Archive for the ‘Domácí poživatiny’ Category
Vegeta je přísada do jídla, je to směs sušené zeleniny, různého koření a soli. Pokud ale má člověk zeleniny, že zrovna neví co s ní, nechce se mu s ní nijak zásadně připravovat, zavařovat a přesto by jí měl rád celou zimu pěkně po ruce, není nad to, udělat si vlastní vegetu doma sám. Navíc lze docela slušně experimentovat. Nechat usušenou zeleninu samotnou, smíchat jí s paprikou a získat tak vegetu paprikovou, s česnekem, se solí, majoránkou, tymiánem, prostě ráj pro fantazii.
Já osobně, protože už mám plnou polici třílitrovek plných sušených čajů, sušených rajčat, fazolí, máku, hub, není málo místa a pan domácí má dost jiné práce, než dělat další polici, tak si dělám vegetu čistě zeleninovou a zbytek si podle vlastní chuti přidávám až těsně před vařením. K nějakému mixu ale určitě taky dojde. Read the rest of this entry »
Konec srpna se nám pomalu blíží, ale zatím se snažím zapomenout na blížící se školu a pilně se snažím, aby až se zima zeptá, byly plné police. Navíc i domácí prostředí je celkem nakloněno tomu, aby člověk příliš nepřemýšlel a jednal. 
Kluci francouzský dostali dnes za úkol pokosit brambory, protože prý kosí často a rádi. Za chvilku však přiběhli s rukou obejmutou kolem prstu, a že je to prý moc zlé. Podíval se na to pan domácí. Já jsem srab a klidně to nechám na něm. A tak že prý mám volat dolů, jestli pro nás přijedou autem. A tak prý že jo. Ještě, že tady máme fajn lidi, kteří jsou připraveni, když k nám dorazí návštěva z Francie. Po hysterickém záchvatu je to rozřízlý palec, ale tentokrát skutečně řádně. Na x stehů. V autě cestou jsme si pak povídali, že tohle je ještě výborný, že to když u u nich- rozuměj u známých, kteří nás vezli dolů, byla jednou návštěva a brousila kosu, kosa spadla a uřízla kus břicha ! Náš Francouz z toho broušení kosy vyšel jednoznačně lépe. Read the rest of this entry »
V úterý jsme museli opět narozeninově z kopce, naštěstí jen pod kopec a protože máme Polsko co by kamenem dohodil, máme nedaleko i rodinnou polskou prodejnu a navíc osvícenou zeleninu, kde bere zelinář místní ovoce a zeleninu, v sezóně tedy i z Polska. Sice mám plný skleník a jeden a čtvrt fóliáku rajčat, ale ta velká jsou ještě zelená a ta malá sklidí za mě vždy někdo jiný, než tam stihnu dojít :-). Navíc je ráda zavařuju jen nakrájená. A tak nabídka krásných polských rajčat za 9,50 kč mě nenechala vůbec na pochybách, jak to bude letos s naší velikou spotřebou této suroviny. Jeli jsme s vozem a tak přidat 10 kg rajčat je pro kobyly jako nic.
Domácí kečup ovšem je tak dobrý a děti se neošklíbaly a dokonce prohlásily – no dobrýýý, s vařečkou v puse a červení až za ušima, že jsem včera sedla na kolo a jela pro další várku. Byl to takový osobní kardio-trénink. Přijela jsem do zeleniny úlně rudá, protože byl celkem silný protivítr a já, v hlavě – že chci závodit sama se sebou, místo abych se vezla, tak jsem šlapala a šlapala. Zaplatila jsem 20 kilo rajčat a vedle jednoho stánku s grilovaným seletem a za řevu horské dráhy – pod kopcem je zrovna pouť, jsem je začala cpát do tašek a do bedýnky na nosiči. Měla jsem limit do hodiny doma, ale už na rovince pod kopcem, když jsem měla na přehazovačce nejmenší tác a největší kolečko, kopec před sebou a nemožnost přehodit si ještě někam jinam, ten protivítr, co byl při sjezdu a logicky měl teď být tedy do zad – ten jsem tedy vůbec necítila, prevít se buďto zklidnil, nebo otočil, takže do hodiny jsme doma nebyla. Asi jsem moc dlouho nakládala ta rajčata .
