Archive for the ‘Sušenky a cukroví’ Category
Běžně to funguje tak, že se člověk rozhodně něco udělat, pak to udělá poprvé, podruhé, ještě několikrát, vypiluje a pak o tom sem napíše článek. Tentokrát to bylo tak, že jsem dostala nečekaný e-mail od Bruna, zdali nechci recept na turecký med. Že chodí často na stránku, již mu k něčemu pomohla a tak by také rád přispěl nějakým svým know how. I zajásala jsem. Sice jsem měla různé návody z internetu a párkrát vyzkoušela, ale přiznávám, bez teploměru, bez sirupu a většinou byl tedy výsledek nevalný.
Bruno mi velmi ochotně poslal jak recept, návod, tak své fotky, které jsou mimochodem skvělé – jeho med je fantastický a přidávám proto i do tohoto článku s jeho svolením jeho výrobky. A také jsem mu napsala, že nedám hned první med, co budu dělat, to je jasné. Nejprve to vypiluji. Ale vše je jinak. Z čistě prozaického důvodu nepiluji dále a dále do dokonalého výsledku, protože je to tak cukrově náročné, že to ani nejde a zase mi je líto Brunův návod na stránky nedat. Read the rest of this entry »
Jedno z hesel pana domácího je „Nic neslibovat“. Trochu mám špatný svědomí, že nic nepíšu, slibovat nemůžu – hesla pana domácího jsou tady jako „slovo Boží“ a tak tedy neslibuju, ale upínám se k podzimu a zimě. Bude brzy tma, spousta času a chutě psát a psát a psát. A že snad bude o čem psát. Naše nejlepší americká tetička nám zaslala další zásobu – tři knihy o výrobě sýrů – ještě tu nejsou, jsou zatím u rodičů a tak cca 3x týdně volám rodičům pana domácího, kdy už dorazí. Jsem totiž moc hodná snacha, která se nemůže dočkat, až přijedou …… a přivezou moje knížky :-)) Read the rest of this entry »
Toto je moje noční můra. Děti milují Marmite a my taky a tak se spotřeba této pochutiny značně prodražuje. A tak už velmi dlouhou dobu přemýšlím, jak to udělat. A samozřejmě nezůstalo u přemýšlení, došlo i na činy. Nejprve však, co to vlastne Marmite je? 
Marmite slovy prodejce je:
Vhodný je pro vegany především pro svůj bohatý obsah vitamínů B, a to hlavně B12, který se hůře získává. Dále má vysoký obsah riboflavinu a niacinu. Neobsahuje žádný tuk, ani cukry. Výborný je na pečivo (stačí malá vrstva), do polévek, či při vaření do omáček a jiných jídel. Má velice specifickou a nezaměnitelnou chuť.
Je to pochutina, která je typická pro Anglii a velmi podobný je australský Vegemite. Je to pochutina, která dělí svět na dvě části – na „milovníky“ a „odpůrce“. Má velmi specifickou chuť a upřímně řečeno, nelze mít rád Marmite jen tak trochu. Buď ho člověk miluje, nebo ho nemůže ani cítit. Existuje stránka „marmite odpůrců“ a na té je k vidění veliké množství zcela nepředstavitelných kombinací, jak si odpůrci této lahůdky představují, že se vyrábí. Vařená kočka s galonem motorového oleje je jen jedna z možností, jak si vyrobit marmite doma :).
Marmite si lze nejjednodušeji představit jako něco, mezi maggi a masoxem i v přesně takové mezi konzistenci. Je to tmavé, konzistence medové, velmi aromatické a velmi, velmi specifické. Dává se to na chléb, na toasty, na pečivo, do polévek a omáček a jeho obrovská výhoda je naprosto fantastický obsah vitamínů skupiny B.
Pro vegany a vegetariány je to navíc velmi dobrá možnost, jak si pochutnat na nějaké pikantní záležitosti. Mít možnost, dát si na chléb něco, jako je sardelová pasta, očka, nebo podobné, velmi typické pochutiny.
