Co noveho na kopci

Posts Tagged ‘koláč’

Další soutěžící v soutěži o Mlékonoše a Domácího mlékaře! Tereza zaslala svůj skvěle zpracovaný koláč z ricotty.

Mé poznatky:        Doba přípravy cca 45 min,   Obtížnost  *****

• prdopeč (prášek do pečiva)
• místo cukru jsem použila agávový sirup, v náplni – konzistence bez problému
• citron by měl být chemicky neošetřený
• místo pomerančové šťávy jsem z lenosti použila 100% pomerančový džus
• může se použít i 400 g ricotty a 200g zakysané smetany

Read the rest of this entry »

Podzim nás začal atakovat zcela běžným způsobem – přinesl nám nějaký bacil. Padli všichni. Vysoké horečky, slabost, každý problém se svou slabou částí. Všichni –  kromě mě. To je zcela normální. Důvod je ten, že vždy musí někdo držet vlajku a já se rozhodla právě, že se musím markantně zlepšit v běhu – proto mi k tomu přibyla na chvíli i práce ostatních, abych svůj plán plnila na mnoho procent. Našla  jsem si virtuální parťačku, která má tréninkový plán od svého trenéra a začla „trénovat“. První týden byl famózní. Navýšila jsem kilometráž skoro o 100% a ani mi to nepřišlo. Když mám napsáno – běž 3, 7 v tempu a pak zase 3, běžím jak je psáno. Jsem poslušná. Druhý týden jsem cítila ohromný progress, ovšem tréninkový plán mírně korigovala. Ona měla v neděli napsáno například – regeneraci – 60 km na kole. Až do tého chvíle jsem si myslela o regeneraci zcela mylně, že to je něco úplně, ale úplně jiného. V tomto bodě jsem rezignovala. Regenerace ve formě dojení a všeho ostatního mi přišla dostačující. Měla jsem sice špatné svědomí, plány jsou od toho, aby se plnily, ale nedalo se nic dělat a i přes to, že jsem tak zásadně zanedbala onu „regeneraci“,před čtyřmi dny jsem myslela, že umřu. Že už nikdy v životě nevstanu a už vůbec se nepostavím na vlastní nohy. Pokorně jsem zkrotila hlavu a vrátila se opět ke svému oblíbenému plánu, totiž běhat podle chuti a pro radost. Rozhodla jsem se, že odmítám podporovat běžecký marketing a už si nikdy nekoupím žádný běžecký boty. Zakoupila jsem za 180 v nedalekém obchodě  slovenské „číny“, takové ty klasické kotníčkové plátěnky a libovala si, jak jsem na tom vyzrála. Minimalistické Inov za dva a půl a NB bratru za dva mi připadají úplně stejné a tak jsem se radovala. Ale jen chvíli. Nohy mám naprosto celé opuchejřované a dělám, že puchýře nejsou, ale jsou, jsou veliké a všude a bolí a štvou mě. Říkám si, to přebolí, noha si zvykne, ale jedna, co se zahojila, po dalším běhu se znovu rozedřela do krve. Odmítám si přiznat, že se nedá běhat v každé obuvi – jak to řešíte vy? Ráda si nechám poradit. Read the rest of this entry »

Na zahradě je poslední rybízový keř a tak je třeba vynikající mák proložit ještě občas rybízem, aby se mák nepřejedl :). Takže dnes jen mřížkovaná rychlovka. Na těsto je třeba klasický křehký recept mé babičky, totiž 7-14-21. Nejméně je cukru – 70 g, pak 140 g másla a nakonec 210 g celozrnné přesáté mouky. A na tento poměr jeden žloutek, trochu citronové kůry a malinko vanilky. Osobně vše dělám minimálně v dvojité dávce.

Všechny suroviny smícháme dohromady a těsto necháme chvilku odpočinout. Pak si oddělíme třetinu, kterou použijeme na mřížky. Dvě třetiny dáme do vymazaného plechu a to tím způsobem, že těsto navlhčenou rukou roztáhneme po plechu s vyšším okrajem. Na těsto pak vložíme nádivku, která je udělaná z tvarohu, moučkového cukru dle chuti, žloutku a navíc, s dvěma hrnky čerstvého rybízu (na 750 g tvarohu 2 hrnky rybízu, ale je třeba podle kyselosti rybízu a své chuti)  a také s 40 g kukuřičného škrobu, případně vanilkového pudingového prášku. Vše rozmixujeme. Na tvarohovou vrstvu položíme mřížky a již ničím nepotíráme. Dáme péci na 180°C a hlídáme. Krájíme až vychladlé.