Na 18 středních kečupových sklenic je třeba : 10kg rajčat, 1 kg cukru, 3/4 litru 8% octa, 1 kg cibule, 1 kg jablek, 1litr vody, 20 kuliček nového koření, 5 lžic mleté papriky, 50 kuliček pepře, 4 lžíce soli, 10 bobkových listů, 10 hřebíčků, 1 skořice celá, 4 lžičky skořice mleté.
Nejprve ze všeho omyjeme rajčata, vložíme je do hrnce, podlijeme litrem vody a trochu namixujeme. Pokud není k dispozici mixér, tak rajčata pokrájíme. Přidáme ocet, cukr- vzhledem k tomu, že každé rajče je jiné, každý má rád kečup jinak sladký, doporučuji přidávat cukr postupně a ochutnávat , oloupaná a na čtvrtky nakrájená a jadřinců zbavená jablka, oloupanou a na čtvrtky nakrájenou cibuli a koření. Lze dávat do čajového sítka, ale já vědomě dávám přímo do kečupu – skořici celou nakonec vyndám při nalévání kečupu, ostatní koření mixuji s rajčatovou hmotou posléze. Read the rest of this entry »
Znáte Bok choy? Já ho neznala. Dostali jsme od americké tetičky semínka a radu, že je to vynikající. Na semínkovém pytlíku to je evidentně „čínské zelí“, ale na druhý pohled je to trochu jiné čínské zelí. Není kompaktní, listy nemá vyloženě uzavřené, je více otevřené a listy jsou více kapustovité, jsou tmavě zelené. Zato řepíky jsou křehké, tlusté a bílé.
A tak jsem shlédla druhou stranu pytlíku, kde je celá mapa USA a hledala ideální výsev. Čínské zelí se v Čechách vysévá až 15. července, tak jsem zjišťovala, jak to mají za velkou louží. Zcela jinak. Každý stát to měl jinak, ale všechny hezky v dubnu. Trochu mě překvapilo, že stejná mapka, se stejnými čísly byla na všech pytlících, co jsme dostali, ne na všech bok choyích, ale na veškeré zelenině. Možná nějaká americká mičurinovina, ale což…. riskla jsem Oregon, to je tak náš kopec :-)) a vysadila tedy v dubnu.
Bok choy je všude. Ve skleníku vyrostlo jako první, přesazeno ven a do fóliáků, na hnůj, na kompost – prostě všude. A taky k obědu, k večeři, zase k obědu a naštěstí- pravda je 15. červenec a většina začíná kvést ! Bylo to na to, hned jak to udělalo definitivní stav, dát fotku do přebytků a poskytnout dál, což jsem neudělala, protože jsem hamoun a chtěla jsem mít zdravou rodinu hezky při jaru…. No, takže díky tomu, že jsem si chytře schovala semínka, jdu na druhou várku :-)) a mezitím, než to vysadím, tak sem dám včerejší a dnešní oběd. Read the rest of this entry »
Mám maminku, která nebyla nikdy žádná vášnivá kuchařka. Dávala mně a mojí sestře do života rady typu – „nejen chlebem živ je člověk“ nebo „nejlepší kuchařky vyrůstají v rodině, kde matka neumí vařit“ .-) a má velikou zálibu ve sbírání krásných kuchyňských předmětů a v dětství tolik nenáviděných kořenek, které jsme museli umývat. Bylo jich nekonečně mnoho. Z NDR, z NSR, z laboratoře, ze železné neděle, kdy se mnou chodil táta po Praze a vykřikoval oslavné ódy u každé popelnice a ne všechny kořenky byly plné koření, nicméně to nevadilo, protože to nebyl jejich prvořadý účel :-). Výhodu to má tu, že jsem některé zdědila, ač se maminka stále těší plnému zdraví .