No a tak jsem se jala zkusit to tedy doma. Pročetla jsem obrovské množství stránek a receptů v několika jazycích, jak na Marmite, tak na Vegemite, ale stále to bylo takové nějaké doma neudělatelné. Nejvíce zajímavý se zdál postup z této stránky a tak jsem to zkusila. Read the rest of this entry »
Uběhl rok jako nic a možná si vzpomenete na perníkový speciál, kde stále platí nabídka – za recept a fotky oblíbených perníčků, jedna hezká stará knížka mailem. Ofocená v pdf. Dnešní perníčky, které přidávám do sbírky jsou velmi specifické a to tím, že je to vegetariánský recept. Neobsahuje ani vejce, ani máslo a mléko. Slepice pauzují, vejce ani jedno, krávy jsou březí a másla málo. Navíc co je, to vypíjí tele a dokud ho neoddělíme, nebude skoro nic. A tak jeden příznivý recept pro pečení bez těchto dvou surovin.
Na čistě rostlinné perníčky je třeba 1100 g celozrnné pšeničné mouky, 300 g včelí med, 100g cukr moučka, 500 g pampeliškový med. (pokud není, lze použít cukrový sirup – roztok cukr a voda). 300 g olej, 2x prášek do perníky, 3 lžíce perníkového koření, 2 lžíce kvalitního kakaa, 100 g maizeny – kukuřičného škrobu. Read the rest of this entry »
Mám jednu obrovskou výhodu – mám velké množství surovin, mám chuť je kombinovat a tak už se pár dní potýkám s tou nejlepší kombinací surovin, aby vznikly ty nejlepší sušenky :). Dopřávám si takový luxus, že si k tomu pouštím muziku, protože absence dětí po dvou letech znamená, že muziku slyším. Odbíhám na záhon, stihla jsem udělat pro nás dva zbylé oběd – a přísahám, udělat rychlý oběd pro dva není totéž jako pro šest, i kdyby vám tisíc lidí tvrdilo že je!
Vlaková verze sušenek – pouze rozinkových s kakaem, tedy sušenky jednoduché, ne tak příliš surovinově náročné. Na fotce dvě verze – nízká i vysoká. Na talířku jsou ještě v nízké verzi jedny světlejší, ale nejsou tak povedené chuťově, proto nedávám recept.
Na tyto sušenky je třeba: 550g mouky celozrnné přesáté pšeničné, 280g másla, 170 cukr moučka, 100g rozinky, 1 PL kvalitního kakaa, 1x prášek do pečiva, 60g naturamyl – kukuřičný škrob, 3 vejce.
Suroviny smíchám – ale pozor, míchám pouze rukou, promnu lépeřečeno. Nepoužívám ani vařečku, ani robota. Je třeba, aby těsto nebyla sametově hladké, ale pouze smíchané. Nechám zhruba půl hodinky odpočinout a tvaruji v ruce malé placičky, či o něco malinko tlustší. Rozdíl je vidět na obrázku. Peču na 180°C ale opatrně, hlídat.
a pak jedna verze hodobožová, která je opravdu surovinově náročná, ovšem stojí za to. Dlouho jsem přemýšlela zda mám dělit, abych to všem zjednodušila a dala sem pouze mikroverzi, nebo nedělit, protože toto mé skutečné množství třeba někoho inspiruje k pořízení krávy :). Nakonec dělím suroviny přijatelným poměrem, protože sušenky z 870 g másla, to už je příliš veliká provokace :-) Read the rest of this entry »
Právě jsem doseděla s naší děvečkou Eliškou v záhoně a ona se nám málem rozplakala, že kdybych jí nechala plejt mrkev vloni, že by už letos nepřijela :). Že je z mrkve zcela v depresi a nechápe, jak se to dělá. Do toho přišel pan domácí a navázal na naší odpolední debatu o komunitách, které bohužel fungují velmi těžko, protože ti z nás – kteří mají ten dar (to mluvil pan domácí o sobě a Elišce) a dokáží zcela bez výčitek prokochat na louce odpoledne, těch si komunita neváží a vykáže je ze svého středu jako nepřínosné. Eliška mu notovala, že se úplně vidí, jak jí ženou vidlemi a jak je nedoceněná a pak se sebrali se slovy na rtech, že jdou předstírat práci a vyrazili každý po svém. Eliška chudinka na mrkev. A po čase se k ní pan domácí přidal, když viděl jak je nešťastná a ponotovali si, že pro něj taky toto není vůbec vhodná práce. Shodli se, že vždy u keříku udělají konkurs, hluboce přemýšlí, kterou z těch mrkví vyhodí, kterou ještě ponechají a než se dostanou na konec řádku, první vypletá mrkev jim opět zaplevelí a jejich humanismus způsobí obrovskou depresi.
