tak, že je má jako adrenalinový sport. Když jde do včel, tak já se klepu strachy, ale pryč už je asi nedáme, už to tak válčíme skoro 11 let a začínáme si na sebe zvykat!!!(to jako my a včely!!!)

2 Klára | E-mail | Web | 5. července 2010 v 7:47 | Reagovat

[1]: tak to máme podobné !! ) U nás jednou dostal pan domácí obyčejná 3 žihadla do ruky a pak ležel 3 dny !!! a nemohl se moc hýbat, byl oteklý, rozhodně, žádná obyčejná oteklina po žihadle. Jakmile vstal, šel pomalu k zemi. Já ruku na telefonu, neustále jsem volala nemocnici ), ale po každém “ to nic neni, prosim tě, kvůli žihadlu budu někam volat !!! “ – nakonec se to srovnalo a od té doby zase obyčejné otekliny. Taky adrenalin !!!

3 ufa | E-mail | 5. července 2010 v 9:09 | Reagovat

Tyjofka!!! Tak ta fotka s těmi včelami na smrku je úžasná…já vůbec netušila, že se takhle můžou nacházet na stromě… My si kupujeme medík od včeliček z jížních čech, vždycky tu třílitrovou sklenici, jak se do ní dávaly okurky, a máme to na celý rok. Je to pastovaný med, ten máme nejraději… Jednou jsem koukala na reportáž, nevim na čem to šlo…, a tam bylo vše kolem včel, jak se pak stáčí med, atd. Docela mě to uchvátilo, ale asi bych se hrozně bála těch žihadýlek…ještě, že bydlim ve městě, a ne někde na kopci, jako vy u vás…i když bydlet někde v přírodě je asi můj podvědomý sen! možná až trochu víc zestárnu tak se z toho města(no spíš větší vesnice) spakuju…

4 Veska | 5. července 2010 v 9:35 | Reagovat

JO včeličky z těch mám respekt pořád,med miluju ale nemohu je mít páč jsem na žihadlo alergik,babča je má a manža ji chodí pomáhat vymetat a práce kolem když se rojí a tak,já pomáhám tím,že med konzumuju takže u nás včelky když se rojí jedině na jabloni
PS : máš to moc hezky napsané ráda tě čtu

5 HaF | Web | 6. července 2010 v 22:53 | Reagovat

Tak jsme něco málo medu vytočili a teď mlsáme a mlsáme…!
Sranda byla, že nám matka prolezla do medníku, tak jme je musely komletně zpřeházet!! Ale na to,že kvete mák (to jsou celé divoké) byly docela hodňoučké. Ale i tak to byl slušný adrenalin!!!