-)- to jen předcházím zbytečným nedorozuměním :-)). A další výhodou je, že maminka pochopila, že některá její ponaučení nepadla na úrodnou půdu, a že mě osobně ten chleba, co nás živí, moc baví a maminka teď kupuje různé drobnosti do kuchyně mně a já mám z nich dost velikou radost. Dnešní oběd například se moc hodily formičky na soufflé, které se mi zvlášť líbí. Jsem za to ráda obzvláště proto, že pan domácí je dost velký pragmatik a díky tomu tak něco jako dárek u nás funguje stylem „jasně, objednej si to, když to potřebuješ !“. Takže nejprve člověk začne přemýšlet, zda to opravdu potřebuje … a u toho obvykle skončí :-))))
Dnes se stalo několik zásadních věcí. Nejen, že na dnešek nasněžilo, ale především pěkně mrzlo, takže ze skleníku, kde byla veškerá má práce z posledních dvou měsíců, hezky nakelímkovaná se stalo krematorium :-). Je ale zajímavý, že to, co bylo ve fóliácích přímo v zemi, to většinou vydrželo. Bazalka v jednou květináči je napůl zmrzlá a černá a napůl krásná – prostě takový přirozený přírodní výběr. Pukancová kukuřice mi tam nepěkně visí z poličky omrzlá dolů, rajčata jsou v čudu, zůstaly potvory ty malý rybízový, který jsou hlavně pro zlost. Co mě fakt mrzí jsou různé dýně, ale taky nějaké vydržely. Otázka je, co bude dnes v noci. Prostě zasadíme co zbyde a už nikdy nebudeme přemýšlet o tom, že bysme v sobotu jeli na farmářský trh do Skalice s přebytkem sazeniček – jak říká pan domácí- dokud nejsou peníze nezbytně nutné a je jich dost, žádná zbytečná aktivita nazmar!!!! Navíc došel opravený foťák a tak už nebude stránka tak smutná a hlavně – přežila snad Arnika, můj nejdůležitější medikament, takže třikrát sláva ! Read the rest of this entry »
Tak jsem asi ten poslední z posledních, kdo by mohl psát o kávě. Nejsem kávový barbar – nikoliv, protože za svůj život jsem vypila zhruba 5 šálků kávy. Možná i méně než pět. Takže barbarem těžko se nazvat někdo, kdo kávě nedělá špatné jméno- já jí nedělám žádné :-). Nicméně vlastnictví domácího vševěda z roku 1929 mi dává prostě hroznou chuť – nemůžu odolat, napsat o kávě, co je psáno tam. Je to kávová poezie a moc by mě zajímalo, co si o zmíněných informacích myslí kávomilci a kávoznalci :-) totiž jak se liší ode dneška- doby téměř o 80 let pozdější
Víte jak se káva získává? Co je to kofein? Co je to káva syrová? Co je káva černá a káva bez kofeinu? Jak se káva praží, vaří, skladuje a porušuje? Je toho mnoho, z mého pohledu dost zásadní informace a neradno nějakou vynechati, takže vřele doporučuji si před přečtením článku uvařit dobrý šálek kávy, sednout do křesla a začít… :-)
Co je to káva?
Káva náleží k nejrozšířenějším kulturním požitkovinám a pěstování kávovníku nabylo jejím rozšířením v různých zemích 
zaoceánských takových rozměrů, že kávovník náleží dnes k rostlinám světové kultury tak jako obilniny, třtina a cukrovka nebo brambory. Obecně má se za to, že byla káva odedávna nápojem Východu , ale není tomu tak, neboť i Arabové, od nichž ji ostatní, zejména evropští národové kulturní dostali, poznali ji sami teprve počátkem 15.století, dostavše ji z Habeše, kde od nepamětných dob byla již známa. Ovšem Arabie byla pro země Západu po celá staletí jediným pramenem nákupním a i dnes nevyrovnatelná mokka, jež zůstala ideálem kávy, tam výhradně v provincii Jemenu se daří.