Pan domácí pro změnu dnes sedl na koně a jel mi do schránky pro dárek. Pro formy na sýr od Milana. Čekal na pošťačky, četl si sedmou generaci a přijel zádumčivý právě z článku o komunitách a jal se ho rozebírat horem dolem, přesto, že nikdy v žádné komunitě nebyl a být nechce. Nicméně – dovezl dárek a protože se mu nevešel do batohu, musel ho rozbalit a už zdálky z koně křičel – „to zase bude, to jsi zase dostala záhlavek, muhehehe, to uvidíš. To nebudeš zase tři dny spát ! :-)“ Nadšeně jsem rozbalila formy a jako dárek – výseč tvrdého alpského sýra. No, dělá se toto? Kdo se o to prosil ? :-)) Dodnes mi bohatě stačilo to, co si uděláme doma. Vůbec nevadilo, že to nemá kůru. A do toho se vrátí domů děti, podívají se na sýr a s vytřeštěnýma očima se nevěřícně ptají – “ to jsi dělala ty? “ Dodnes jsem byla celkem spokojená. A pak přijde dárek a jsem zase na začátku a v depresi. Jeden má mrkev, druhý komunity a třetí Milanův sýr :-). Hlavně, že nám to tak pěkně šlape pospolu ! Read the rest of this entry »
Jsme spokojení ! Máme celkem klid a připravujeme se na lednové přezkoušení ve škole. A také adventní čas je pro mnohé časem návštěv a tak nás navštívili i rodiče, kteří nám přivezli dárek. Když už máme svou krávu, díky ní smetanu, slepice, díky nim vejce a zmrzlinovač a díky němu zmrzlinu, a když už jsou kornoutky takový sajrajt a misky se nedají sníst, a když je zatím vlastní oplatečnice sice slíbená, ale zatím v nedohlednu a je to stále oplatečnice na tenké lázeňské oplatky, nechali jsme si koupit na základě diskuze páně Cuketky tento obyčejný vaflovač na kornoutky.
Děti se nadšeně samy pustily do díla. Udělaly si samy těsto podle přidaného návodu, ani jsme nezkoušeli zatím žádné inovace, jen vyměnili mouku za celozrnnou a přidali jsme trochu vody, aby těsto nebylo tak husté – v původním receptu je 150 ml vody. A už se rozehřívalo a už to fičelo. Rozpálit, otevřít, doprostřed vrchovatou lžíci hutného těsta, pomalu zavřít, nechat na čtyřku asi dvě minuty, zkontrolovat, zda je oplatka hnědá, vyndat, natočit na kornoutek a nechat chvíli vytvrdnout. Navíc rozehřátá čokoláda, co zbyla z dělání cukroví, strouhaný domácí marcipán a tekutý karamel -no co mám povídat – s domácí zmrzlinou prostě zcela dokonalé.
125g másla, 3 vejce, 100 g cukru, lžíce moučkového cukru s vanilkou, 250g mouky celozrnné pšeničné přesáté, 1 čajová lžička skořice a 200 ml vlažné vody.
Těším se velmi na kukuřičné tacos, sýrové oplatky, bylinkové oplatky s tvarohem, prostě hezká hračka pro nás. Eliško těš se !!! Nejen, že bude příště avokádo s pravými tacos, ale taky uděláme nějaký pořádný mexický fast-food ! :-)
Dnes nás jako nyní pravidelně každé ráno vzbudila rohatá hlava Máši, která si chodí na svou pravidelnou procházku skrz ohradník. Máša je velmi – velmi chytrá kráva. Když pan domácí dojí a Máří dostane svůj příděl šrotu s řepou a senáže, odebere trochu té voňavé trávy a nese jí koňům a Máše, aby Máří neotravovali. Den co den se za ním a za senáží všichni okamžitě rozeběhnou. Den co den se na půli cesty zastaví rohatá Máša a čeká. Poctivě, tak dlouho, dokud si není jistá, že to pan domácí nestihne. Hned jak si je jistá, že pan domácí je dostatečně daleko, aby jí nedoběhl, otočí se a tryskem to metelí za Máří, tu okamžitě vyžene – nafutruje si plnou pusu senáže – krávy normálně toto nedělají, málokdy člověk vidí krávu s naditými ústy – a jak zahlídne pana domácího, peláší s úlovkem pryč. Ráno tedy se jde k oknu podívat, kdy už zase bude to povedené divadlo :-) Chytrá kráva je skutečný dar!