Včerejší den zase patřil k mírným perlám.  Děti jsou v lese, já ryju ve fóliáku a pan domácí řeže na katru. Před domem štěká strašně pes na někoho, kdo na druhé straně rokle – cca 150m od domu stojí na cestě se psem a buďto fotí, nebo točí nebo telefonuje. Každý se věnujeme svému. Neuběhne ani dvacet minut a pes štěká znovu a přes tu samou rokli vidíme naproti policejní auto. Trvá to chvíli než

dojede, než objede les, kde není vidět. Je to přesně rok, co stejné auto – jsou ostatně všechna asi stejná :-) přijíždí nahoru, dva policisté s kamennou tváří sedí uvnitř,stáhnou okénko a přejí si pana domácího. Pravím poslušně – protože já jsem vychovaná ve strachu k policii :-), že pro něj tedy dojdu, co potřebují? Oni, že pana domácího. Tož tedy jdu. Přijde pan domácí, policisté stále sedíc v autě mu oznámí, že si ho žádá kriminálka v nejmenovaném městě a aby jim nadiktoval svůj mobil. „Mobil nepoužívám a číslo na domácí telefon neznám „,  praví pan domácí. Takže nezbytný pan domácí zdá se býti celkem zbytným a telefon diktuji já. Oni vytáhnou okénka a Read the rest of this entry »

Rýma, horko, sucho, zakousnutá slepice, hodně vajec a hodně másla, přemýšlení o tom, jak máslo a vejce zpracovat na potom, učení venku u stolu, metry a metry dlouhé upletené provazy z pampelišek, jízda na kole přes čím dál vyšší skokánek a já urputně bojkotující touhu z okna se podívat, abych jim to nemusela zakázat a abych to raděj neviděla, Hugo skandující na žebříku, pan domácí skandující opravující mailer – nemá to nic společného s pc :-),  čerstvý hlávkový salát, roketa, vysoká řeřicha a plečkování, pletí, zalévání, záhy vstávat, pozdní usínání – to je přesně to, co se děje teď u nás doma. A aby bylo teplé jídlo, je nutné mu nějak předat energii a to mají za úkol kamna, ovšem když je venku tak hezky, nechce se topit a tak přichází na řadu také důležité plánování, jak to udělat, aby se stihlo vše a netopilo se moc dlouho. Věšinou se to hezky naplánuje- realita je také většinou úplně jiná :-) Read the rest of this entry »

Už dlouho jsem ho chtěla zkusit, pročítala různé diskuze, jaký recept na ten pravý a nakonec stejně tím,že je z celozrnné mouky, nemůže to být přesně ten pravý, jemný a tak nadýchaný jako z bílé mouky, ale to vůbec nevadí. Inspirovala jsem nakonec volně receptem z  apetitonline, ale jak uvedeno výše, mouka je celozrnná pšeničná přesátá, mouky je o 200 g více , protože jinak bylo těsto velmi řídké a do krému přidávám tvaroh.  S těste se velmi hezky pracuje a je pravda, že majolka ho opravdu nadýchá více, než je normální kynuté těsto. Takže pro milovníky celozrnných koláčů jeden příjemný recept- tedy trochu kalorická bomba, ale to občas musí být… Read the rest of this entry »

Je tolik ředkviček, že se musí prostě spotřebovat stůj co stůj.

Tak mě napadl starý babičky štrůdl – tedy lépe řečeno – těsto na něj!

Na to jsou suroviny vždy a dovnitř prostě přijde to, co zrovna je – tudíž ředkvičky – ale i spousta jiného !

suroviny: na těsto: 250g přepuštěného másla (pokud není, lze použít prostě 250g másla), 420g mouky celozrnné pšeničné přesáté a 12 lžic vody. Na vnitřek: tvaroh – asi 500g, sůl vejce do tvarohu, rajčata – zhruba 3 ks, 4 stroužky česneku, ředkvičky – svazek – ky , česnek medvědí – listy -asi 10 listů, svazeček dobromysl, sušené oregano, sůl, olivový olej, 3 vejce na polití. Jedno vejce na potření.

Nejprve se uhněte z mouky, tuku a vody těsto. Je velmi vláčné a příjemně se s ním pracuje. Pak se vymaže plech a polovina těsta se do něj vloží – tedy vyloží se těstem plech, včetně stran.

Těsto potírám olivovým olejem.  Na těsto se natře tvaroh, který je umixován se solí a listy medvědího česneku a také s vejcem.

Na tvaroh přijde vrstva plátků ředkviček a plátečky česneku, na česnek pak plátky rajčat, nasekaná dobromysl, posypané sušeným oreganem a zaliji třemi rozkvedlanými vejci.

Vše přikryji rozválenou druhou polovinou těsta – ekvilibristický kousek :-)

Nakonec se mašlovačkou a jedním celým vejcem koláč potře. Kdo se radoval, že je těsto bez vajec, po dojití až sem jich napočítal celkem pět :-), prostě když jsou, těžko se mi s nimi šetří :-)))) Koláč se dá péci a nechá vychladnout.

Komentáře

1 Jarka O. | 15. června 2010 v 15:27 | Reagovat

Báječný nápad, medvědí česnek miluju