I na východě netěšilo se požívání kávy nijak rychle, neboť teprve v polovici 16.století dostalo se do Cařihradu a potřebovalo celé století, aby odtud rozšířilo se do ostatní Evropy, kamž kávu zavedli nejprve Benátčané. Obecně rozšířilo se požívání její nejprve v jižní Itálii, Londýn měl svou první kavárnu r. 1652, v Marseillu zřízena roku 1671, v Paříži r. 1672, ve Vídni, Norimberku a Řezně r 1683, v Hamburku r..1684, v Stuttgartě r. 1712 a v Berlíně r. 1721. A trvalo opět století i déle, nežli se káva rozšířila do širších vrstev lidových. Bedřich II. učinil v Německu pražení kávy státním monopolem; ve státních pražírnách platilo se za kávu šestkrát tolik co u kupců a jen osoby duchovní a vyšší úředníci dostávali dovolení zvláštnímilisty k pražení kávy ve vlastních domácnostech. Mělo se tím vůbec brániti požívání kávy v širších vrstvách, aby za ni mnoho peněz do ciziny se nevydávalo. R. 1744 pila se káva při většině evropských dvorů a ve vyšších kruzích společnosti, pro svou drahotu platila však za lahůdku jen pro bohaté. Read the rest of this entry »
Dnes jsme měli hodně vtipné ráno :-). Po dlouhém rozmýšlení a kupování kakaa v místním obchodě- vždy zásoba před vánoci a pak 
průběžně během roku jsme se rozhodli, že zkusíme opravdu kakao. Většinou jsme si přečetli jaký je obsah tuku zda je nízkotučné nebo alespoň trochu tučné a zda obsahuje lecitin a brali ta bez. Nějak zásadně jsme se tím nezabývali, ale někdy přijde moment, kdy se člověk najednou něčím chce neodbytně zabývat :-)) a bezesporu k tomu přispěla i diskuze právě o kakau a čokoládě . A tak jsme začali číst a našli si jeden internetový obchod kde prodávají tři kakaa ze čtyř, které jsme se rozhodli zkusit. Jedno jsme tedy na úkor poštovného oželeli a zatím zkusili udělat takový malý domácí test. Večer jsme s Ester upekli čtyři perníky- mimochodem zcela ideální množství. Poprvé po dlouhé době mi nějaký moučník vydržel déle než na jedno jídlo :-)) Perník je podle receptu na kyprý kakaový perník a všude jsou stejné suroviny, stejná gramáž jen jiný druh kakaa. Čtyři proto, že jsme k těm třem vybraným, které přivezla ppd a jejíž řidič nás nejprve hodinu hledal, pak to vzdal a vezl kakako do depa, pak jel druhý den a čtyřikrát volal a pak se ptal pana domácího přijezdivšího k silnici na koni “ tak vy si tu takhle žijete v pohádce jako jo?“ :-), tak k těm od řidiče jsme si upekli jeden hezky i z tradičního pytlíku z obchodu pod kopcem za 10 kč. Trochu of topic – když nám vezl jiný řidič něco v zimě, já zaplatila a chystala se jít zase hlubokým sněhem do kopce domů a on otevíral dveře do vyhřátého auta, které chtěl otočit a odjet po celkem čisté silnici zpět -tak se zeptal“ ale nebudete objednávat nic často , že ne?“ :-))
Takže nejprve ke kakau. Můžu tady dělat chytrolína a opisovat a opisovat informace, ovšem než nám pan Zmrzlina osvětlil v pár větách něco o kakau, věděli jsme odkud pochází, jakou má barvu, a že je dobré. Teď už jsme o těch pár vět a odstavců chytřejší a po přečtení všeho toho navíc ještě chytřejší, ale pořád to není na to, aby tady člověk psal jako odborník. Jsme amatérští pijani a uživatelé kakaa. (to nám nicméně nebrání chtít pít kakao co je opravdu kakaem) a tak vložím pár odkazů tam, kde je dost informací pro další natěšené laiky :-)
První je tady– trochu reklamní od nescafe, nicméně celkem výtěžný , druhý neméně zajímavý zde. Read the rest of this entry »
Znáte to – otevřete kuchařku a tam se objeví – jedna polévková lžíce sojové omáčky. Nebo jdete svými oblíbenými potravinami a bez rozmýšlení přijdete k polévkám v pytlíku, vedle kterých většinou stojí tři navlas stejné umělohmotné lahvičky. Maggi, worcester a sojová omáčka. Potřebujete sojovku, tak po jedné sáhnete, doma dáte do lednice a celé se to opakuje znovu až dojde, v případě lepších hospodyněk, když teprve dochází a změna výrazná nastane tehdy, když prodávají výhodně nebo veliké balení v akci. Tyto sojové omáčky jsou od pravých sojových omáček, které se začaly vyrábět zhruba před 2500 lety ve veliké výhodě.