Pan domácí pak rozladěn chodí po místnosti, dívá se na naše cukroví a neustále si brumlá pod vousy, že si asi napíše na stránku, jestli by mu někdo neporadil, kde by si mohl objednat nějaké cukroví :-), ale dnes už je jasné – máme dost :-)
Navíc si dnes při dělání karamelových košíčků nostalgicky vzpomínám na gympl, na listopad, na tajného,co nás 17. listopadu zastavil, protože kamarád měl uniformu, zatímco pan domácí, který byl na vojně jako sportovec jí nosit nemusel a poslal kamaráda šupem do kasáren, že mají vojáci pohotovost. Na to, jak si pan domácí, který poslední rok měl uniformu jen zcela výjímečně s radostí svlékl civil a „zelený“si to se mnou namířil na Václavák ,kde ho kdosi vyfotil,protože tam byl zcela ojedinělý -ostatní vojáci měli v kasárnách utrum a pak byl na titulní straně jugoslávských novin pod titulkem – „armáda jde s lidem ! “ :-) Svátek 17. listopadu mě k této nostalgii nikdy nepřivedl, dnes jsem si ráda zasmutila a jsem ráda, že takoví lidé to mají hezké – ve spánku. Read the rest of this entry »
Také máte něco, co se zeptáte zcela bez váhání ostatních, úplně bezprostředně, zda už to také mají, nebo jak na tom jsou a vůbec vás v ten moment nenapadne, že to vůbec, ale vůbec takto nemají, často, že ani nevědí, co máte na mysli? Například naše nádrž. Je na půdě. Čerpáme do ní vodu ze studně a odtamtud udělal pan domácí rozvod do kuchyně. Ovšem – nádrž není zateplená a tak když začne mrznout, tak se jednouše vypustí a konvujeme. A tak jak jsem
včera běžela, potkala jsem sousedy, co bydlí asi 5km od nás a jak jsme povídali, oni – „to je podzim co?“ a já na to “ no paráda, ještě jsme nevypouštěli!“. Dívali se na mě ne úplně s pochopením a mě teprve po cestě domů došlo, že ne každý má mrazy spojené s tím, že tahé domů konve s vodou :-) A co vy? Už jste vypouštěli? :-) Read the rest of this entry »
Několikrát do týdne dostávám otázku „můžu si dát piškoty s mlíkem?“ a dnes k tomu ještě přibyla ranní hádka dvou dětí, co je to chuť 
a co je to hlad. Hugo byl ale nekompromisní. Piškoty s mlíkem jsou hlad. Dort je chuť. :-)) No a protože je spotřeba piškotů obrovská a slepice snáší ostošest, zase jsem se jala hledat další recept.
Mám zde už jeden, z předvánoc, podle kterého dělám piškoty už x let. Ale nejsou tak pěkně nadýchané, prostě chtěla jsem zkusit recept jiný, zda nebude lepší. A našla jsem v Anuši Kejřové, ve zlaté a úsporné kuchařce. Recept je oproti mému původnímu v jiném poměru cukru a mouky na vejce, je tam obého ke gramáži vajec méně.
Tyto piškoty předčili naše očekávání a pan domácí se nechal slyšet, že upéct piškoty je poměrně jednoduché, a že tedy odmítá už další kupovat :-)) – rozhodně to bude prý práce dětí. Pytlíků ubyte, místa v batohu taky a chuťově prý zatím nejlepší.
Tak tedy piškoty
Na piškoty podle Anuše Kejřové je třeba 5 vajec, 120 g cukru krupice, 130g mouky pšeničné celozrnné přesáté, trochu citronové kůry nebo lžíce kakaa.
Postup je velmi jednoduchý. Oddělíme žloutky od bílků, vyšleháme žloutky spolu s cukrem – podle knihy je třeba šlehat 3/4 hodiny, vzhledem k tomu, že šlehal robot a na vysoké otáčky, nechala jsem ho šlehat cca 10-15 minut. Pak se přisype buď citronová kůra z půlky citronu nebo lžíce kakaa. Na kakaové jsem použila kakao Venchi a děti, když si měly vybrat, které chtějí raději, upřednostnily piškoty kakaové.
Následuje lžícování mouky a úplně nakonec tuhý sníh.
Piškoty sázím lžičkou na pečící papír na plechu, posypávám moučkovým cukrem přes cedníček a dávám péci do 150 st. vyhřáté trouby. Pečou se poměrně rychle. Zhruba pět minut po vyndání z trouby už sundavám z papíru a dávám do mísy. Piškoty jsou vynikající, rozplývají se v puse a obávám se, že jejich spotřeba bude veliká :-) Read the rest of this entry »