Jsou všude , jsou levné, jsme na ně zvyklí a navíc – vitana vaří za nás :-) – už možná ne, ale před 14 lety, kdy jsme ještě měli televizi za nás rozhodně vařila. Prostě a jednoduše – samá pozitiva. Na druhý pohled se však objeví i pár negativ.
Prvním z nich je to, že průmyslově vyráběné omáčky jsou vyráběny za velmi krátkou dobu, v řádu hodin. Přírodní japonské omáčky, vyráběné přírodní fermentací jsou hotové v řádu měsíců po ukončeném procesu fermentace v dřevěných sudech. Kde je tedy háček? Jednoznačně se ty měsíce, které průmyslově vyrobené sojové omáčce chybí musí někde nabrat a naberou se tím, že se sojová zrna koupou, kdyby jen koupaly, ale trochu se tam i povaří- až 20 hodin v kyselině chlorovodíkové, odstraní se aminokyseliny, směs se ochladí a tím se ukončí hydrolytická reakce – proto se také často na skleničkách, umělohmotných většinou, objevuje nápis – rostlinný hydrolyzát. Tento roztok se dále neutralizuje, lisuje, přidá se aktivní uhlí a pak se zase filtruje. Následuje přidání karamelové barvy, aby vznikla tekutina správné barvy- a také sirup z kukuřice , sůl a několik éček(E621, E631, E627) . Nakonec samozřejmě dochází k rafinaci a zabalení – jak už bylo řečeno, do plastových lahviček. Na rozdíl od přírodně fermentovaných omáček, které obsahují vitamín B12 , a které jsou více než žádoucí, jsou tyto, průmyslově vyráběné rozhodně nedoporučované dětem.Stačí si rozkliknout ta tři éčka a je naprosto jasné proč.Tady je malá hitparáda některých, hlavně průmyslově vyráběných sojových omáček.
Druhé negativum je rozhodně chuť. Přírodně fermentované sojové omáčky jako například shoyu, o které dnes píšu, jsou vyráběné tak, že se rozdrtí sójové boby, rozdrtí se pražená pšenice, přidá se voda a fermentační kultury a nechá se vše fermentovat. Při této fermentaci dochází ke štěpení bílkovin, sacharidů a tuků a navíc, jako bonus – vzniká vitamín B12, což je pro lidi, kteří nejedí maso docela přínosná záležitost, protože je obsažen jinak především v mase. Read the rest of this entry »
Majonézová estráda je báječná, protože si člověk vyzkouší, to co ještě neumí. Například jak bravurně zvládnout na lusknutí zdrclou majonézu :)). Ale nakonec se zadařilo. Vyndala jsem vejce zpoza vnitřního okna, kde bylo tou dobou kolem tří stupňů a vzala olej na skříni, takže to byl rozdíl teplot dejme tomu 14 stupňů a navíc jsem dala oleje málo a výsledek se dostavil. Majonéza se udělala zdrclá. Bylo to dost nutné, protože mi občas přicházejí na mail otázky ohledně majonézy a vždy je lepší to vidět, než to jen číst. Tak tedy dnes speciál o tom, jak to udělat a jak to nedělat.O této majonéze jsem se dozvěděla v manuálu k mixéru Braun, je to asi šest let a od té doby nedělám jinou. Základní článek o majonéze je tady.
K videu už asi nemá smysl moc toho psát, snad jen, že aby byla jistota, že se majonéza povede, je nutné mít teplotu oleje a vajec přibližně stejnou.
– nezáleží na nádobě a nezáleží příliš na oleji. Osobně mám zkušenost, že majonéza se udělá skoro z každého. Do majonézy lze přidat česnek a papriku a pepř, hořtici, kapku worcesteru – to vše lze na začátku. Citronovou šťávu, nakrájenou cibuli, jogurt, smetanu, nakrájenou okurku- to vše lze na konci.
– základní poměr je 1 vejce na 200-250 ml oleje.
a nyní tedy estráda č. 1 – základní majonéza
http://www.youtube.com/watch?v=vlsJtRhcRhU
estráda č.2 – proč se udělá majonéza řídká, odpověď na častý dotaz, proč je majonéza řídká. Pokud není zdrclá, nejsou evidentně oddělené složky vajec a oleje od sebe, jedná se většinou o malé množství oleje. Člověk má pocit, že čím více oleje přilije, tím více majonézu zředí, ale opak je pravdou. I v konečné fázi si pak lze s majonézou hrát a přilitím malého množství oleje regulovat její definitivní podobu. Výsledek je pak tvar majonézy,který se dříve prodával ve vaničkách a na kterém bylo až do spotřebování znatelné, jak se majonéza do vaničky stáčela.
http://www.youtube.com/watch?v=FcD8rgi-XlM
a estráda č.3- jak napravit zdrclou majonézu – také už jste spěchali a vzali studené vejce, nebo studený olej a majonéza se zdrcla? Umixovala se jen olejová kalná voda, ve které plavaly kousky žloutku? Pokud jste začali dělat majonézu novou dobře, ale pokud jste tuto špatnou vyhodili, chyba !!. Domácí majonéza, přikrytá alobalem vydrží v chladu dlouho a proto je mnohem lepší i tuto špatnou upotřebit a udělat z ní dvojnásobnou várku nové. Snadná pomoc.
http://www.youtube.com/watch?v=JrTkBY_cmew
a podotýkám, neměl by být nikde poblíž žádný pan domácí, natož např. točit video, protože pak se nevyhnete debatě o tom, jak jezdit kovovou lžičkou po nožích mixéru není vůbec praktické !!!:-))
Tak jsem si říkala Loto, že to bude jednodušší a srozumitelnější rovnou udělat, než to jen popisovat. Jíška se dělá běžně z hladké mouky, protože je potom polévka a omáčka z ní jemnější. Neznamená to, že by z polohrubé, hrubé nebo celozrnné nešla, ale jídlo je pak údajně hrubší. Nemůžu soudit, protože už více jak šest let dělám jen z celozrnné a už si tu hladkou nedovedu vybavit. Celozrnnou mouku na jíšku přesávám přes cedník a zbavuji tak těch nejhrubších otrub.
Jíška je spojený tuk s moukou, který se používá k zahuštění polévek nebo omáček. Dříve se jí říkalo někde zásmažka nebo zápražka. Polévky i omáčky se dají zahustit i jen samotnou zapraženou nebo nezapraženou moukou, ale výsledný efekt je pak zcela jiný, než když používáme jíšku. Jíška má na rozdíl od zapražené mouky výhodu, že pokud se dobře spojí tuk s moukou při výrobě jíšky, po upotřebení jíšky do polévky nebo omáčky se jíška krásně rozpadá, rovnou zahušťuje, kdežto zapražená mouka má tendenci se cuckovat- prostě vytvoří cucky, které už nejdou rozcuckovat. Musí se tedy nejprve rozmíchat ve studené vodě, čímž se zase ale úplně mění chuť polévky nebo omáčky, protože je tou vodou dost zředěná. Proto raději zahušťuju buď jen zeleninou nebo používám jíšku. Například Anuše Kejřová píše, že je lépe používat jen čistou mouku, protože jíška zcela změní chuť jídla. Pro mě je to zcela naopak. Jíška přidá polévce či omáčce máslovou chuť, která mě osobně vyhovuje.
Je také rozdíl v samotné jíšce. Existují tři druhy – jíška světlá, střední a tmavá. Je asi jasné, jak se toho dosáhne. Světlá je nasypaná mouka do másla ihned po jeho rozehřátí, jemně zamíchaná a ztažená z kamen,případně pak zalitá vodou či zeleninovým vývarem a provařená. Střední se míchá mouka v másle déle a tmavá logicky vznikne tak, že se mouka míchá v másle dost dlouho – rozhodně ne do spálena. Tak tmavá zase být nemusí. Čím světlejší jíška, tím menší zahušťvací efekt má.
Jíšku, kterou si dělám „na potom“ je dost prostá. Nejprve je nutné připravit si vařečku, těžší hrnec, aby se v něm hned máslo nepřipalovalo, šroubovací sklenici a stejné mmnožství másla a mouky celozrnné pšeničné přesáté. To stejné množství je takový základní postup. Já ovšem dávám na 300 g přepuštěného másla o 100 g mouky více, právě proto, že používám máslo přepuštěné a ne syrové. Přepuštěné je už vodyprosté a je více tučné. V tomto případě je to tedy 300g přepuštěného másla a 400 g mouky. 
Jako druhý krok následuje rozhřátí másla v hrnci. Read the rest of this entry »